Reklama

Vysvědčení udělalo za školním rokem, plným povinností, kdy se nic nesmí odkládat na zítřek, tečku. Děti mají opět jiskru v oku a my nemusíme každé ráno vyprovázet ten otrávený výraz se slovy: No tak, hlavu vzhůru, už jen padesátkrát se vyspíš a budou prázdniny.

A teď, když tu jsou, a kus už je jich pryč, protože nic neutíká rychleji než největší zážitky, hlavou se nám rojí myšlenky na další školní rok. Zvládneme ho? A co naše děti? Nezapomenou za dva měsíce to, co se naučily? A neměla by místo té tečky spíš být čárka?

Ať už bylo vysvědčení jakékoli, dětská hlava si po náročných školních měsících potřebuje odpočinout. Děti nemusí ráno vstávat, a denní rytmus tak zvolní v rytmu vytoužených prázdnin. Je čas navštívit dědu s babičkou, zažít noční bojové hry v rámci letního tábora, výletovat s rodiči a vykoupat se třeba v moři. Je v té prázdninové spleti zážitků místo i pro školu?

Dana MarkováPsycholožka Dana Marková k tomu říká: „Nedávám, a to zdůrazňuji, univerzální rady. Každé dítě je jiné, a i rodiče jsou různí. Prázdniny jsou prostorem k odpočinku, ale i možností k tvořivosti. Učit se můžeme stále. Číst nápisy na obchodech, hovořit anglicky, hrát poznávací hry. Jsou děti, které potřebují každodenní trénování oslabených funkcí (např. logopedické nácviky apod.) Pokud se dítě učí na reparát, který proběhne na konci prázdnin, je odpověď jasná. Ale i  v tomto případě je vhodné myslet na odpočinek a učení si rozložit. Takže shrnuji - prázdniny jsou prostorem k odpočinku. Učení má probíhat stále formou poznávání, propojování informací i informačních médií. Rodiče můžou vést děti k poznání, že učení není mučení a že získané informace mohu uplatnit v praxi. Cílené trénování a učení je specifické pro žáčky, kteří něco nezvládli během školního roku. Odpočívejme a učme se. Vše můžeme propojit.“

Paní doktorka přidala k otázce „Měly by děti pustit na celé dva měsíce školu z hlavy a případně poslední týden si něco trošku zopakovat?“ vyjádření svého třináctiletého syna: „Určitě to první. Prázdniny jsou pro odpočinek. Možná ten poslední týden si něco zopakuji.“

kidDítě do sebe i při zdánlivě běžných situacích vstřebává nové a nové informace a znalosti. Když pomáhá babičce na zahrádce, může se dozvědět, k čemu je která bylinka dobrá, nebo jak vypadá určitý druh zeleniny. Od dědečka se zas přiučí něčemu novému v dílně, a u některých i v kuchyni. Takové bramborové placky „vošouchy“, jaké uměl můj děda, žádná žena neuměla. Recept na ně jsem si směla zapsat jen já. A protože jsem tam neudělala žádnou chybu, dostala jsem od dědy jednu křupavou navíc.

A ještě si pamatuji na prázdninový deník, který jsem si psala mnohem raději než ten školní, čtenářský, protože ten byl povinný. Deník lze doplnit fotografiemi a kidmomentkami ze společných výletů a děti mohou k obrázkům připsat své dojmy. Kolik legrace a pohody si pak u prohlížení vzpomínkového alba užijeme, je škola k nezaplacení.

Skvělé jsou i slovní hříčky během cesty autem. A také počítat všechna modrá auta, která cestou potkáme. Samozřejmě školu hrou přizpůsobíme místu, věku, době - my jako děti jsme poskakovaly na zeleného trabanta. Toho mohou ty dnešní zahlédnout leda na obrázku.

Na výlet do přírody nezapomeňte vzít blok a pastelky, hodit se bude i lupa. Nakreslit broučky, housenky, luční koníky, motýly, které jsme cestou potkali, bude pro děti výzvou. A budeme žasnout, jak originální podobu jim děti vymalují.

kidA pro klid duše, když se škola začne blížit, před začátkem školního roku si můžeme společně prolistovat nové učebnice a připomenout dětem, jak jsou šikovné a co už všechno umí. A do postele je začneme zahánět o trošku dřív, aby ten nový školní rok, kdy se chtě nechtě musí brzy vstát, nebyl takový šok. I když je docela možné, že se děti po takových prázdninách budou do školy těšit. Musí se přece pochlubit spolužákům a učitelům, jak krásné prázdniny měly.

Čtěte také: