Člověk pochází z opice… Dnes je to přesně dvě stě let, kdy 12. února 1809 v rodině ctihodného britského lékaře přišel na svět autor této teorie, přírodovědec a biolog Charles Robert Darwin.

 

Zřejmě nejvýznamnější přírodovědec v historii tohoto vědeckého oboru a všeobecně známý autor přelomové evoluční teorie o vývoji lidského druhu se nikdy nebál šokovat své okolí. Vysloužil si za to z počátku ostrou kritiku vědecké obce i církve.

 

Pro své výzkumy neváhal procestovat celý svět a podporovat přelomové názory podrobnými zápisy a úsudky. Ačkoliv Darwin nebyl první, kdo se odvážil tvrdit, že rostlinné a živočišné druhy vznikají postupným vývojem, je právě on považován za autora evoluční teorie.

 

Až do dnešních dob jsou jeho zjištění základem studií biologů, genetiků i filosofů.

Darwin studoval na Cambridgské univerzitě teologii, tedy paradoxně obor, jehož dogmatickými základy svými teoriemi notně otřásl.

Během plaveb v oblasti jižní Ameriky a Austrálie načerpal dostatek poznatků, aby v roce 1858 vyslovil své stanovisko: Veškerý vývoj všech přírodních druhů se odvíjí od možnosti postupného adaptování a zvýhodňujících vlastností.

 

Darwin vycházel z toho, že se v přírodě mezi jedinci téhož druhu vyskytují spontánně různé odchylky. A jelikož se rodí více jedinců, než může přežít, převládnou v populaci postupně jedinci s tou odchylkou, která jim dává nejlepší konkurenční výhodu pro přežití a rozmnožování.

Tak se postupně, generaci od generace, mění průměrné vlastnosti (genetická výbava) určité skupiny organismů, až se vyvine z jednoho druhu druh nový. V přírodě tedy jednoduše přežijí ti, kteří se nejlépe vyrovnají s nepříznivými změnami.

Tyto myšlenky vložil do svého nejznámějšího díla O vzniku druhů přirozeným výběrem.

V roce 1871 Darwin vydal spis Původ člověka a pohlavní výběr, ve které připustil vznik člověka z opice. Naboural tak po dlouhá staletí jediné přijímané tvrzení, že svět byl stvořen Bohem, a rozpoutal dodnes nehasnoucí spor o původu všeho živého na Zemi.

Darwinovu evoluční teorii rozvinuli vědci ve 20. století ve dvou hlavních směrech. Jednak ji postavili na genetické poznatky, které Darwin ještě neměl k dispozici. Druhým směrem moderního rozvoje evoluční teorie je sociobiologie – aplikace na společnost či na společenství živočichů.

Reklama