Reklama

Když se člověk rozhodne odejít do světa s ranečkem na zkušenou, tak ve většině případů pomýšlí na sousední státy, dále pak na Velkou Británii či Spojené státy Americké. Výjimkou nebyla ani Irena Kaulichová, kterou její profese porodní asistentky nakonec zavála až do Saúdské Arábie.

 

Této mladé sympatické 27leté dámě byste povolání porodní asistentky na první pohled nepřisoudili – z filmů máme pocit, že většina porodních asistentek musí být korpulentní postavy. Před třemi lety se Irena rozhodla po dvou povinných letech praxe po škole vyjet do světa. „Řekla jsem si tehdy, že umím docela dobře anglicky, nemám rodinné závazky a praxe v porodnictví se mi bude hodit, chci cestovat, takže nic nebrání tomu, abych se porozhlédla po příležitosti v mém oboru v zahraničí, navíc spojím příjemné s užitečným,“ usmívá se.

 

Irena se obrátila na jednu agenturu, jež zprostředkovává práci v zahraničí pro pracovníky ve zdravotnictví. Ta jí nabídla jako nejrychlejší možnost Saúdskou Arábii. „Nejprve jsem uvažovala o jednom roku, ale v nemocnici v Rijádu požadovali roky dva, na nabídku jsem kývla,“ vysvětluje svůj dvouletý pobyt ve vzdálené zemi.

 

Na otázku, zda se nebála osamělosti, říká: „Na přípravných schůzkách od agentury jsem našla jednu zpřízněnou duši, taky porodní asistentku, se kterou jsem nakonec pracovala i bydlela. Navíc se to nezdá, ale v Saúdské Arábii pracuje hodně Češek.“

 

Saúdská Arábie je muslimský stát, takže Irena musela respektovat zvyky této země. Ženy zde musejí nosit abáju, burku a šátek, nesmějí například řídit auto, a na veřejnosti se nesmí svobodná žena ukázat se svobodným mužem – to je proti Koránu.

„Společenský život“ je zde rozdělen vlastně na mužský a ženský svět. Tím, že ženy jsou hodně spolu, předávají si „ženské zkušenosti“ mezi sebou. Nějaké předporodní kurzy neznají a byznys, který u nás kvete – různé agentury v péči o matku a dítě – také ne.

 

Péče o těhotnou ženu při návštěvách u gynekologa spočívá hlavně v dotazování se na stav rodičky a poslouchání ozev srdíčka plodu, pravidelná vyšetření na porodním křesle tamější ženy vůbec neznají. Většinou absolvují jeden ultrazvuk – a to tzv. velký kolem 20. týdne těhotenství.

„Péče o rodičku je tam na stejné úrovni jako u nás,“ říká Irena. Při příjmu následuje vyšetření – ale některé maminky se nechtějí nechat vyšetřit, natočení monitoru ozev srdíčka. Prvorodičkám je hodně nabízena epidurální analgezie – ta je zdarma.

Na porodnickém oddělení jsou porodní pokoje, takže tam mají rodičky soukromí, kde jsou se svou porodní asistentkou. U porodu mohou mít jednu osobu – většinou s sebou mají matku, sestru nebo tchyni. Pojem otec u porodu tam neznají.
„Rozdíl je snad akorát v tom, že u nás se maminky v první době porodní mohou pohybovat, hledat si úlevové polohy, zde se nastávající mamince po celou dobu prakticky natáčí monitor, leží – což někdy může postup porodu zpomalit. Je jí aplikována infuze pro případ přidání léků, je aplikován kyslík. Po narození děťátka jsou maminky po jedné hodině odvezeny na oddělení šestinedělí, kde jsou hned od začátku s miminkem. Po 24 hodinách mohou být propuštěny domů," vysvětluje.

 

Žádám Irenu, aby něco prozradila o začátcích. „Nemohu říci, že by byly těžké, to ne – snad jen v jedné věci to nebylo tak, jak agentura slibovala – měly jsme mít v práci překladatele, ten nebyl a ne všechen personál či pacienti uměli anglicky. Za měsíc, který jsme strávily pod dohledem zkušené porodní asistentky, jsme se musely naučit základy arabštiny, abychom mohly komunikovat s pacientkami. Po zkušební době – jako u nás tři měsíce – jsme dostaly hodnocení a definitivní rozhodnutí, že zůstaneme 2 roky.

Mají zde nedostatek porodních asistentek, což je ale logické vzhledem k počtu porodů v této nemocnici – přibližně 9 000 porodů za rok. Pracuje se 44 hodin týdně a směny jsou organizovány tak, že 14 dní máte denní službu, pak 14 dní noční a mezi službami nějaký ten den volna."

 

Na otázku, zda pobyt v Saúdské Arábii splnil její představy, Irena Kaulichová odpovídá: „Naprosto – po pracovní stránce jsem získala cenné zkušenosti a praxi, hlavně v počtu provedených porodů, poznala jsem jinou kulturu, cestovala jsem, naučila se další cizí jazyk.“

 

 

Za příjemné setkání děkuje