Novinky

Přání potkat divočáka

měl přítel naší čtenářky s nickem Bleblemcy. Ačkoliv byl hajným varován, že doba, kdy mají divočáci mladé, není zrovna nejvhodnější na setkání, stalo se. Jak to celé dopadlo, to už se dočtete v tomto napínavém příspěvku

Dobrý den,   můj příběh se odehrál před lety na jaře někdy kolem velikonoc. Se svým přítelem Petrem jsem vyrazila na návštěvu k jeho strýci. Měl chalupu v lese a ten večer, co jsme dorazili, přišel na návštěvu místní hajný s manželkou a tak jsme všichni popíjeli pivko a hajný vyprávěl historky z lesa. Petr chtěl vždycky vidět živého divočáka a stěžoval si mu, že ačkoliv chodí do lesa často a potichu nikdy žádného neviděl. Hajný tvrdil, že v místním lese je jich plno, ale jestli se půjdeme zítra projít, ať raději žádného nepotkáme, protože jindy plaché bachyně mají teď mladé a brání je a divočák dokáže člověka i zabít. Pozná prý svoje dětičky podle kvičení a hlavně, když některé ze selat začne kvičet, považuje to okamžitě za důvod bránit ho před nebezpečím. Nejlepší je v takové chvíli vylézt na strom.

Druhý den dopoledne jsme se vydali do lesa na procházku. Petr opět básnil o tom, jak by chtěl potkat divočáky a já se za ním ploužila zelená jak sedma. To večerní popíjení mi nějak nesedlo a nebylo mi zrovna nejlíp. Najednou z křoví u cesty vyrazila srnka a Petr na ni okouzleně hleděl jak na milenku. Já spíš koukala na to, co srnka svým dupáním vzbudila.

Z listí hned ve vedlejším křoví vyskočila bachyně a za ní asi deset pruhovaných selat a přímo přes cestu se přehnali kolem nás. Já se snažila maskovat za větví a vypadat jako pařez, jen aby mě neviděli. Petr stál a byl štěstím bez sebe. Když bylo po všem, vylezla jsem opatrně z keře a obírala ze sebe listí, když vtom z místa odkud prasata vyběhla vykouklo ještě jedno malé zapomenuté prasátko.

Začalo chrochtat a vydalo se přímo k nám já začala okamžitě zdrhat a přítele jsem slovy: „ty vole, zdrháme“ také popohnala k útěku, protože jsem si vzpomněla, co včera říkal hajný. Cesta vedla do příkrého kopce a přítel mě brzy předběhl, protože já po té propité noci běžela jak živý mrtvý z filmu o zombie. Vyděšeně jsem se rozhlížela po okolních stromech a s hrůzou jsem zjišťovala, že v tomto lese není jediný strom s větvemi umístěnými blízko u země tak, abych na něj mohla vylézt. Šplhání do korun stromů nikdy nepatřilo k mým koníčkům. Naposledy jsem na stromě byla tak v deseti letech a sundat dolů mě museli pomocí žebříku. Od té doby se, ale značně zvětšilo moje pozadí a je dost těžké vytáhnout ho někam do výšky, díky asymetrickému rozložení tělesné svaloviny. 

Seleti jsme se evidentně zalíbili a za veselého pochrochtávání se vydalo za námi. Nakonec se nám podařilo ztratit se mu v lese. Já totálně vyděšená a na pokraji sil sípavě oddechovala a div jsem nevyplivla vlastní plíce. Petr se culil jak idiot a s naivitou dítěte se těšil z krásného vzrušujícího zážitku. Cestou domů jsme se vydali velkou oklikou, abychom obešli onen inkriminovaný prostor, kde číhala jistě rozběsněná bachyně a s pěnou u huby hledala toho, kdo jí ukradl její milované čuně.

Už jsme od toho místa byli dost daleko, když tu najednou z lesa opět vyběhlo ztracené prasátko a zase se vydalo rovnou k nám. Tentokrát už si tak vesele nechrochtalo, ale opuštěně kvičelo a volalo maminku. Opět jsme se tedy dali na úprk před malým prasátkem volajícím na nás maminku. Tentokrát už jsem nenechala nic náhodě a když se nám podařilo zmizet mu z dohledu, sebrala jsem pěknou pevnou větev a za hlasitého zpěvu písně Tři čuníci jsem s ní tloukla o stromy kolem cesty. Kravál to byl děsivý už jen z toho důvodu, že mám absolutní hudební hluch a můj zpěv dokonale vystihují slova mého bratra: „já myslel, že tě někdo bije a ty si zatím zpíváš.“

Tento nesnesitelný hluk vystrašil zvěř v okruhu několika kilometrů a šťastně jsme došli až do chaty. Já pak byla vyřvaná tedy vyzpívaná a ještě několik dní jsem nemohla skoro mluvit a hrůzou jsem se ještě dlouho budila ze spaní se studeným potem na čele. Naopak Petr se svým věčným optimismem dodnes vzpomíná, jak nás honilo divoké prase. A zvířata si nejspíš dodnes z generace na generaci předávají historku o jedné praštěné ženské co jim udělala v lese hodinový koncert, řvala hůř než tygr Bengálský a bubnovala u toho větví úplně mimo rytmus.

Přeji všem krásný den
Bleblemcy

Milá Bleblemcy, díky za pěknou příhodu. To naše sousedka na chalupě se nežinýrovala a takové prasátko klidně adoptovala. Zřejmě vidina příští pěčínky byla silnější než strach z rozzuřené bachyně

Text nebyl redakčně upraven

   
21.03.2013 - Čtenářské příspěvky - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. [10] Rikina [*]

    Sml80 Prase sice budí respekt, ale ona jsou vesměs plachá, a před člověkem zdrhají. Prase jsem v lese viděla mockrát, ale ještě ani jednou se mi ho nepodařilo vyfotit. Nepočkalo, až vytáhnu foťák. Selátka občas prohnali mí psi, chtěli si s nimi hrát, ale jaksi to nebylo pochopeno. Jednou jedinkrát jsem potkala divoké prase, které nebralo dráhu, a to byl celkem slušně vzrostlý kanec, který se rochnil ve značně rozrytém terénu a asi neviděl důvod, proč by měl kvůli mně přerušovat bahenní lázeň. A to jsem jak na potvoru neměla s sebou fotoaparát. Což mě mrzí, kdykoli si na to vzpomenu. Sml80 Každopádně historky o lidech prchajících na stromy před útočícím prasetem pokládám za mysliveckou latinu. Sml57

    superkarma: 0 21.03.2013, 21:37:54
  2. [9] Trefa [*]

    Trefa:tady mame plny les divocaku,kazdou chvily je vidime.

    superkarma: 0 21.03.2013, 21:24:32
  3. avatar
    [8] tajnostii [*]

    Potkali jsme divočáky autem-bylo to trochu drahé se s nima pozdravitSml30

    superkarma: 0 21.03.2013, 20:54:43
  4. avatar
    [7] lenig [*]

    předloni jsme se "potkali" s celým stádem divočáků, naštěstí jsme seděli v autě a oni jen přecházeli docela frekventovanou vozovku...bylo jich možná i 50 ks, dospělí i maličká prasátka...Na jednu stranu velký zážitek, na druhou osobně bych se s nimi potkat opravdu nechtělaSml23

    superkarma: 0 21.03.2013, 16:58:12
  5. avatar
    [6] hubajda [*]

    ja bych se bala nechtela bych to zazit

    superkarma: 0 21.03.2013, 15:29:22
  6. avatar
    [5] Jindriska8 [*]

    Příteli se splnil sen,ale já bych se taky bála.Sml22

    superkarma: 0 21.03.2013, 15:27:31
  7. [4] V19 [*]

    takéto dobrodružstvo by som  nechcela  zažiťSml15

    superkarma: 0 21.03.2013, 14:57:49
  8. [3] Anime Otaku [*]

    Bachyni se selátky jsm viděla z auta - běželi nám přes cestu. pruhovaní drobečci byli kouzelní, ale z auta bych nevylezla ani za milion Sml16

    superkarma: 0 21.03.2013, 14:44:24
  9. avatar
    [2] marde [*]

    To bylo tedy dobrodružstvíSml67

    superkarma: 0 21.03.2013, 14:37:29
  10. avatar
    [1] Hanula [*]

    Sml15jestlipak maminka - bachyně své miminko našla.... já bych byla také po... až nevím kam... bachyně se selátky jsou obzvlášť nebezpečnéSml22

    superkarma: 0 21.03.2013, 14:33:44

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme