Zdravím redakci i všechny čtenářky. K tomuto tématu bych mohla povídat hodiny a hodiny... Mám totiž zkušenosti, jak se skvěle fungujícím týmem, tak bohužel i s opakem. A všechno to vždycky je a bude o lidech. Ač by se to mohlo zdát divné, tak s úžasnými kolegy a především kolegyněmi jsem se setkala v prostředí, kde se točí velké peníze, a je tedy i větší předpoklad závisti, pomluv a intrik. Ale nejdřív zmíním ten druhý extrém, ať to máme rychle za sebou.

Po absolvování vysoké školy jsme se rozhodla pokračovat ještě ve studiu a udělat si doktorát. Byli jsme docela fajn lidi a věnovali jsme se výzkumu bobrů. Práce bylo moře, peněz málo, ale ze začátku jsme byli všichni nadšení. Má představa týmové práce byla taková, že tedy každý bude dělat to, co nejlépe umí. Takže pokud jde někomu spíš matematika a statistika, bude si hrát s datama a další, kdo rád píše, tak bude psát články. Ale tak to nebylo a každý musel dělat všechno a už začaly vznikat problémy. Navíc se po čase ukázalo, že ani sebelepší tým nemůže fungovat bez řádného vedení a náš šéf opravdu ten správný vůdce nebyl. Nejenom že nedokázal pořádně práci rozplánovat a kontrolovat průběžně plnění úkolů, ale navíc ještě začal některé lidi protěžovat na úkor jiných. Spoustu takové té otravné administrativní práce, bez které by ale grant fungovat nemohl, naprosto ignoroval a slovo pochvala četl asi jenom v knížkách. No a o nějaké pozitivní motivaci snad ani neslyšel. Začínali jsme tedy jako kamarádi a teď po téměř třech letech máme problémy se spolu vůbec na něčem domluvit.

Protože tahle atmosféra se nedá dlouhodobě vydržet a navíc grant naštěstí letos končí, hledala jsme nějaký přivýdělek. A dostala jsme se k jedné velké mezinárodní společnosti zaměřené na zdravý životní styl a hlavně do toho nejlepšího kolektivu na světě. Nejenom, že si zde člověk může vydělat obrovské peníze, ale co je možná ještě důležitější, tak mezi námi panují nádherné přátelské vztahy. Nikdo nikomu nic nezávidí, každý se rád podělí o svoje zkušenosti a znalosti, vyslechne vaše dotazy a poradí, jak dál.

Za každý, byť jen sebemenší úspěch a posun kupředu je zde člověk oceněn a dostane se mu uznání celého kolektivu. Je to ohromná vzpruha a neustálá motivace. Hodně taky pracujeme na rozvoji naší osobnosti a když vidím vývoj některých lidí, připadám si jako v pohádce. No řekněte znáte někoho, kdo se do své práce opravdu těší a nevadí mu, že každotýdenní čtvrteční školení se občas protáhne až do devíti do večera, ačkoliv normálně končí v osm? Na závěr bych chtěla poděkovat Dádince, Heďulce a Zuzance za to, že jsou skvělé kolegyně. Lucince, že si dala ten inzerát, Leonce, že si otevřela v Olomouci studio. A paní Slavomírce za to, že do tohohle bussinesu šla  a že nám vždycky připomíná základní myšlenku naší práce a to, že naší jedinou povinností je BÝT ŠŤASTNÝ.

Vaše čtenářka a občasná pisatelka Brixik

Text nebyl redakcí upraven.

Takových zaměstnavatelů a kolegů jen víc!

Dnes si povídáme o kolezích a kolegyní. Jaký je váš pracovní kolektiv? Kolik máte kolegů? A jaké mezi vámi panují vztahy? Je ve vzduchu cítit rivalita, nebo jste jeden sehraný tým? Je váš pracovní kolektiv mužský, ženský, nebo smíšený? Máte nějaké zkušenosti s prací v čistě ženském, či naopak v čistě mužském kolektivu?

Pište nám své příběhy, zážitky a zkušenosti na adresu

redakce@zena-in.cz

Reklama