Většina z nás tráví řadu hodin svého pracovního dne upřeným pohledem na obrazovky počítačů, díky dynamickému rozvoji internetu se tato činnost stala i nedílnou součástí trávení našeho volného času. Soustředěným pozorováním obrazovek snižujeme nevědomky frekvenci mrkání, naše oči jsou tak nedostatečně zvlhčovány, čemuž ještě v mnoha případech napomáhá suchý, klimatizovaný vzduch v místnosti. Výsledkem je nepříjemné pálení, svědění, řezání nebo pocit „něčeho cizího“ v oku. Tomuto stavu se říká suché oko a někdy může být velmi nepříjemné.¨

eye

Oftalmologové rozlišují v této souvislosti 2 základní termíny:

1) Syndrom suchého oka, což je velmi závažný stav při různých systémových onemocněních. Obvykle je spojený s povšechnou suchostí sliznic (například u Sjögrenova syndromu či některých avitaminóz). Základem úspěšné léčby by mělo být ovlivnění základního onemocnění, které vedlo k jeho vzniku. Oční roztoky mohou v tomto případě sloužit jen jako podpůrná terapie, vlastní onemocnění ale samozřejmě neovlivňují. Syndrom suchého oka je vzácný, postihuje méně než 5 % všech případů.

2) Oční lékaři v souvislosti se změnami životního stylu používají termín suché oko. Příznaky suchého oka alespoň jednou zaznamenal možná už každý z nás, léčbu potřebuje asi čtvrtina populace, což je jistě ohromné číslo.

Kdo je ohrožen?

Příznaky suchého oka těsně souvisí především s dlouhodobým pobytem v suchých klimatizovaných prostorách nebo soustředěným sledováním monitorů počítačů (pozn.: do terminologie očních lékařů v této souvislosti proniká i pojem „Office Eye Syndrom“, tedy syndrom kancelářského oka). „Zajímavé je, že v poslední době přibývá i mladších nemocných, což zřejmě souvisí se sníženou minutovou frekvencí mrkání - normálně je to kolem 7-8 mrknutí, při soustředěném sledování monitoru podstatně méně, asi 4-6,“ říká MUDr. Pavel Němec z Oční kliniky 1. LF UK a ÚVN Praha a dodává, že díky pomalejšímu mrkání se slzy po povrchu oka neroztírají se správnou frekvencí, nechráněný povrch oka je delší dobu exponován a dochází k buněčným deformacím (epitelopatiím). Takto exponované buňky postupně vysychají, začnou odumírat a klinické příznaky suchého oka se rychle zhoršují.

Oko je tedy dlouhodobě méně zvlhčováno, slzný film se postupně ztenčuje a dochází k jeho zvýšenému odpařování a následným defektům, což je provázeno typickými, velmi nepříjemnými příznaky. „Nemocní si stěžují na různé pálení, řezání či svědění, často udávají i „pocity cizího tělesa“ v oku. Občas říkají, že mají pocit, že jim víčka po povrchu očí dobře „nekloužou“. Při objektivním vyšetření můžeme vidět zarudlé oko a někdy i drobné povrchové defekty na rohovce. Suché oko by určitě nemělo zůstat nerozpoznáno, podceněno či neadekvátně léčeno,“ upozorňuje Dr. Němec.

Další příčiny vzniku suchého oka leží na neobyčejně široké škále. Kromě přibývajícího věku může mít farmakologický, hormonální či zánětlivý původ, mohou jej způsobovat také neurologické, posttraumatické a dokonce i nutriční změny (avitaminóza A). Velmi častou příčinou je nedovíravost oka, která musí být řešena i chirurgicky.

A co je u suchého oka ještě dobré vědět? Kontaktní čočky zde mohou být nošeny, televize může být sledována, do bazénu mohou nemocní se suchým okem chodit (dokonce se jim tam kvůli vlhkosti ve vzduchu může ulevit). Obecně platí, že příznaky tohoto onemocnění mohou zhoršovat některé chronicky užívané léky, především kardiotonika, antihypertenziva, antihistaminika a antidepresiva. Je dobré omezit, nejlépe úplně skončit s kouřením.

Jak vypadá slzný film

Vznik tohoto onemocnění těsně souvisí se systémem produkce slz, který je poměrně složitý. Oční povrch musí být neustále zvlhčován, slzy jsou po něm roztírány pohyby víček a vytvářejí slzný film. Tento film má 3 hlavní vrstvy: vnitřní bílkovinnou (mucinovou), vodnou a zevní tukovou (lipidovou), kterou na povrch oka vylučují tzv. Meibomské žlázy lokalizované na okrajích víček. Asi v 80 % případů je základní příčinou suchého oka narušení tukové vrstvy slzného filmu. Ta upravuje jeho povrchové napětí – slzy proto neskapávají a dokáží se udržet na povrchu oka – a zabraňuje odpařování vodné vrstvy, jejímž úkolem je zvlhčovat oční povrch.

Jakmile se s věkem začnou vývody Meibomských žláz měnit, například zarůstat či zužovat, tuky se na povrch oka dostávají v menší míře a vzniká problém. Suché oko se tedy týká převážně starší populace, více bývají postiženy ženy (asi v poměru 2:1, díky hormonálním změnám po přechodu). Příznaky se v průběhu dne mohou měnit. Porucha tukové složky slzného filmu obvykle znamená nepříjemné pocity „cizího tělesa“ hned po probuzení a po nakapání léku problém během dne odeznívá. Proč jsou problémy s tukovou vrstvou patrné hned po ránu? Oko po zavření víček (před spaním) slzy nevytváří a zbytek tukové vrstvy na jeho povrchu tvoří lubrikační, klouzavou hmotu. Pokud je jí díky degeneraci Meibomských žláz málo, tak jsou ráno před otevřením víček k sobě sliznice jakoby „přilepené“ a oko se otevírá s nepříjemným „suchým trhnutím“. Na jeho povrchu díky tomu vznikají mikrodefekty, které se sice rychle zahojí během dne, jsou ale příčinou zmiňovaného nepříjemného pálení.

Naopak zhoršování příznaků suchého oka během dne - po déletrvajícím sledování monitorů, při dlouhodobém pobytu v uměle osvětlené či klimatizované místnosti - znamená problémy s vodnou složkou slzného filmu a s množstvím slz. Tyto problémy se mohou týkat i mladších. Typicky jsou ohroženi lidé dlouhodobě sedící u počítačů, anebo ti , kteří nedodržují optimální pitný režim. Takoví nemocní se nejhůře cítí k večeru. „Obě vyjmenované skupiny pacientů se suchým okem se cítí stejně, jejich příznaky se ale během dne mohou měnit - s nejtěžšími projevy po ránu se bude problém týkat spíše tukové vrstvy slzného filmu, se zhoršováním během dne bychom měli počítat spíše u narušené vodní vrstvy,“ sumarizuje Dr. Němec.

Obvyklý scénář vypadá tak, že lidé s příznaky suchého oka přicházejí do lékáren a chtějí „něco na pálení očí“, jen menšina z nich směřuje nejprve k očnímu lékaři. Při výběru léčiva se podle Dr.. Němce obvykle naslepo řídí doporučením okolí (“...mně to zabralo, vyzkoušej to také“), anebo se doptávají svého lékárníka: „Tento postup může náhodně vést k úspěchu, většinou to ale končí mírnou deziluzí nemocných - říkají, že jim lék krátkodobě trochu pomohl, ale dlouhodobě se moc dobře necítí. Odborník v lékárně samozřejmě nemůže vědět, u které složky slzného filmu došlo u konkrétního pacienta k problému a léky v takovém případě sám doporučuje 'naslepo'.“ Teprve až když léčba na jeden či dva pokusy nezabere, přichází nemocný k očnímu lékaři.

Vůbec poprvé řešíme problémy lipidové vrstvy

systaneVedle terapie základní příčiny, pokud je známa, stojí lokální léčba, která spočívá v opakované a dlouhodobé aplikaci co možná nejkvalitnějších očních roztoků (“umělých slz“). Ke zmírnění příznaků suchého oka se používají různé léčivé přípravky, které mají jedno společné – pokoušejí se nahrazovat funkci slzného filmu. K mechanismu jejich účinku se až dosud mohla nabízet zajímavá paralela: představme si naplněné vědro, ze kterého permanentně uniká voda, a my se pokoušíme dosáhnout nápravy tím, že do něj tuto vodu budeme doplňovat. Bylo by jistě lepší pokusit se to děravé vědro opravit.

I ono „děravé vědro“ už nově dokážeme účinně řešit: „V léčbě suchého oka dlouho existoval určitý paradox. Velmi dobrých, čistě vodných preparátů, které do určitě míry nahrazují vodnou vrstvu slzného filmu, je k dispozici celá řada. Nemocní v České republice mají ale vůbec poprvé k dispozici specializovaný roztok, který řeší (obnovuje a stabilizuje) problémy spojené s poruchou tukové vrstvy, kterých je z klinického hlediska zdaleka nejvíc. Dlouho neřešitelným problémem bylo složení tukové formule, která by v takovém léčivu vydržela otevřená několik týdnů, aniž by se zkazila. Na něco takového jsme dlouho čekali - tento průlomový přípravek se jmenuje Systane BALANCE a já jej svým nemocným doporučuji - nic podobného u nás není k dispozici,“ upozorňuje na závěr Dr. Němec.

Reklama