Bulvár

Pozdě říct, jak jsem to myslel

 

Dobrý den v redakci i Ženám-in!

Všechna POZDĚ mají svoji splatnost a je možné je za života kdykoliv čímkoliv vykoupit, omluvit, napravit špatné lepším...

Co na tom, když jednou do práce zaspím, vidím v tom problém číslo jedna a přijdu POZDĚ, když zítra nastavím budíky dva a přijdu s desetiminutovým náskokem.

Nic se nestane, když přijdu POZDĚ na schůzku, a muži svých snů nestojím zato, aby mě počkal, otočí se na podpadku a odejde. Tím spíš si ušetřím POZDĚJŠÍHO litování. Nebude on, přijde jiný.
Ale co když řekneme jedno jediné špatné slůvko, jen tak někomu hodně blízkému, a je příliš POZDĚ vrátit ho zpět na jazyk, jako se to stalo mému tátovi.

Byl nejmladším ze čtyř dětí a všechny se moc milovaly. S nejstarší sestrou měl vřelý vztah, a i když měli svoje rodiny, zůstali si nejbližšími ze všech sourozenců. Rodiny se navštěvovaly a ona coby starší vždy říkala /nevím proč/, že kdyby se jí mělo něco stát, chtěla by, aby se jí naši o děti postarali.
Můj táta, přestože byl dobrý člověk, měl také i tu špatnou vlastnost, a tou bylo jeho lehkovážné vyřčení špatného slova v afektu. Okamžitě nato se vždy omlouval, mnohdy i nám dětem, že to tak nemyslel, že ho přeci známe, a tak nikdy nebylo POZDĚ na omluvu.

Jednou jeho sestra vážně onemocněla a táta při návštěvě svojí mámy si pustil pusu na špacír. Jeho máma byla stará a vše nafoukla do bubliny. Ve svém věku si neuvědomila, že to, co své dceři v nemoci /otcově sestře/ řekne, jí moc ublíží.
Nechtěla se s tátou vidět, brzy ji odvezli do nemocnice a nepřála si, aby ji náš táta, její brácha, přišel navštívit. Táta se trápil dnem i nocí a všechno chtěl vzít zpátky. Bylo POZDĚ. Pořád přemýšlel, jak za ní pojede, až bude mít po operaci, a bude na tom lépe, omluví se jí, když se dozvěděl, že umřela, je definitivní konec, a prý si nepřála, aby jí šel na pohřeb.

Neexistovala žádná zpátečka, POZDĚ, ŘÍKAT SI KDYBY...

Poslední přání jí nesplnil. Na pohřeb jsme šli celá rodina. Brečel a za slzy se nestyděl. Byla to jeho milovaná sestra.
Od jejího pohřbu jsme ho jako děti mnohokrát v noci viděly tajně v kuchyni brečet za stolem. Tvář měl hluboko zabořenou v dlaních a brečel jak malý kluk. Říkal: ,,Nejhorší na tom je, že nic nejde vzít zpátky. Že je POZDĚ jí říct, jak jsem všechno myslel, vždyť ona mě znala. Byla stejně tak vznětlivá jako já. Měli jsme se rádi."

Svojí matce náš táta, přestože se o ni postaral do konce jejího života, nikdy neodpustil. Na všechno bylo POZDĚ!
Navíc tátova sestra umřela velice mladá, což bolest znásobovalo. Tátovo trápení, byť pro nás po letech neviditelné, nebralo konce. Kdyby se s ní měl čas rozloučit, ale tak to chodí, když je na všechno podstatné POZDĚ.
Jestli existuje posmrtný život, věřím, že si vše vyříkali a sedí spolu za stolem jako kdysi, protože i můj táta před dvěma roky umřel.

Přeji Vám, milé Ženy-in, ať pro Vás nikdy není POZDĚ!
Maca.M.



Milá Maco, díky moc za příspěvek. I na takové smutné POZDĚ jsem myslela, když jsem psala článek k tématu. Děkuji za silný příběh a věřím, že za tím stolem spolu sedí.

Napište mi i vy na dnešní téma: POZDĚ! Na příspěvky stále čekám na adrese redakce@zena-in.cz. A pozor, za okamžik odstartuje dnešní soutěž!!!

   
24.10.2006 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [8] Maca.M. [*]

    Asdareel: ...ano,tak bych to viděla dnes i já.
    Bohužel tím, že zemřela, zůstala v nás všech jako největší chudák ona a samozřejmě její dvě děti. A jak se to říká " o mrtvých jen dobře"...

    superkarma: 0 24.10.2006, 11:07:02
  2. avatar
    [7] Asdareel [*]

    Maca.M.: Takže zřejmě mu sestra ublížila svojí zřejmě zbytečnou nesmiřitelností podstatně víc, než on jí.

    superkarma: 0 24.10.2006, 10:52:05
  3. avatar
    [6] Maca.M. [*]

    Žížala: Asdareel: cmelda: ...snad ani nešlo o to, co řekl on, ale jak to při výkladu obrátila moje babička (jejich matka)Zkrátka se teta pouze urazila, byla jsem tehdy dítě, ale jsem přesvědčena, že ani teta ani nikdo z rodiny netušil, že zemře,byla mladá a tehdy před lety lékaři neprozrazovali nemocným,jak na tom jsou.
    A víte, jak se to vždycky říká, když se s někým pohádáte,že ať vám ani na pohřeb nechodí a ve skutečnosti to řeknete jen tak z plezíru.
    Pevně věřím, že kdyby tehdy nezemřela, tak se usmířili,oba dva měli prudké povahy a k nějakému nevhodnému slovu neměli daleko.

    superkarma: 0 24.10.2006, 10:43:43
  4. avatar
    [4] cmelda [*]

    Asdareel: a zvlast sestra, se kterou si byli blizci

    superkarma: 0 24.10.2006, 10:26:20
  5. avatar
    [3] Asdareel [*]

    Žížala: Právě jsem se chtěl zeptat na totéž. Důležité to imho je. Muselo to být něco asi moc zlého, když se s ním sestra nechtěla usmířit ani na smrtelné posteli.

    superkarma: 0 24.10.2006, 10:20:28
  6. avatar
    [2] Žížala [*]


    ...já vím že to není důležité, ale co tak špatného řekl že sestra která ho tak důkladně znala to nedokázala vydýchat ?

    superkarma: 0 24.10.2006, 10:04:48

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme