Rok co rok je to stejné. Právě v tomto období musí záchranné stanice čelit náporu houbařů, výletníků a turistů, kteří jim z lesa přinášejí srnčata. Ochránci přírody se zlobí: Kdy už konečně lidé pochopí, že srnci a jeleni mají „odkládací“ mláďata?

Srneček či malá laňka nechodí všude za maminkou, jako je to zvykem u jiných mláďat. Tiše někde v křoví či houštině nebo na pasece čekají v úkrytu, až se jejich matka napase. Laň či srna totiž přichází svoje potomky nakojit třikrát denně, jinak se u nich nezdržuje.

Vyhněte se obloukem!
A to je právě chování, které lidé neznají a domnívají se, že je mládě opuštěné. Když pak lidé v přírodě osamoceného tvorečka objeví, útlocitně jej odnášejí domů, aby chudák nezahynul. Ovšem, to je velká chyba! Takovému zvířeti se obloukem vyhněte!

A pokud i přesto máte pocit, že je osud „opuštěného“ mláděte politováníhodný, vězte, že se jejich matka jen chová podle zákonů přírody. „Srnčátko nevydává žádný pach, a dokud nehnutě leží, je díky svému krycímu zbarvení téměř neviditelné,“ řekl Ženě-in František Novák z východočeského Mysliveckého sdružení v Heřmanově Městci. „Kdyby mělo matku všude následovat, nikam by nedošlo a upoutalo by na sebe pozornost svých nepřátel.“

Mají pořád hlad
Kdyby se naopak srna neustále zdržovala v blízkosti jeho úkrytu, vypásla by si tam všechnu „zelenou“ potravu. Právě potrava trápí srnce nejvíc. „Oproti jelenům nebo daňkům mají nevýhodný poměr povrchu těla k hmotnosti, takže ztrácejí víc energie „produkcí“ tepla,“ vysvětluje František Novák. „Musí se pást několikrát denně, protože mají malý žaludek a rychlé trávení, ale ve srovnání s jelenem jim pastva trvá déle.“ Proto si srnci vybírají tu nejvýživnější stravu. Chutnají jim byliny, pupeny, polní plodiny, kůra nebo žaludy.

Už jste se někdy v lese zblízka setkali s divokou zvěří? Jak setkání proběhlo? Měli jste strach?

Reklama