Bulvár

POZDĚ v sedmnácti letech na lásku nebylo


Vážená redakce, vážené Ženy-in!

POZDĚ  v sedmnácti letech na lásku v mém životě rozhodně nebylo. Ukončila jsem tehdy druhý ročník střední školy a užívala si prázdnin u tety v Praze.

V obývacím  pokoji, který byl mým dočasným útočištěm, stálo na stolku u telefonu mnoho starších časopisů dnes již neexistujícího Mladého světa. První, který se mi dostal do ruky, měl stránku otočenou na seznamovací inzeráty. Jeden jako druhý, ani jeden nevybočoval z řady, a přitom jeden z nich mě uhodil do očí. Krátký, stručný, nepodbízivý, ale za to ten pravý, na nějž jsem chtěla odepsat.

Bylo POZDĚ. Inzeráty v rok starém časopisu měly svoji záruku odeslání dávno za sebou.
Rozum tehdy velel, že když člověk něco chce, musí pro to také mnoho udělat. Tetě jsem řekla, že se jdu cournout městem, a místo toho pádila s časopisem na Staroměstské náměstí hledat redakci, kterou jsem bohužel nenašla. Následoval telefonát do redakce, kde jsem prosila, že vím, že volám POZDĚ, ale ať se mnou mají slitování, na inzerátu mi moc záleží, a nadiktovala jim číslo časopisu a inzerátu zároveň.

Tehdy žena na "pravém místě" mi do telefonu sdělila, co mám dělat. Od koupení obálek a známek, až po konečné zmínění o našem telefonickém hovoru v dopise, který budu adresovat k nim do redakce společně s dopisem, jenž chci doručit inzerujícímu. V zápalu očekávání jsem vše udělala podle pokynů a po další dny si užívala prázdnin, časopis s inzerátem pustila nadobro z hlavy.

Druhý prázdninový měsíc jsem nastoupila na povinnou školní praxi do jedné rekreační oblasti a smůla se mi začala lepit na paty. Ráno mě začal bolet palec na pravé ruce, do večera nezvedla ruku a vedoucí, která byla zároveň mojí dočasnou opatrovnici řekla, že musím v noci do nemocnice. Bránila jsem se jak čert kříži, neboť nemocnice jsem se dříve bála snad víc jak smrti. Snažila jsem se ji obměkčit, ať počká na ráno, ale byla neoblomná. V nemocnici dostala od doktorů vynadáno, že jedeme POZDĚ, neboť mě okamžitě vezli s těžkou otravou krve na operační sál. Do do rána bych nepřežila.

Ráno za mnou přijeli rodiče a kromě jiného dovezli dopis s neznámým úhledným písmem. Ve chvíli, kdy jsem dopis otevřela, mi přestalo bít srdce, nebo naopak. Nevím. Kdybych čekala do rána, bylo by POZDĚ, a nikdy bych se nedozvěděla, že mi ten od první chvíle milý neznámý odepsal. On by si samozřejmě myslel, že jsem se rozhodla  na dopis nereagovat, nikoliv že už nežiji, a žil by svůj život jako dřív. Na všechna vysvětlování by bylo POZDĚ.
Protože jsem měla ruku na dlaze, odepisovala jsem horkotěžko levačkou. Domů mě pustili po deseti dnech, kde čekal další dopis od mého již známého. Přál brzké uzdravení, a tak hřál u srdce.

Ze známého se stal přítel, po půl roce dopisování jsme se poprve viděli a po třech letech krásné lásky měli svatbu. Minulý týden mi manžel donesl dvacet nádherných červených růží k pochopitelně dvacátému výročí svatby, a nabídl spanilou vycházku Prahou se všemi úžasnými zastávkami kavárniček a zákoutími na místech, kde jsme kdysi chodívali.

Na všechno mohlo být POZDĚ, nebýt v mém životě náhod. Nikdy také není POZDĚ začít o něco bojovat či usilovat. Mohla jsem tenkrát nechat starý časopis ležet v koutě a vzít si bez problémů nový. Dnes vím, že moje štěstí leželo na té velké hromadě časopisů, a já všechna ta POZDĚ doháněla prosíkem v telefonátu.
Mrzí mě jen, že nemohu poděkovat oné ženě z redakce, která se  zachovala nejen profesionálně, ale hlavně lidsky. POZDĚ mě napadlo ptát se na její jméno.

Možná je jednou ze čtenářek a vybaví si zoufale prosíkový telefonát jedné mladé dívky. Věřím, že nikdy není POZDĚ  touto formou poděkovat, a všem ostatním popřát pěkný den!
Ema K.


Jůůů! To je krásný příběh, až mě zamrazilo. Díky moc za příspěvek. V poště se objevují další bojové fotky, tak já se na ně jdu podívat, a jestli budou stát za to, taky vám je ukážu :-).                                        
                                                                                                                               


   
24.10.2006 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [19] cmelda [*]

    carrom: aale pamatuju. ja si rikala, ze nekdy to prijde snad, ale to bylo tak vsechno, prislo mi to tehdy strasne takovy - nevim no, prasteny rikat takovy veci, protoze jsem si nedokazala predstavit, ze to nekdo bral az tak tragicky

    superkarma: 0 24.10.2006, 20:29:52
  2. avatar
    [18] carrom [*]

    cmelda: Asi uz si moc nepamatujes, jaky to bylo v osmnacti, ze ano? Jinak bys prece tohle nenapsala...

    superkarma: 0 24.10.2006, 20:14:54
  3. avatar
    [17] cmelda [*]

    Dante Alighieri: tos fakt byla v 18 zoufala z toho, ze nikoho nemas?? pravda, muj kamarad taky v 18 chtel pachat sebevrazdu, protoze "jeste nic v zivote nedokazal" a "zadna ho nechce" a "zivot nema smysl" v tomhle veku mit takovy myslenky ....

    superkarma: 0 24.10.2006, 17:19:04
  4. avatar
    [16] Dante Alighieri [*]

    Je to hezký příběh, jak z červený knihovny. Mně před dvěma lety zachránil snad sám Bůh, když mi po dvou letech samoty poslal do cesty mýho přítele. Bylo mi sice teprve 18, ale nikdy není příliš BRZO na to si myslet, že už zůstaneme na ocet. A já si to myslela. Poslední dva týdny před seznámením jsem brečela zoufalstvím, protože jsem se už opravdu cítila strašně sama. To jsem zrovna byla na dva týdny v Chorvatsku (tudíž jsem to tam víceméně proslzela), když jsem se jednoho dne třásla pod peřinou a prosila všechny svatý, aby to moje trápení ukončili. No a když mi po návratu do ČR bylo opravdu nejhůř, zahlídla jsem za babiččiným plotem návštěvu sousedčiných příbuzných - a mezi nimi byl ON, konec všeho trápení.

    superkarma: 0 24.10.2006, 15:17:34
  5. [15] Anai [*]

    Mám kamarádku a ta se opravdu šíleně zamilovala v 56 letech....do mého kamaráda, kterého jsem ji představila. Je krásné ji pozorovat, jaká je šťastná, optimistická, všechno vidí růžově... říká, že začala žít toho data, kdy jej poprvé uviděla. Mám takové podezření, že se takhle zamilovala poprvé v životě. Jiná kamarádka tvrdí, že poprvé prožívá skutečnou lásku až nyní, v 37 letech... Prostě věk je jenom číslo a platí to především právě pro lásku!

    superkarma: 0 24.10.2006, 14:15:44
  6. [14] mamoutek [*]

    moc pěkné, , také pěkný den

    superkarma: 0 24.10.2006, 13:43:02
  7. avatar
    [13] Vera.Macík [*]

    gerda: Ach ta redakce, ale odpusť jim to prostě.

    superkarma: 0 24.10.2006, 13:24:21
  8. avatar
    [12] Vera.Macík [*]

    Příběh jako z Bakalářů. Moc pěkné.

    superkarma: 0 24.10.2006, 13:22:43
  9. avatar
    [9] Evik8 [*]

    Dôkaz toho,že v živote človeka sa dejú aj krásne až neskutočné chvíle.

    superkarma: 0 24.10.2006, 12:56:50
  10. avatar
    [8] gerda [*]

    Ema K.: příběh je natolik silný, že si podle mě zasluhuje ocenění

    superkarma: 0 24.10.2006, 12:22:22
  11. avatar
    [7] Láska [*]

    Opravdu krásný příběh se šťastným koncem.

    superkarma: 0 24.10.2006, 12:17:28
  12. avatar
    [6] Maca.M. [*]

    Asdareel: Děkuji, potěšila jsi mě. Nakonec proč ne,když jsem si ve 39 pořídila první dítě.(tedy zaplaťpanbůh za ně,přála jsem si je celých 19 let)

    superkarma: 0 24.10.2006, 12:14:33
  13. avatar
    [4] Asdareel [*]

    Maca.M.: Takový příběh se dá prožít i ve sladkých čtyřiceti. V sedmnácti letech si člověk myslí, že čtyřicátník je beznadějně stará vykopávka. Když dospěje do oněch čtyřiceti (mimochodem, netrvá to tak dlouho, pouhých 23 let), zjistí, že se zas až tolik nezměnilo

    superkarma: 0 24.10.2006, 12:09:27
  14. avatar
    [3] Maca.M. [*]

    ...tak takový příběh jsem si vždycky přála prožít, bohužel je POZDĚ, není mi už těch sladkých sedmnáct...

    superkarma: 0 24.10.2006, 12:07:02
  15. avatar
    [2] Asdareel [*]

    Tomu říkám tah na branku

    superkarma: 0 24.10.2006, 12:00:38
  16. avatar
    [1] gerda [*]

    moc hezky napsaný příběh, z toho by mohl být dokonce i román! Ale trošku mě ruší to slovo "pozdě", psané schválně verzálami. Jsem jenom já tak přecitlivělá?

    superkarma: 0 24.10.2006, 11:56:47

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme