„Když jsem byla mladší, preferovala jsem spíše volnější vztahy. Ne že bych byla nevěrná, ale prostě jsem se na kluky nechtěla vázat, chtěla jsem mít dost prostoru pro svoje záliby a přátele. Bydlení s klukem pro mě nepřipadalo v úvahu. To se ale změnilo, jakmile jsem potkala Davida. Byla to láska jako trám a já bez něj nedokázala vydržet ani den,“ vypráví Marcela.

„Chtěla jsem být Davidovi neustále nablízku, a tak netrvalo dlouho a nastěhovala jsem se k němu. David bydlel ve veliké vile společně s matkou a nevlastním otcem, což mi nevadilo, dům byl natolik prostorný, že jsme si nepřekáželi. Jeho rodiče mi navíc ihned padli do oka a nakonec jsem s nimi trávila spoustu času. Ostatně, po nějaké době mi nic jiného nezbývalo. Vypadalo to totiž, jako by se role prohodily, a najednou to byl David, který dával stále více prostoru svým kamarádům a koníčkům. Jelikož mě dost často nechával samotnou doma, stávalo se, že jsem zašla na kus řeči a skleničku vína za jeho rodiči,“ vzpomíná Marcela.

lidi„V té době získala Davidova máma novou práci a trávila dost času na služebních cestách. Nad sklenkou vína jsme se tak stále častěji potkávali jen s jeho nevlastním otcem Richardem, se kterým jsem si z celé rodiny nakonec rozuměla nejvíc. Byl o něco mladší než Davidova máma, a ačkoliv už to byl rozumný muž, nechybělo mu něco z klukovské bezstarostnosti. Brzy jsem se mu svěřila i s tím, že už nám to s Davidem neklape jako dřív, a on měl pro mě velké pochopení,“ říká Marcela, která cítila, že vztah s Davidem se chýlí ke konci.

„Jednoho večera chtěl David zase vyrazit někam s kamarády, a ani se nenamáhal se mě zeptat, jestli nechci jít taky. A kdo ví, jestli vůbec chodil za kamarády... Strhla se obrovská hádka, kterou ukončil on třísknutím dveří. Zvenčí, samozřejmě. V slzách jsem se šla vyplakat Richardovi na rameno. Snažil se mě utěšit a nakonec jsme toho vína vypili víc, než bylo záhodno, a skončili jsme v posteli. Druhý den jsme se oba cítili hrozně, nicméně situaci už jsme nedokázali stopnout a v tajném románku jsme pokračovali dál. O pár týdnů později jsem zjistila, že jsem těhotná. Richard byl nadšený, vlastní dítě ještě neměl a moc po něm toužil. Já vůbec nevěděla, co si počít, a tak rozhodl za mě. Sbalil nám věci, nechal Davidovi a jeho matce vzkaz, kde vše vysvětlil, a prostě jsme utekli,“ přiznává Marcela a dodává, že dnes nechápe, jak se mohla takhle zachovat.

„Vím, že všechno, co jsem udělala, bylo strašné, a že si to David ani jeho máma nezasloužili. Ale Richarda jsem moc milovala a pro dítě jsem chtěla to nejlepší. A opravdu to fungovalo… O pár měsíců později se nám narodila Nikolka a my žili a na pár mráčků spokojeně. O Davidovi jsem nic nevěděla, a ani Richard ho (ani jeho matku) nevyhledával. Pak ale přišel zlom. Nikolka musela v téměř třech letech prodělat operaci a potřebovala krev. V tu chvíli jsme zjistili, že Richard není otcem! Myslela jsem, že se mi zhroutil celý svět. Okamžitě jsem se spojila s Davidem a vyložila mu celou situaci. Byl ve velkém šoku, ale pomohl, a když Nikolku viděl, přišel s návrhem, ať se k němu vrátím. Toužil mít dceru u sebe a tvrdil, že mě má pořád rád,“ líčí Marcela těžkou uvěřitelný příběh.

„Jak už jsem říkala, chtěla jsem pro Nikolku to nejlepší. A to je podle mě vyrůstat s vlastním otcem. Na Davidův návrh jsem proto přistoupila, i když jsem tím Richardovi zlomila srdce. S Davidovou matkou jsme se usmířily, vycházíme spolu dobře… Mně ale Richard stále chybí. Tím víc, že Davidovou podmínkou bylo přestat se s ním stýkat a v žádném případě ho nepouštět k Nikolce. Žiju už takhle víc než rok, ale šťastná rozhodně nejsem…  Nikolce dopřávám zřejmě to nejlepší, ale jak dlouho se dá vydržet nežít bez toho, koho opravdu milujete?“

Čtěte také:

Reklama