Milý Richarde a milé hubnoucí i nehubnoucí Ženy-in,

je to vlastně pořád o tom stejném. Co dělat, abychom byly krásné a štíhlé, všechny dobře víme. :-) Jenže (pokud v tom nejsou nějaké zdravotní překážky), jde o vůli. Někdo má pevnou vůli, ale spousta z nás ne.

Víme, že bychom měly jíst čerstvou či dušenou zeleninu - ale chleba se škvarkovým sádlem je chleba se škvarkovým sádlem. Že uzeniny v žádném případě, leda ze dva průsvitné plátky drůbeží šunky jednou za uherský rok - jenže klobáska je klobáska, obzvlášť ta domácí, kterou vyráběl a vyudil strejda z Moravy. Prdelačku ze sójového masa taky nevyrobíme. A po polévce“ ze dvou brambor a dvou mrkví sice zhubneme, ale nepotěší naše chuťové buňky jako knedlo-zelo-vepřo. :-)

A tak se týráme a trpíme a strádáme, abychom si to vzápětí pokazily něčím hodně dobrým, což nás přivede na pokraj zoufalství a jednou nejspíš i do pekla.

Ještě, že občas vídáme krásné a úžasné baculky, které zcela zastíní nevýrazné a bledé hubeňoury. Možná ještě nejsme úplně z(a)tracené! :-))

Zdraví Jana :-)


No tomu říkám slovo závěrem. :) S tím se určitě dá ztotožnit. :)

Reklama