Už nějakou dobu nosím v hlavě jednu myšlenku a pořád ten uzlík, který se na ní dělá, nemohu rozvázat. A tak jsem si řekla, že se vás zeptám, třeba si budete vědět rady.

Říká se, že když v životě něco končí, něco nového začíná. Konce k životu patří stejně jako začátky. Rozpadnou se letitá manželství, i když na začátku byl slib, že to dáme v dobrém i zlém. A bude to trvat…napořád.

Znáte to, člověk míní a osud činí. Cesty se rozejdou a majetek se rozdělí, šrámy na duši nikoho neminou. Ale co je se společnými přáteli, kteří byli, dá se to tak říct, součástí našich vztahů? Věděli o našich rozepřích, smiřovali je… Smáli jsme se, až nám tekly slzy, vymýšleli jsme dárky, které naši drahou polovičku zaručeně potěší.   Chodili jsme společně na pivo, grilovali jsme ryby….

A najednou, když je po všem, a vy už nejste součástí páru, nezvedají telefon, přecházejí na druhý chodník, a když do sebe doslova vrazíte, jste rádi, že to trapné ticho, kdy si nemáte co říct, je rychle pryč.

S životním partnerem jsme přišli i o přátele, je není možné rozdělit. Vyberou si, dle vlastního uvážení, jednu stranu. Bolí to tím víc, že s nimi odešly i společné vzpomínky, které by vám pomohly vidět tu lepší stranu, to hezké, co bylo, skončilo a už se nevrátí.

Stalo se vám to? Jak jste se s tím poprali?

svatba

Těším se na Vaše příspěvky, rady, zkušenosti.

„Opravdový přítel je ten, který první přijde, když celý svět odejde.“

Reklama