Redaktorka Marta Pušová tráví léto pracovně na řeckém ostrově Santorini, odkud nám pravidelně posílá svůj malý „deníček“. Tentokrát nám popsala peripetie, kterými prochází při shánění ubytování. Ubytovacích kapacit pro ty, kteří na léto přijíždějí na Santorini pracovat, je totiž čím dál tím méně, a cesta za bydlením je tak trnitá, jak si jen dokážete představit...

vychod1

Milý deníčku! Pamatuješ, jak jsem ti nedávno říkala, jak důležité je na Santorini věřit lidem, že tě nepodrazí? Hmm, tak jsem nabyla novou zkušenost – parchanti jsou i zde a já měla „štěstí“ na jednoho z největších. Ale pěkně popořádku.

Jak už jsem zmiňovala ve svém prvním příspěvku, sehnat letos na Santorini bydlení je téměř nemožné. Mně se to nějakým zázrakem podařilo hned čtvrtý den pobytu tady. To jsem ale ještě nevěděla, že nic nebude tak růžové, jak to vypadá. Šla jsem pozdravit kamaráda, který pracuje v jedné z místních taveren. Ten mě seznámil se svým kolegou Mariem. A milý Mario se tvářil, že bude mým andělem strážným pro tuto sezonu. Chyba lávky.

Okamžitě se aktivně nabídl, že mi sežene práci, a co víc, věděl i o bydlení. „Pokud mi do zítra přineseš 500 euro na dva nájmy dopředu, je bydlení tvoje,“ řekl mi. A tak začal hon za penězi, protože tak velkým obnosem jsem samozřejmě nedisponovala. V tomhle směru si tu naštěstí všichni pomáháme, ale i tak to byl boj, protože na začátku sezony je tu bez peněz víceméně každý. Každopádně nějakým zázrakem se mi peníze podařilo sehnat a vítězoslavně jsem je donesla Máriovi. Ten balík eurovek shrábnul a pravil, že se do pokoje velikosti králičího kotce, kam se sotva vešla single postel, můžu nastěhovat za čtyři dny.

vychod2

Když jsem v domluvený den přišla, začal se vykrucovat. V mém předem zaplaceném pokoji prý ještě bydlí jiný kluk, který čeká na svůj nový pokoj, kam se bude moct nastěhovat během pár dnů. „Můžeš prosím tě počkat ještě další čtyři dny? On teď nemá kam jít, nechci ho vyhazovat na ulici, a ty přece můžeš zůstat u kamarádky,“ žádal mě „šlechetný“ Mario. Tato situace se opakovala ještě dvakrát a ze slíbených čtyř dnů nakonec byly dva týdny.

Když nastal den D, tedy okamžik, kdy jsem se definitivně musela odstěhovat od kamarádky Petry a jejího přítele, jelikož očekávali další návštěvu a v jejich malém bytečku bychom se prostě už nesrovnali, milý Mario mi oznámil, že bydlení nebude, samozřejmě ne jeho vinou. Scénu, kterou jsem mu ztropila, museli slyšet snad i na opačné straně ostrova. Na chvíli to zabralo, a tak se zaručil, že můžu zůstat na pár dní zadarmo v hotelu jeho kamaráda, než mi najde nový pokoj.

Následovalo pětihodinové čekání, než Mário skončí v práci a popovídá si se všemi v okolí, během kterého mě poslal do zmíněného hotelu, v němž o jeho kamarádovi nikdy nikdo neslyšel. Vrátila jsem se tedy zpátky napumpovaná víc než místní sopka a rozhodla jsem se nehnout z místa, dokud mě do hotelu neodvede osobně.

vychod3

Když jsme se konečně v půl druhé ráno vydali na cestu, povídá Mário: „Jdi deset kroků přede mnou nebo za mnou! Nechci, aby nás spolu lidi viděli a něco si mysleli!“ Poté, co jsem za ním dva týdny běhala do práce, mi tohle ponížení přišlo naprosto zbytečné, ale v tu chvíli už mi bylo všechno jedno. Mario mě dovedl na nádvoří hotelu, posadil mě na lavičku a říká: „Tady si sedni a čekej, kamarád jel mimo město, do hodiny bude zpátky a ubytuje tě.“ A zmizel.

„Kamarád“ se samozřejmě neobjevil ani za tři hodiny, a jelikož už jsem neměla sílu v půl páté ráno kohokoliv otravovat a žádat o nocleh, nezbylo mi nic jiného než sbalit saky paky, 500 euro, které mi Mario naštěstí vrátil, nacpat do podprsenky, jako postel pro zbytek noci zvolit lehátko na pláži a doufat, že mě nikdo nepřepadne, neokrade, neznásilní a nezabije. A že jediné, co si z této šílené noci odnesu, bude asi patnáct komářích štípnutí.

Jako odměnu za statečnost jsem si ale mohla konečně vychutnat krásný východ slunce, což se mi tu ještě nepodařilo. Jeho fotky ostatně doprovázejí můj dnešní deníček, který jsem pro vás napsala...

Informace o mé bezesné noci se rychlostí blesku roznesla po všech mých známých, jeden kamarád mi sehnal na pár dalších dní ubytování a ostatní se snaží mi pomoct najít něco dlouhodobějšího. Myšlenka na návrat domů mi za tu noc samozřejmě proběhla hlavou nesčetněkrát, zatím ji ale uskutečnit nehodlám. Všechno zlé přece musí jednou skončit, aby mohlo přijít něco dobrého a příroda se dala do rovnováhy! :)

Čtěte také:

PŘÍŠTĚ se můžete těšit na: 10 míst, která na Santorini nesmíte minout

Reklama