Ne, tento článek není o prvním sexu - bude se řešit dilema přímo svatební. Vzít se před porodem, vzít se po porodu, nebo vzít se až po letech. Poraďte váhajícím snoubencům...

Všichni okolo mě vědí, že tohle téma je mi blízké - svatby totiž miluju. Nejen ty, které se týkají mé rodiny, ale i cizí, při kterých jsem si v dobách totalitních, kdy frčely jak na běžicím pásu, přivydělávala focením.

svatba

Můj bratr už se pomalu - zcela nedobrovolně - stává redakčním seriálovým hrdinou. Nejdříve jsme ho seznamovali (ZDE), když jsme ho seznámili, ptali jsme se (anonymně), zda má smysl jeho vztah na dálku (ZDE), a když jsme v pondělí zjistili, že ano (ZDE), odtajnili jsme pravou identitu obou aktérů. Dnes dávám k diskusi, zda by se měl oženit ještě do porodu své snoubenky, nebo až po narození dcery.

Návrat k původním hodnotám
V posledních 20 letech svateb rapidně ubývalo. Lidé spolu stále častěji žili „na divoko“ i desítky let a děti se začaly běžně rodit nesezdaným párům. Před 25 lety byla svobodná matka pomalu raritou, dnes běžným jevem. Mám pocit, že se situace v poslední době zlepšuje možná nejen zvýšením životní úrovně obyvatel (alespoň v Praze, kde žiji), ale zřejmě i proto, že se vracíme k původním hodnotám. Svatební agentury začaly zase prosperovat a vizážistkám přibývá práce, neboť začaly být moderní nejen velké bílé svatební šaty, ale i profesionální nalíčení. Dříve se chodívalo maximálně ke kadeřníkovi.

Na druhou stranu třeba o Seychelách...
...je známo, že zde lidé spolu vesele žijí nezávazným sexuálním životem „na psí knížku“, svatbami se nezatěžují a mimo svazky manželské samozřejmě i hojně rodí dětičky. Promiskuita prý tady panuje vysoká. Paradoxně právě na tyto kouzelné ostrovy, kde jsem měla možnost trávit tři týdny dovolené (bohužel bez svatby - ale i tak to stálo za to) míří stovky, možná i tisíce sňatkuchtivých snoubenců ročně a cestovní agentury celého světa v rámci zajištění dovolené nabízejí kromě letenek a hotelů i svatby na klíč.

Vraťme se k naší dvojici. Řeší zde dvě možnosti - a já doplním třetí, kterou volilo několik dvojic v mém okolí:

1. Vzít se před porodem jen v přítomnosti svědků (vlastně svědkyň, které je seznámily) a po porodu uspořádat posvatební happening pro ostatní. Nevýhoda: Pokud se nevěsta nachází ve vyšším stupni těhotenství, jako právě Jitka, nevejde se do svatebních šatů a při troše nadsázky hrozí porod v obřadní síni.

2. Vzít se po porodu se vší parádou v přítomnosti rodin a přátel se svatební hostinou a v pravých svatebních šatech. Nevýhoda: Nevěsta se sice vejde do svatebních šatů, ale každé dvě hodiny bude kojit.

3. Vzít se až po letech (aby mělo dítě ve školce stejné jméno jako maminka). Výhoda: nevěsta si svou svatbu může pořádně užít a zapít, pokud ovšem zajistí chůvu pro dítě, které přijde na obřad už po svých.

Myslím, že ale Jitka a Petr tak dlouho čekat nechtějí, jednak jim není 20, jednak chtějí, aby se všichi tři jmenovali stejně.

Ještě ke všemu se snoubenci musí rozhodnout, kde se bude eventuální happening, nebo samotná svatba konat. Rodiče nevěsty žijí až v Prešově, ostatní v Praze. Ještě padl návrh svatby na polovině cesty, a to na Moravě u příbuzných. Rodiče obou snoubenců jsou totiž ve věku 70 až 80 let.

Co byste Jitce a Petrovi poradily vy, milé čtenářky? Čekáme na vaše názory. Prozradím, jakou variantu nakonec snoubenci zvolili, a samozřejmě vás čeká fotoreportáž ze svatby.

Čtěte také:

Reklama