Volby se na nás valí ze všech stran. Ty tam jsou sliby lídrů parlamentních politických stran. Ještě začátkem roku nám pánové politici slibovali konstruktivní, neútočnou předvolební kampaň. A jaká je skutečnost? Mám pocit, že takové množství osobních útoků a všemožné špíny se v našich končinách před volbami ještě neobjevilo. Je to fakt, který se nám nemusí líbit, ale domnívám se, že dokud budou na svých místech sedět stejní lidé, těžko se na předvolební kultuře cokoli změní.

 

Před několika dny proběhl v České televizi prestižní souboj pánů Topolánka a Paroubka. Už začátek celé debaty krásně demonstroval, v jakém duchu bude nejspíš vedena.

Oba přední politici dlouho řešili zásadní problém podané ruky. Pan Paroubek si stěžoval, že mu v předchozím pořadu nebyla panem Topolánkem podána ruka na rozloučenou. Předseda ODS pro změnu kontroval argumentem, že by mu byl ruku podal, ovšem za předpokladu, že by mu předtím nebyla panem Paroubkem nabídnuta místo ruky leklá ryba. A ještě ke všemu se mu pan premiér při potřásání leklou rybou ani nepodíval do očí. No, krása. Přemýšlela jsem o tom, co mi to připomíná. Jasně se mi před očima promítl obraz sebe sama v první třídě. Občasné konflikty s mou nejlepší kamarádkou Lucinkou probíhaly na stejné úrovni.

 

Jinak mě pánové ničím nepřekvapili. Byli stejní jako vždycky. Stejné fráze, stejné minimum věcných argumentů. Množství osobních útoků. Bez ohledu na vylosované téma.

 

Nejvíc mi však vadí, že za vším, co oba politici dělají a říkají, cítím práci poradců z mediálních agentur. A pokud přepnu na jiný program, kde probíhá úplně jiná debata, s jinými členy obou stran, slyším, téměř doslova, to samé. 

Reklama