Dnes je tomu rovných 125 let, co v Downe v anglickém Kentu zemřel světoznámý autor jedné z evolučních teorií - Charles Robert Darwin. Ačkoliv po jeho smrti kolovaly nejrůznější zkazky o jeho obrácení se k víře v posledních okamžicích, jednalo se podle svědectví jeho dětí o pomluvy. Darwin se v průběhu života propracoval od poměrně ortodoxního křesťanství k, jak on sám říkal, agnosticismu. Dožil se plných třiasedmdesáti let a jeho dílo v mnohém změnilo pohled člověka na svět i na sebe sama. Přesto nebyl prvním, kdo hlásal evoluční teorii.

Vše se zrodilo z vlhka a špíny
Počátky evoluční teorie nalezneme už v antickém Řecku. Anaximandros, žák slavného Thaléta z Mílétu, v 6. stl. př. Kr. tvrdil, že první živočichové se sami zrodili ve vlhkém prostředí a měli na sobě jakési ostnaté krunýře. Pak však vylezli na souš a tyto krunýře na nich praskly. Než zemřeli, stihli zplodit potomky, kteří už byli bez krunýřů. O století později přišel Empedoklés z Akragantu s teorií, že jednotlivé části rostlin a živočichů vznikly v původním chaosu a pak se navzájem různě spojovaly a kombinovaly - životaschopné výsledky tohoto procesu se pak dále množily, ostatní zahynuly.

Vůle k pokroku
Konec nejrůznějším evolučním teoriím neučinilo, jak se domnívají mnozí, křesťanství, ale už Aristoteles, jehož myšlenky ovšem křesťanskou filosofii - obzvláště tu středověkou - značně poznamenaly. Další evoluční teorie tak vznikla až po Velké francouzské revoluci a jejím autorem byl na počátku 19. století francouzský přírodovědec Jean Baptiste Lamarck. Jeho hlavními tezemi bylo, že vše je vedeno „vůlí k pokroku“ - tedy k vytvářením čím dál tím složitějších a dokonalejších adaptivních forem - ta je však limitována prostředím. Úspěšné strategie přežití se přitom předávají přímo z rodičů potomkům - takže například mládě laně, která hodně běhala, a proto přežila, se narodí s lepšími předpoklady pro běhání - bude mít delší a silnější končetiny. V dnešní době je tato teorie považována za velmi omezeně platnou u nejjednodušších organismů, svou renesanci však zažívá v teorii memů.

Dvě teorie, které změnily svět
Když se Charles Darwin v první polovině 19. století vrátil s lodí Beagle do Anglie, pracoval už na evoluční teorii další významný vědec - Alfred Russel Wallace. Právě zprávy o tom, že se ji chystá zveřejnit - tedy vlastně možná konkurence - vedly Darwina v roce 1859 k urychlené publikaci jeho slavné knihy, jejíž název se zkracuje na „O původu druhů“. Přes jisté rozdílné názory spolu nakonec oba muži v mnohém spolupracovali, a položili tak základy teorie, která se dnes nazývá klasický darwinismus. Velmi stručně řečeno jde o dvě základní myšlenky - z drobných, v podstatě náhodných změn jsou selekcí zachovány ty, které zvyšují šanci jedince na přežití, ale i na úspěšné rozmnožování - jedná se tedy vlastně o dvě teorie - o teorii přirozeného výběru a teorii pohlavního výběru.

I neodarwinismus je přežitek
Darwinismus v průběhu druhé poloviny 19. století ovládl vědecké myšlení, novější poznatky z molekulární biologie, biochemie a genetiky však jeho jednoduchou konstrukci rozbily. Od té doby prakticky neexistuje jednotná evoluční teorie. Vědci se velmi obecně shodují v tom, že vývoj druhů probíhá na základě evoluce, jakými zákonitostmi se ovšem tato evoluce řídí, je předmětem rozsáhlých sporů. Pro skupinu teorií, vycházejících z Darwinova učení, ovšem doplněných o moderní poznatky, se vžil pojem neodarwinismus. Ani na něm se však věda nezastavila - popřena byla tendence vývoje ke složitějším strukturám, fixace funkčních adaptačních strategií už není zdaleka považována za jednoznačnou, mluví se o skokových změnách, o efektu hrdla lahve, díky němuž se mohou fixovat i nefunkční vlastnosti, o genetickém driftu... Tyto moderní teorie bývají nejčastěji označovány jako evoluční syntéza.

Moderní věda také definitivně překročila hranici mezi takzvanými evolucionisty a kreacionisty - i když v mnoha oblastech jsou tyto teorie považovány za protichůdné, objevuje se řada pokusů o jejich sloučení - například v teorii inteligentního designu. Chybou obou znesvářených táborů pak nejčastěji bývá, že vášnivě argumentují proti zastaralým koncepcím, které už druhá strana dávno sama překonala.

 

soutěž hora
Znáte některou z moderních teorií evoluční syntézy? Víte, co je to inteligentní design? Věříte, že člověk a opice mají stejné společné předky? Pochází člověk z jakési praopice? Nebo se jedná o zcela odlišnou vývojovou větev? Či byl stvořen prakticky ve své současné podobě?

 

 

Reklama