Abyste tomu dobře rozumněly, Rarachem trefně nazývá naše čtenářka s nickem Blebemcy svého dvouletého syna Ondru, díky němuž nemá ani chvilku pro sebe.

Dobrý den,  než se narodil náš Ondrášek-Rarášek, tak bylo i více míst, kam jsem se chodila skrýt před nepřízní osudu, před realitou a nebo jen tak fantazírovat a dát odpočinout mysli i tělu. Často jsem chodívala s čubinkou Meginkou na dlouhé procházky lesem nadýchat čerstvý vzduch a vydýchat špatné myšlenky. Ještě, když byl Ondra v kočárku, tak se dalo relexovat při procházce s andílkem spinkajícím spokojeně pod peřinkou. Jenomže ouha, jsou mu dva roky a nikam se před ním neschovám. Dokonce i na WC mne neustále pronásleduje. Máme na toaletu posuvné dveře a zamknout je nelze, ale i kdyby to šlo Rarachův řev by mne donutil během několika vteřin otevřít.

Jeho pusa pořád mele a mele: „ mami, to a toto? mami? Proč? Mami koukáš?“ a neustále vyžaduje stoprocentní pozornost a jestliže hned neodpovídám tak chvíli čeká a pak se vyjádří, že je to „blbý“ a snaží se zabavit hrou na chyť mě jestli to dokážeš. Než se naučil pohybovat se rychlostí blesku ještě šlo sem tam vypnout, ale teď už to nejde. Jakmile se stane, že bych se nesoustředila, okamžitě to vycítí a odbíhá prozkoumat tu nejnebezpečnější věc v okolí (cizí pes, střepy, odpadkový koš a další podobné atrakce světa) a nebo se snaží vylézt někam odkud by se dalo šikovně spadnout nejlépe na hlavu (schody, židle, stoly a nebo jen cokoliv, co je dostatečně vysoko na to, aby se mu zdařilo udělat si při pádu alespoň pořádnou modřinu).  Odpoledne už ani nechodí spát, protože by mu během té hodiny, kdy bude hajat utekla určitě ta nejvýznamnější událost dne. Takže jen tak si byť na chvíli odejít do vlastní hlavy nepřipadá v úvahu.

Když večer konečně usne, je to moje chvíle, kdy můžu být sama a odcházím se naložit do vany, kde jsem konečně sama se sebou. Udělám si voňavou koupel a plavu si ve vaně jak okurka v láku. Relaxuji a rovnám myšlenky do těch správných přihrádek. 

 Pokud tedy potřebuji být sama se sebou během dne, tak mám prostě smůlu a odkládá se to na večer a nebo častěji na neurčito, protože chci taky být s manželem bez Rarachovy asistence a to lze opět jen večer a to ještě ne vždy, protože manžel pracuje na směny.

Jsem sice často unavená a vyčerpaná a moc bych si přála utéct zas někam do těch míst, kam jsem chodívala kdysi, ale můj syn a muž jsou přednější než chvilkový, srovnávací útěk před světem. Pevně věřím, že časem bude líp a zbyde mi i víc času na sebe a svoje vlastní já.

Krásný den přeji všem

Bleblemcy

Milá Blebemcy, takovým obdobím si projde každá máma a věřte, že až váš Rarášek vyroste, bude vám to chybět

Text nebyl redakčně upraven

Jste rády občas samy?

  • Kam si „zalezete“? Máte svůj kout, kde je vám dobře a můžete si popřemýšlet?
  • Je to u vás doma, nebo někde v přírodě?
  • Jak často samotu vyhledáváte?
  • Je u vás chvilka „jen pro sebe“ vzácností, nebo si ji vždycky musíte prosadit?
  • Ve kterých chvílích jste nejraději sama? Jak si dokážete samotu vychutnat?
  • Čím si nejlépe pročistíte hlavu?
  • Jste spíš introvert, nebo extrovert?
  • Byla jste samotářské dítě, nebo spíš společenské, které se samoty bálo?
  • Změnila jste se, nebo ve vás kus dítěte zůstalo?

Napište mi. Na vaše příspěvky se moc těším na adrese: redakce@zena-in.cz

Reklama