Ať probírám celé příbuzenstvo horem dolem, nenalézám mně podobného tvora. Aspoň ne fyziognomií.

Od malinka jsem si říkala, že mě naši asi našli. V té době ještě Srstka s Martou nenabízeli přítulné miláčky, tak si mě nechali. Později mě napadlo, že mamka holt někde „uklouzla". Ale to taky nepřipadalo v úvahu, neměla to v povaze. Teď už o své odlišnosti nepřemýšlím, vím, že do naší smečky patřím, z každého mám trochu po stránce duševní. Snad ani nemusím podotýkat, že to nejlepší. A tak je to zatím i s mými syny.

Co tu píšu, nemůžu doložit fotem, tak jsem valnou většinu své přízně rychle nakreslila, jak jsme na procházce. Určitě poznáte, kdo jsem já.

Enka1

Enka1

Poz. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Posílejte mi dnes příběhy a fotky o své příbuzenské podobnosti. Máte bratra, který vám z oka vypadl? Dědečka? Bojíte se, že jednou vaše děti budou po vašich rodičích? To všechno mě zajímá! Vaše strachy, radosti i humorné historky, ideálně doložené fotkou, anebo naopak vaše fotky a fotky vašich příbuzných doložené krátkým komentářem, čekám pod heslem „Pribuzenska podoba“ na e-mailu: redakce@zena-in.cz. Nejlepší příspěvek oceníme malým dárkem!


V) Žena v dokonale mužském kostýmu.

Reklama