Nedávno jsme si v článku Slova z dětství, která určují náš další život připomněli, že by si měl člověk dávat pozor, co svým dětem říká. Dnes navážeme podobným tématem - co neříkat před dětmi.

dítěAť už se jedná o rozebírání nějaké nepříjemné situace, která by se dítěte mohla výhledově týkat (zásadní neshody rodičů, rozvod), nebo přímo jeho vlastností (ten náš Honza je takovej pomalej), platí víc než kde jinde zlaté pravidlo: mlčeti zlato.

Ačkoliv se zdá, že malé dítě nevnímá, je zabrané do hry, do jídla, nebo prostě jen kouká jinam, slova, která k němu dolehnou, mohou velmi nepříjemným způsobem ovlivnit jeho život.

A často se o tom ani nedovíme...

Své o tom ví i čtenářky Žena-in.cz:

Pavlína (29 let)

Nedávno jsme se pohádali s manželem. Byla to první větší neshoda a mně jako by se tím otevřelo nějaké okno v mé paměti. Vzpomněla jsem si, jak sedím asi jako čtyřletá u jídelního stolu a večeřím se svými rodiči. Mluvili spolu velmi vzrušeně, ale já se dál plně věnovala své mrkvi na talíři, takže si asi neuvědomovali, že mají dalšího posluchače. Obsah slov mi nic neříkal, ale cítila jsem, že něco není v pořádku, a úzkostně jsem po mámě pak vyžadovala její přítomnost u usínání.

Za nějaký čas se rodiče rozešli. Každý druhý víkend jsem pak putovala za svým tátou, který se najednou mohl přetrhnout, aby mi splnil, co mi na očích viděl. Tedy aspoň si to myslím. Tohle už totiž znám jen z hořkého vyprávění mámy, když jsem byla větší. Pár momentů z té doby se mi občas vybaví, ale překvapuje mě, jak moc mě ovlivnil ten okamžik u té večeře. Ještě dnes při vzpomínce na tu dobu cítím strach, že se něco hrozného stane, a do očí se mi derou slzy.

Od té chvíle, co jsem si tuto vzpomínku vybavila, si s manželem dáváme velmi dobrý pozor, abychom případné neshody, které jsou asi v každém manželství, neřešili před dětmi.

Jana (30 let)

Moje máma je fajn, ale má jednu příšernou vlastnost. Mluví o mých dětech před nimi, resp. o jejich špatných vlastnostech. Chápu, že je celá natěšená, když tam všichni přijedeme, ale hned se jako zpravodajská služba či soudkyně pouští do hodnocení všech zúčastněných a nemá ani trochu taktu.

Už tolikrát jsem jí říkala, ať mi to třeba řekne až večer, až budou děti spát, ale prostě ne. Hned mi musí poreferovat o všech špatnostech, kterých si všimla.

Je pravda, že co se nám narodilo třetí dítě, vneslo to do rodinných vztahů celkem napětí. Nejstarší dcera ztratila veškerou pozornost, protože se předpokládá, že se ve svých deseti letech nějak zabaví. Nejmladší dítko se umí zasadit o svá práva, takže jakmile není středem pozornosti, snaží se ji na sebe všemožně strhnout - a to i za cenu, že provede věc, kterou by normálně neudělalo. A prostřední - ta si žije svým životem „neviditelné“ a odstrčené tiché odbojářky..

Já to samozřejmě vše vím a snažím se nějak korigovat, ale přijdou mi vyloženě nevhodné poznámky, které si děti musí vyslechnout. To už by mi bylo milejší, kdyby jim babička adresně něco vytkla, než když o nich mluví, jako by tam nebyly.

Přečtěte si další rozhovory

Reklama