Galerie hlavního města Prahy dnes otevírá novou výstavu, kterou můžete shlédnout až do poloviny května v budově Městské knihovny v Praze na Mariánském náměstí.

Krištof Kintera - Výsledky analýzy

  • 29. 2. - 13. 5. 2012
  • Městska knihovna, 2. patro, Marianske naměsti 1, Praha 1
  • Kurator: Karel Srp

kintera

Krištof Kintera (1973) patři k nejuspěšnějšim a nejvyraznějšim českym umělcům mladši generace, jeho tvorba je znama i v zahraniči, kde uspořadal mnoho vystav. Galerie hlavniho města Prahy Kinterovu tvorbu dlouhodobě sleduje. V roce 1996 se zučastnil Bienale mladych Zvon a v roce 1999 měl samostatnou vystavu Mluviči ve 2. patře Staroměstske radnice. Jeho prace byly zastoupeny v obou stalych expozicich v Domě U Zlateho prstenu (Současne uměni / Contemporary Czech Art in the '90s, 1998-2002; Po sametu / Současne česke uměni s přesahy do minulosti, od roku 2009). V roce 2007 vytvořil pro Městskou knihovnu jako kurator rozsahly projekt mladeho uměni Hruby domaci produkt.

Nyní připravil ve 2. patře Městske knihovny komplexni vystavu sveho dila, specialně koncipovanou do těchto vystavnich prostor. Vzhledem k tomu, že tvorba Krištofa Kintery prošla v poslednich letech vyraznou proměnou, ktera rozšiřila jeji formalni rejstřik i obsahove zdroje, klade vystava důraz předevšim na autorovy současne prace, s nimiž se veřejnost bude moci seznamit v řadě připadů vůbec poprve. „Krištof Kintera je prvni autor, ktery přistoupil k prostoru Městske knihovny jako k celku. Připravil tak tematicky a formalně provazanou vystavu, ve ktere jsou obě hlavni křidla vnimana jako komplementarni,“ charakterizuje expozici jeji kurator Karel Srp.

Kintera reflektuje a analyzuje svět kolem sebe a neustale klade svemu okoli i sobě otazky, ktere vychazeji z každodenni zkušenosti, reaguji na společenske problemy. Z teto okolnosti take vychazi nazev současne vystavy, na ktere autor představuje vysledky sve patnactilete analyzy světa. Podotyka k tomu: „Tento nemastny neslany nazev se mi libi pravě proto, že je pragmatickym jazykem managementu. Ale vyjadřuje pravdu, tyhle objekty jsou vysledky analyzy. Svět kolem se snažim analyzovat a nastavit mu pokud možno trochu vypoukle a pokřivene zrcadlo.

Svebytna instalace teto vystavy, jež je de facto pojata jako gesamtkunstwerk - totalni dilo, intenzivně pracuje s navštěvnikovym očekavanim, s jeho reakci, překvapenim, znejistěnim, proměnou mysli. Cilevědomě narušuje zažite stereotypy a odhaluje nove, skryte povahy a stranky věci, mimo jine vlastniho vystavniho prostoru. Už v uvodu vystavy divaky překvapi neobvyklym vstupem do galerie. Jeho zasahem se prostor ve 2. patře Městske knihovny radikalně proměňuje, vznikaji zde nove chodby a po dlouhych letech sem pronika denni světlo. „Kintera zde dokonce ponechal stěny po předchazejici vystavě v jejich neupravenem, syrovem stavu, a proboural se za uměle sadrokartonove panely, jež nově pro divaky zpřistupnil tim, že za nimi skryl jedny ze svych nejoblibenějšich praci, Mluviče(1999-2003), kteři měli v Galerii hlavniho města Prahy před lety svou premieru, „ podotyka Karel Srp.

Vystava je založena na vnitřnim konfrontačnim principu, konkretně na určite emocionalni polarizaci, na dialogu pozitivni a negativni energie. Vystava je tak rozdělena do dvou komplementarnich časti. Temněji a existencialně laděne „dark side“, v niž se autorův nepostradatelny humor transformuje do dekadentně sarkastickeho komentaře, a lehčeji pojate časti, jež vyrazně otevřeněji komunikuje s divakem, přičemž se snaži reprezentativně představit všechna stěžejni obdobi i naměty Kinterovy tvorby. Nejen v chodbě vedouci do temne časti vystavy potkaji navštěvnici dila, jimiž se Kintera snaži upozornit na civilizačni problemy. Rozsahlym souborem objektů, pojmenovanych souhrnně Spotřebiče (1997-1998), nebo nadavajici taškou s nakupem I am sick of it all (2003) naraži na problematiku konzumni společnosti. Kam až může vest přehnany strach o děti, demonstruje na obrněnem kočarku nazvanem Špatná inovace ve jménu ochrany (2007). Diky dlouhodobemu okouzleni elektrickou energii vznikaji „nadpřirozeny“ hrdina Shiva Samurai (My light Is Your Life, 2009) nebo bramborove postavy We´ve Got the Power! (2003). V Holy spirit is open (2008), nachazejicim se již v „dark side“, se těžiště Kinterovy vypovědi přesouva ze světa běžne lidske konzumně založene reality do duchovnějšich, existencialnich poloh. Současti teto časti vystavy, kterou Kintera podtrhl nepravidelnym ztemňovanim a zesvětlovanim stropnich světel, je take rekonstrukce ojediněleho přibytku pro Plumbaře, prvotně vytvořeneho v roce 1998 pro Dům U Zlateho prstenu. V „dark side“ se nachazi take vyslanec z temnot - čert (Bad News, 2011), hrajici na buben, ktery posloucha v radiu deprimujici lavinu zprav o ekologickych, energetickych a přirodnich katastrofach.

Na vystavě jsou zastoupena rovněž meně technicky, vice spontanně založena dila pracujici s konkretnim materialem jakožto primarnim nositelem vyznamu. Kintera se zaměřuje na praci s amorfni hmotou, předevšim tavenym polyuretanem, ktera umožňuje velmi expresivně vyjadřit emocionalni stav zobrazovaneho. Vznikaji tak sněhulaci (Basic Atomic, 2011 nebo He - well hidden, 2011), kustodky (Lída, 2011 a Venuše, 2011) a dalši hrdinove noveho střihu (Sculptulus Fungis, 2011, Sleeping Tom, 2011 či Líná vůle, 2011). Tato dila najdeme již v hravějši a humornějši časti vystavy, stejně jako znamou postavičku Havrana (I see I see I see, 2009), hlasiciho ze stromu reklamni slogany a zautomatizovana hesla. Divaky zde pobavi nebo alespoň znepokoji popularni dětska postava „previta“, bouchajiciho hlavou do zdi (Revolution, 2005), ktery vyrazně a vtipně dava najevo marnost našeho snaženi změnit svět. I v teto pozitivněji laděne časti vystavy se tak divaci setkaji s Kinterovym oblibenym prvkem, kterym je navozovani nepřijemnych pocitů, jež každy zna z okolniho světa, ale v galerii se s nimi nesetkava.

Jednim z vnitřnich motivů Krištofa Kintery je přechazeni mezi realitou a zdanim, pohyb na hranici, kdy se předmět může jevit jednou jako učelovy, podruhe jen jako esteticky artefakt. Současti tohoto dynamickeho napěti jsou i umělecka dila, třeba autorovy kresby, jež mohou byt rozvěšeny na zdech obvyklym galerijnim způsobem, nebo naopak ponechany ledabyle opřene, přes sebe navrstvene a polozabalene v bublinach. Jde o dvě protikladne možnosti vystaveni, ve kterych autor zpochybňuje i vyznam vlastni prace,“ uvadi Karel Srp.

K vystavě vychazi ve spolupraci s Arbor vitae katalog, obsahujici vedle aktualniho přehledu tvorby Krištofa Kintery text kuratora vystavy Karla Srpa a take obsahly rozhovor Mariany Serranove s umělcem.


  • Kurátor a autor koncepce výstavy: Karel Srp
  • Grafické řešení: Marketa Kinterova
  • Spolupráce na projektech a instalaci: Richard Wiesner, Rastislav Juhas, Tomaš Džadoň, Octave Rimbert-Riviere, Rudolf Samohejl
  • Poděkování autora: Milan Guštar, Martina Noskova, Jan Bohač, Nikola Bohmova, Jan Bubal, Patrik Sedlak
Reklama