Čtenářka Dimsy nemá ráda kočky a tvrdí, že kočky nemají rády ji. Přes to má jeden zajímavý zážitek s „prázdninovým kocourem“…

Jak to bylo s „prázdninovým kocourem“? To si můžete přečíst v příspěvku čtenářky Dimsy k dnešnímu tématu…


Dnes asi příliš nezapadnu. Nemám ráda kočky a kočky nemají rády mě. Víme to o sobě navzájem a snažíme se jeden druhému vyhýbat, jak to jen jde. Jenže někdy to holt nejde, obzvlášť když vlastníte děti a ty se rozhodnou zachránit kdejakou havět, kterou najdou na ulici. Tedy ony ji vždycky přinesly a zachraňovat jsem musela já.

A tak se stalo, že jednoho dne přiběhla dcera z venku a v rukou nesla jakousi špinavou chcíplinu, trochu větší než myš.

Předem upozorňuji, že je tomu přes pětadvacet let a já nejsem žádná zdatná chovatelka jakékoli zvířeny.

„Mami, našla jsem koťátko, je nemocný, zachraň ho!“

Převzala jsem ho od ní, zkušeným okem koukla na koťe a pronesla: „To asi nepůjde, už je mrtvý“.

Koťe to zřejmě zaslechlo a pohnulo se.

„Není, vždyť se hýbe!“

A tak jsem vzala hadr, trochu ho utřela, do zahnisaných očí mu kápla kapky a snažila se do něj dostat trochu ohřátého mléka. Moc se mi to nedařilo. Položila jsem ho na zem, ani se nepostavilo. Trochu popolezlo, ale vypadalo to, že má ochrnuté zadní nohy. Vytvořila jsem pelíšek a milé kotě tam uložila. Vedle jsem dala misku s mlékem, kdyby náhodou…

„Myslím, že do rána umře.“  upozornila jsem dceru.

Kotě bez hnutí leželo celé odpoledne a večer a noc.

„Mňáááááááááu!“ probudilo mě v šest ráno. Snažila jsem se v rozespalosti ten zvuk identifikovat. Bylo to něco, co se dosud u nás nevyskytovalo.

„Mňáááááááááu!“ Zaostřila jsem, a koukala, odkud to přichází. Vedle mé postele sedělo černé kotě a vehementně se dožadovalo další misky mléka, protože tu, co jsem mu dala večer, už vylízalo.

Přežilo.

Jak už jsem předeslala, nejsou kočky zrovna mými favority a tak jsem se snažila dceru přesvědčit, aby ho někomu dala. Jenže ho nikdo nechtěl. Kdo by si taky vzal kocoura od divoké kočky, že?

A ještě ke všemu mi pravidelně čůral do postele. Máťa jeden mrňavej mizernej!

Chodil s dcerou ven, jen tak na volno a zase se s ní vracel. Vzala ho na tábor a zase se s ní vrátil.

Na vsi u dědy se každý večer v deset ztrácel a vracel se ve čtyři ráno s tlupou obdivovatelek.

Na chatě na horách běhal s dětmi i sám po lesích, rolích, polích a okolních chalupách.

Každé ráno si přinesl myš ke stolu, kde jsme snídali, aby pojedl s námi.

To, že se někde zakouká do nějaké lepé číči a nevrátí se, zůstalo jen mým nevyslyšeným přáním. Zřejmě si říkal, že má ještě čas. Vždyť v té době mu byly přibližně čtyři měsíce.

Byl to krásný černý kocourek. Když mu do srsti zasvítilo slunce, objevily se mu v kožiše hnědé pruhy. Asi nějaké geny po tátovi.

Dceru už prvotní nadšení přešlo a starost o něj byla nenápadně převedena na mě. Blížil se konec prázdnin a otázka, co s kocourkem, byla stále aktuálnější. A tak ho kamarádka odvezla k sestře na statek.

Obrečela jsem to.

On by si ale v panelákovém bytě asi těžko zvykl a na tom statku měl koček, myší a volnosti habaděj. Coural si, kam se mu zachtělo, mizel a zase se vracel a po pár letech se opravdu zřejmě někde do nějaké kočičí krasavice zakoukal a už se nevrátil.

A neříkejte mi, že to bylo jinak. To bych vás neměla ráda.

Dimsy

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

(Foto)téma dne 28. srpna 2012: Vaše kočka

Máte, nebo měla jste doma kočku? Potom je toto téma určené právě vám! Napište příběh, který se vám s kočkou přihodil, a můžete získat dárek od partnera našeho tématu: super prémiové krmivo pro kočky Perfect Fit™ In-Form v množství na 62 dní a hodnotě 605 Kč!

krmivo

  • Pošlete příběh, který se vám s kočkou stal!
  • Pošlete fotku vaší kočky!

Ano, ano, příběh můžete doplnit i jednou fotkou - dvakrát podtrhuji slovo jednou (více fotek pravděpodobně uveřejněno nebude) - vaší kočky.

Na příspěvky a snímky se těším do 28.8.2012 a 15.00 hodin v redakční e-mailové schránce. Pokud pošlete příspěvek později, pravděpodobně nebude uveřejněn.

Reklama