Byly časy, kdy prakticky každá obec či vesnice měla svého obecního blázna. Můžete namítnout, že ho má dodnes - říká se mu starosta a bere za svou komediální ,,roli" celkem slušný plat. Ne každý obecní blázen má ovšem takové štěstí. V dobách Marie Terezie a Josefa II. začalo být zvykem tyto osoby, ,,hyzdící tvář obcí a obtěžující lid prostý" shromažďovat do nejrůznějších ,,léčebných" zařízení. Pravda, už středověká města znala Narrenturm - věž bláznů, v té však končili jen ti nejnepohodlnější.

 

 

Jurodiví a mešuge
Ostatně blázni - ať už židovští mešuge nebo ruští jurodiví, byli leckdy považováni za poznamenané bohem, a nesli tak na sobě jakýsi punc nedotknutelnosti. I když se s nimi nezacházelo s nějakým soucitem či snad dokonce s pochopením, skutečnou tragédií se pro ně paradoxně stala až doba rozkvétajícího humanismu, kdy byli v zájmu společnosti a prý i v zájmu svém internováni v takzvaných blázincích. Až druhá polovina minulého století přinesla, byť ne v zemích komunistického bloku, jisté změny. Nejen že se postupně zlepšovala péče o blázny, ale místo modelu internace se pomalu začal prosazovat model integrace - navracení ,,bláznů" zpět do společnosti.

Trocha politické korektnosti
Slůvko ,,blázen" samozřejmě nemyslím nijak hanlivě - ač je v dnešní době módou vyjadřovat se ,,politicky korektně", aby snad někdo nebyl dotčen ve svém egu a právech, domnívám se, že je v něm možná více lidskosti než v lékařských pojmech jako je například ,,mentální retardace".

Integrace místo internace
Integrací ,,bláznů", a nejen jich, do společnosti, se zabývá sdružení SIMP. V rámci tohoto sdružení běží dva zajímavé projekty. Především je to projekt Šance, jehož cílem je umožnit lidem s handicapem i těm, kteří se o ně starají, zařadit se na trh práce. ,,Málokdo si uvědomuje, že problém postiženého člověka není jenom jeho problém, ale je to i problém rodiny, která o svého člena pečuje, a to mnohdy 24 hodin denně," zdůrazňují členové sdružení SIMP. Snaží se tedy jak formou účelových služeb, jako jsou například osobní asistence, tak prostřednictvím rekvalifikačních kursů jak pro pečující osoby, tak pro samotné postižené, umožnit těmto lidem ,,vydělávat si na sebe" a přestat být závislými na sociálních dávkách. Možnost ,,pracovat" zároveň přináší větší pocit zodpovědnosti, zvyšuje sebevědomí a sebehodnocení i u postižených jedinců, rozšiřuje pole jejich sociálních dovedností a vazeb a je obecně prospěšnou v mnoha směrech.

Nejen blázni nemají práci...
Druhým projektem sdružení SIMP je "Opravdový návrat", jehož cílem je pomáhat rodičům po mateřské/rodičovské dovolené dostat se zpátky na trh práce. Ale nejen to. V jeho náplni je ve stejné míře informování zaměstnavatelů o rovných příležitostech, alternativních formách zaměstnávání a sociální zodpovědnost firem. Jde i o odbourávání předsudků, ať již jde o postižení, věk nebo pohlaví. Celý projekt probíhá tak, aby co nejvíce prospíval oběma stranám trhu, tedy jak zájemcům o zaměstnání, tak zaměstnavatelům. ,,Chceme dokázat, že integrace cílových skupin je možná vlastním příkladem. Proto zaměstnáváme osoby s handicapem, rodiče po mateřské dovolené i osoby dlouhodobě pečující o závislého člena rodiny," říká sdružení SIMP. Do budoucna je v plánu také chráněná dílna. Sdružení SIMP je zároveň příkladem toho, jak lze efektivně čerpat prostředky z Evropského sociálního fondu.

Více informací o sdružení SIMP najdete zde.

Znáte někoho, kdo zaměstnává mentálně retardované? Máte osobní zkušenost s hledáním práce a s nezaměstnaností? Zaměstnala byste mentálně retardovaného nebo přijala byste ho jako kolegu na pracovišti?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

soutěž

Reklama