Když odjel Viktor pracovat do zahraničí, Romana se zaradovala. Konečně po dlouhé době našel práci a přinese chybějící peníze do domácího rozpočtu. Viktor pracuje v sousedním Německu a domů jezdí jednou za 14 dní. Peníze vydělá, ale s Romanou jsou si čím dál víc cizí.

Nic není zadarmo

Nic není zadarmo. Ani peníze. Když je chcete vydělat, musíte něco obětovat. Volný čas, koníčky, čas strávený s rodinou, s dětmi, se svojí láskou…

práce

Romana s Viktorem jsou spolužáci ze střední. Chodit spolu začali už v prváku a byla to láska jako trám. Nikdo nevěřil, že jim vydrží, protože první velké lásky jak rychle vzplanou, tak rychle i uhasnou. Viktor s Romanou však tuto pověru vyvrátili.

Po maturitě šla Romana ještě na vysokou školu, tu ale nedodělala, protože ve třetím ročníku přišla do jiného stavu. Narodil se jim dnes devítiletý syn Adam.
Viktor už dál ve studiu nepokračoval, hned po maturitě nastoupil ke svému otci do tiskárny, kde dělal provozního.
Tiskárna však po čase zkrachovala a Viktor si musel hledat práci jinde. Měl však smůlu. Řemeslo žádné neuměl a jenom s maturitou ho nikde nevzali. Každou chvíli pracoval jinde, dělal závozníka, tiskaře, pracoval i ve skladu nábytku, ale nakonec skončil na Úřadě práce.

Práce v Německu

Jejich syn Adam chodí už do třetí třídy. Romana vždycky toužila po druhém dítěti, ale z finančních důvodů si ho nemohli dovolit. Počítali každou korunu, byli rádi, že zaplatili nájem a nejnutnější výdaje na živobytí.
Romana pracuje jako účetní, ale každý den se bojí o práci, protože v jejich podniku je účetních nadstav a hrozí propouštění. Proto velmi přivítala, když přišel na jaře Viktor s tím, že nějaký jeho kamarád má kamaráda a ten má strýce v Německu, který tam má velkou tiskařskou firmu a hledá dva, tři lidi do provozu. Jede se však na směny, soboty i neděle, ovšem dají se vydělat slušné peníze. Jel by tam právě s oním kamarádem.
„Jeď, peníze potřebujeme a je to z oboru, který znáš.“
„Ale domů budu jezdit jen jednou za 14 dní.“
„To přece vůbec nevadí. Vždyť tam nemusíš být nadosmrti.“

Jenže Romana, Viktor i malý Adam byli na sebe jako rodina hodně závislí. I když ji někdy štvalo, že kvůli nezaměstnanosti sedí doma, byl tam, nebyli sami. Najednou byl byt prázdný.
Nejhorší byl první měsíc. Romana v noci neustále šmátrala rukou po prázdném polštáři, Adamovi chyběl táta na blbiny.
„Adámku, tatínek vydělá moc peněz a pak už bude jenom s námi doma, jo?“
Adámek přikývl, ale stejně nepochopil.

Odcizení

Romaně je sice pořád smutno, ale tak nějak čím dál míň. Zvykla si, že jsou se synem sami, že nemusí tolik uklízet ani vařit, že má více času na sebe i na kamarádky.
Přistihla se, že když Viktor přijede po čtrnácti dnech domů, ano, uvítají se, pomilují se, ale ona už se těší, až zase odjede. Jako by jí narušoval její a synovo území.
I Viktorovo chování se změnilo. Už to není takový bezradný muž, jakým byl, když odjížděl. V Německu si našel nové kamarády, je více sebevědomý. Před nedávnem Romaně zavolal, že neví, jestli přijede na víkend domů, že mají moc práce a asi mu to nevyjde.
Ještě nedávno by byla Romana smutná, že se 14 dní neviděli, teď však do telefonu jen chápavě přikývla:
„No jasně, chápu. Tak až budeš moct, přijeď, víš, kde bydlíš.“
Žádné vzrušení v hlase, žádná touha, žádné těšení.

Viktorova práce v zahraničí jim velmi pomohla, co se týče financí, ovšem jejich city, láska, dostává trhliny. Jako by se na sebe ani netěšili, jako by si zvykli na nový stav, ve kterém jsou si čím dál cizí. A nejsou jediní.

Přečtěte si také:

Reklama