S něčím se vám musím svěřit.


Už od mládí, ani nevím jak raného, trpím děsným zlozvykem.

 

Je to nějaké rodinné prokletí, protože jsem to u nikoho jiného nepozorovala.

Zato v rodině jsme takto postižené tři.

Ano, tři ženy. Moje sestra, moje teta a já.

A bohužel, už několikrát jsem při tom načapala i jednu ze svých dcer.

 

Ono je to snad dědičné. Hrůza. Nebo to ode mne okoukala, což je možná ještě horší, protože se tomu dalo předejít.

 

Kdybych s tím včas přestala.

 

Ale to nešlo, nejde a asi nepůjde.

Je to silnější, než já.

A i když se intervaly mezi jednotlivými “záchvaty“ prodlužují, zbavit se toho úplně je nemožné.

 

Jste napnuté, co je to za nešvar?

 

Musím se přiznat, že to záměrně oddaluji, protože se trochu stydím, je to příliš osobní…

 

Tak dobře.

 

Okusuji si tváře zevnitř.

Okusuji si tu jemnou kůžičku jak akvarijní ryba řasy na stěně akvária.

Vždycky to začne velmi nenápadně. Sedím, přemýšlím a už mi jde huba šejdrem. Jako právě teď.

To by ještě nebylo tak strašné. Spousta lidí si všelijak okusuje a špulí rty, když hledá myšlenku, ale u mě to jde do extrému.

 

Když už všechno okoušu a mám sliznici jak struhadlo, pořád je mi to málo.

Chci víc, větší plochu, víc „masa“!

A tak si pomůžu.

Kloubem ukazováku přitlačím tvář proti zubům…

Kdybyste mě viděly.

Vypadám jak příšera z obludária, kůži kolem úst mám od toho vytahanou, otlačenou a samou vrásku.

 

Ale ani to mě neodradí od této autokanibalistické vášně.

 

Teprve když se, s prominutím, sežeru, že už nemám co, jdu spát s nadějí, že v tom ráno nebudu pokračovat.

 

Někdy se mi to povede, když se hodně kontroluji.

 

Ale někdy se pustím znovu do té nové, zregenerované tvářičky a tak se to opakuje stále dokola, dokud mne to samo od sebe nepřejde.

 

Můžu mít klid třeba rok, ale stačí jednou kousnout a jedu v tom znovu.

 

Psychoanalytik by se na mně asi vyřádil.

 

Tak a je to venku.

 

Teď jste mi udělaly vrbu a já jsem ochotna ji udělat na oplátku vám.

 

Máte také nějaký zlozvyk, nešvar, se kterým se sice nerady chlubíte, ale cítíte potřebu se svěřit?

 

Jsme tu přece od toho, tak ostych stranou, a pište!

Reklama