Mám báječnou kamarádku, trochu jí závidím, ale vždy mě potěší její návštěva a novinky ze života. Naposled jsme toho probraly docela hodně. Začala popisovat svoje důležité momenty ze života a já  naslouchala.

 

Tak jak to bývá v dnešní společnosti, všichni chceme být úspěšní, všemi obdivováni a milováni. Moje generace třicátníků se nachází v okamžiku pravdy: teď, nebo nikdy… mám na mysli založení rodiny. Pokud se holka rozhodne a jde to, má vyhráno.

Rozhodnutí je náš život! V patnácti, první krok do života - který že obor je ten pravý??? Někdo toto rozhodnutí oddálí gymnáziem, ale v osmnácti je to tu zas – jdu na vysokou, nebo vyrazím do světa za poznáním a konečně se naučím tu angličtinu???? Ne, jsem přijatá na Vysokou ekonomickou v Praze a je mi blaze…..užívám si první roky opravdu dosyta: kámoši, večírky, dokonce stipendium  v Londýně a přivydělávám si v bance. Pohádka na zemi pokračuje, zamilovala jsem se do kolegy v práci, obohacuje mě novými postřehy.


Blíží se konec školy a já nějak nestíhám učení, porady, pronájem, přítel někde na cestách… Ale co mě nezabije, to mě posílí!!!! Joo, po šesti letech poctivé docházky a dřiny jsem inženýrka a pozor - budu se vdávat, prostě paráda!!!!!

V práci mi uznali dokončené vzdělání a udělili novou kancelář. Snad  mi i přidají a budu moct splácet stavební spoření a začít hnízdit. Sypat peníze pronájemcům donekonečna opravdu nejde!

Néééé !!!  Jakub, můj manžel našel romantickou parcelu,  budeme stavět dům. A tak makám aby bylo na splátky, na sport, na kino, na dobrou večeři a taky na dovolenou. Jakub mě podporuje, finančně i duševně. Rozumíme si i po svatbě, ačkoli není úspěšný jako já. Tedy, je úspěšný, má místo vedoucího na pobočce, díky jazykovým znalostem organizuje zahraniční spolupráci, je na mě hodný.

Mám pocit že mi život utíká jak tryskové letadlo. Chci se zastavit, chci dítě!

Gynekoložce se zdá vše v pořádku, a tak se milujeme „cíleně“, jak nám poradila… a ono nic, po půl roce, po roce, po třech letech, stále nic. Snad jsem si své životní štěstí už vybrala do dna! Je mi na nic! Všechny spolužačky z gymplu už děti mají… Jedna moje kamarádka žije s manželem v garsonce, ještě dodělává školu, ale malý Jonáš jim roste jako z vody. Jana, sice nešla na vysokou, ale postavili a čeká třetí dítě…..

Stává se ze mě žárlivka. Už na sex nemám ani pomyšlení, nejsem asi dost ženská. Přece nebudu polykat hormony, jen aby moje vajíčko pohltilo to Jakubovo. Fuj, štítím se sama sebe….. Ale jdu do boje, polykám ty pilulky a snažím se myslet pozitivně. Stejně to nepomáhá… Jsem sobec! Už jsem to pochopila!  Nedokážu  se dělit! O blaho, které jsem si vytvořila. Zoufám!

Jdu do nemocnice, ať mě otěhotní. Už jsem úplně opuchlá otoky a stále unavená…..

Dobojováno! V mém lůně se uchytil plod naší externí lásky. Nabírám dech a slunce svítí jako nikdy předtím.  Pozor, důležitá zpráva mě teprve čeká. Štěstí se ke mně navrací, budou to miminka hned dvě… no, vlastně tři! Zvládnu to? Musím!!!!!!!!

 

Zvládneš!  řekla jsem. Hlavou se mi honí, co na to říct a jak bych reagovala já. Ale držím jí palce, a pokud bude potřebovat, tak pomohu, třeba už s tím, jak vybrat hezká jména.

Reklama