Bulvár

Pravda je, když...


„To je pravda“, říkáme často. „Je to pravda?“ ptáme se. Často požadujeme po lidech, aby mluvili pravdu. Obdivujeme, když někdo pro pravdu trpí. A možná ještě častěji chceme pravdu mít. Víme ale, co to vlastně pravda je?

Je to zjevné, a kdo to nevidí, je idiot
Existuje několik způsobů, jak definovat pravdu. Autorem jedné z prvních tezí o pravdě je středověký teolog a filosof Tomáš Akvinský. Podle tohoto milovníka Aristotelovy filosofie je pravda shodou úsudku se skutečností. Pravdou je tedy to, co je zjevné a všem nahlédnutelné - zkrátka fakta. Takovou pravdou mohou být například některé vědecké objevy - třeba že za určitého tlaku a určité teploty začne voda vřít. Za pravdu tohoto typu ovšem Akvinský považoval i filosofické úvahy - zkrátka závěry, k nimž může logicky dospět každý dostatečně vzdělaný a intelektem obdařený člověk. My ovšem za takto zjevnou pravdu často považujeme i prohlášení mnohem spornější - například že ta či ona žena je škaredá, že tahle báseň je špatná a támhle ten kluk je pěkný frajírek. A ty, kteří nedokáží tuto pro nás zjevnou pravdu nahlédnout, označujeme po řeckém způsobu za idiotai - tedy nevzdělance a idioty. Ve skutečnosti ovšem presentujeme nikoli pravdu, ale své mínění, tedy cosi, co sice nemusí být se zjevnou pravdou v rozporu, ale také se s ní nutně nemusí shodovat.

Hlasování o pravdě
S rozvojem filosofie a jí přidružených oborů se stalo nutností nějak nadefinovat pravdu, která není ani vědecky dokazatelná, ani nahlédnutelná naprosto všemi vzdělanými a inteligentními jedinci. Vznikla tedy konsensuální teorie pravdy, v níž se tvrdí, že pravda je to, na čem se shodnou všichni (nebo aspoň všichni „příčetní“ - tedy schopní nést zodpovědnost za svá slova a činy) lidé. Takovou pravdou je třeba prohlášení, že člověk je chybující tvor. Ani tato definice ovšem není bez problémů - byly doby, kdy se všichni příčetní lidé shodli na tom, že Země je placatá a samu Zemi to přitom placatější neučinilo. Konsensuální pravda má velký význam především v umění, hlavně moderním, v estetice a v příbuzných oborech, kde existuje jen málo objektivních měřítek, a tak je pravdivost toho či onoho prohlášení často vážena množstvím svých stoupenců.

Statistika věda je
Společenské vědy s sebou přinesly další kategorii pravdy - takzvanou pravdu statistickou - tedy prokázatelnou pomocí vědeckých metod. Mezi tyto pravdy patří například prohlášení, že „plešatí muži mívají více testosteronu“ (což už ovšem nic neříká o jejich sexuální výkonnosti :). I tato pravda má ovšem svá omezení - především v tom, že z ní existují výjimky. A tak zatímco při operování s velkými celky, třeba při prodejní strategii, nám může být užitečná, je krajně nemilé spoléhat se na ni třeba při výběru partnera.

Dejte mi pevný bod a odvodím vám pravdu
Akvinského definici je blízká pravda logická, o níž se začalo hovořit především s rozvojem matematiky a příbuzných věd. Za logickou pravdu považujeme to, k čemu dojde v určitém předem definovaném systému na základě pravidel tohoto systému každý dostatečně intelektem obdařený jedinec. To jest v určitém systému je pravda 1+1=2, v jiných systémech toto tvrzení pravdou být nemusí. Tato pravda má ovšem velmi omezený dopad - čím přesněji si nadefinujeme systém, tím je „pravdivější“, ovšem tím víc je nám také k ničemu kdekoliv jinde než v onom systému. Intelektuálové se často pokouší prosadit pravdu logickou i v diskusích, týkajících se otevřených systémů, bez předem definovaných pojmů a postupů, a obvykle končí odsunuti do jednoho koutku s idioty.

Tak pravil...
Poslední definice pravdy vychází z předpokladu, že pravdou je to, co řekne autorita - jedná se tedy o pravdu danou autoritou. Pokud je autorita uznávána všemi diskutujícími, nedochází obvykle k problémům - určitě jste už někdy zažily diskuse, v nich se jednotliví účastníci přebíjejí citacemi z „autorit“, ovšem pokud není nesporné, kdo že je vlastně onou autoritou s nárokem na pravdu, nebo připustíme-li, že se i autority mohou v některých věcech mýlit, dostaneme se do problémů. Další potíže pak nastávají s interpretací prohlášení daných autorit, a už zase se můžeme o pravdě hádat a možná za ni i někoho upálit...

Na hranici s ním!
Existuje ovšem ještě jeden způsob, který nepopírá předchozí řečené ale je spíše jakousi nadstavbou, jak definovat pravdu - můžeme ji rozdělit na pravdu dramatickou a pravdu banální, přičemž to, která je která, často závisí na okolnostech. Tak například „Země se točí a obíhá kolem Slunce“ je pro většinu z nás pravdou banální, protože nejenže nás za ni nikdo nezabije, ale ani za ni nikdo z nás nebude umírat. Ale svého času to byla pravda dramatická - a ti, kteří ji odhalili, pro ni byli pronásledováni, trpěli pro ni a někteří i zemřeli - byli ochotni pro tuto pravdu zemřít. Stejným případem je prohlášení, že Hitler rozpoutal druhou světovou válku a na čas přivedl Německo k úpadku - dnes je to pravda banální, ale kdyby ji někdo vyslovil v devět a třicátém a trval na ní, byla by to pravda nesporně dramatická.

Tady je ovšem jediný chyták tohoto dělení - to, že je nějaké tvrzení odsuzováno a to, že za něj člověk trpí a je ochoten trpět ještě nutně neznamená, že je toto tvrzení pravda - například popírači holocaustu jsou za svá tvrzení nepochybně perzekuováni - a přesto nemají pravdu - a to podle všech definic pravdy, až na onu malou a poněkud spornou výjimku pravdy podle tvrzení autority - pokud si za svou autoritu vybrali někoho, kdo holocaust popírá.

Kdy mluvíme o pravdě?
Zajímavá je teze profesora Sokola, že „o pravdě mluvíme nejčastěji tam, kde si nejsme jisti, kde není jasná“. Sokol přitom pro jasné případy, jež nazývá pravdami obyčejnými či banálními využívá výše zmíněné definice, ale pro pravdy nejasné, které přesto považujeme za závažné, tvrdí: „pravda je to, na co se můžeme spolehnout“. A k tomu dodává, že ti, kteří zemřeli za „pravdu“, zemřeli spíše za svou víru v pravdu, neboť to, co hlásali, ne vždy byla zcela pravda. Přesto Sokol považuje jednání takovýchto lidí za chvályhodné, neboť udržují pravdu jako cennou věc.

A na závěr ještě jeden zajímavý Sokolův postřeh - pravda opakováním omší - ne snad, že by sama pravda ztrácela svou hodnotu, ale její dramatičnost se ztrácí a stává se banální - proto bychom o těch velkých, pro nás důležitých pravdách neměli mluvit planě a zbytečně.

Je vám některá z výše uvedených definic skutečně blízká? Nebo s nimi nesouhlasíte a máte nějakou svoji definici pravdy? Existuje pravda, pro kterou byste byly ochotny zemřít? Myslíte si, že by lidé měli vždy a za všech okolností mluvit pravdu?

podle knihy Jana Sokola - Malá filosofie člověka

   
14.07.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [18] Suzanne [*]

    *Kotě*: jejda, ty jsi demagog

    superkarma: 0 15.07.2006, 00:43:11
  2. avatar
    [17] Suzanne [*]

    *Kotě*: já netvrdím, že všechny Nicméně většinou víc než jeden.

    superkarma: 0 15.07.2006, 00:42:23
  3. avatar
    [16] *Kotě* [*]

    Nyotaimori: "zdát se správný" neznamená "být správný".

    Semizdá, že se tu hromadně dopouštíte logického lapsu.

    superkarma: 0 14.07.2006, 17:38:11
  4. avatar
    [14] *Kotě* [*]

    Suzanne: to, že existuje několik pohledů na věc, neznamená, že jsou všechny pravdivé.

    superkarma: 0 14.07.2006, 16:25:25
  5. avatar
    [13] man-mimo [*]

    ivana.kuglerova: "pravda" o "popíračích" je přinejmenším sporná.

    superkarma: 0 14.07.2006, 16:22:14
  6. avatar
    [12] Asdareel [*]

    Ivana Kuglerová: Šílíš? Já, cynický pragmatik, jemuž je veškerý patos k smíchu, muhehe?

    superkarma: 0 14.07.2006, 13:37:05
  7. avatar
    [11] ivana.kuglerova [*]

    Asdareel: A necháš se pro ni upálit?

    superkarma: 0 14.07.2006, 13:24:40
  8. avatar
    [10] átéčko [*]

    "Svatá pravda"....Divokej Bill

    superkarma: 0 14.07.2006, 13:24:28
  9. avatar
    [9] Asdareel [*]

    Je mnoho pravd. Ale jen jedna je pravá. Ta moje.

    superkarma: 0 14.07.2006, 13:17:06
  10. avatar
    [8] mirrea [*]

    a co takhle :každý má svou pravdu?

    superkarma: 0 14.07.2006, 13:07:23
  11. avatar
    [7] Mickey Mouse [*]

    Nyotaimori: Výrok "pravda je subjektivní" nutně není pravda. Není totiž subjektivní.

    superkarma: 0 14.07.2006, 11:21:40
  12. avatar
    [6] Suzanne [*]

    Jan Sokol je mi svým učením velmi blízký.
    kotě: Ale pravda je subjektivní, vždycky existuje několik pohledů na věc. Ale taky je fakt, že pro zjednodušení života ve společnosti je nutné se na něčem shodnout. Na něčem, čemu se pak bláhově říká Pravda.

    superkarma: 0 14.07.2006, 10:51:18
  13. avatar
    [3] Ťapina [*]

    *Kotě*: Ona je to ale pravda

    superkarma: 0 14.07.2006, 09:57:14
  14. avatar
    [2] *Kotě* [*]

    Nyotaimori: tak přesně tento postmoderní postoj fakt nemusím

    superkarma: 0 14.07.2006, 08:59:43

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme