Něco takového se může stát opravdu jenom mně. Žiju se svým přítelem dva roky, je moc fajn, mám ho ráda, ale to, co mi udělal na Silvestra, mnou docela zatočilo. Předesílám, že je mi 21 a on je o dvanáct let starší.

Vypravili jsme se na silvestrovskou party k jeho známým, mně se vůbec nechtělo, ale je to jeho společenská událost a je rád, když s ním jdu a tvářím se mile. Dokonce mi koupil nové krásné šaty. Bylo tam asi dvacet lidí a příšerné vedro. Odložili jsme si a já se chopila skleničky, abych to nějak přežila. Asi po hodině a dvou skleničkách se mi udělalo najednou tak strašně špatně, že jsem myslela, že umřu. Měla jsem dojem, že ani nedoběhnu na toaletu, jak se se mnou podlaha houpala.

Horší už ten večer nemohl být. Nebo jsem si to aspoň myslela, když si se mnou asi půl hodiny povídal jen pan Záchod. Bylo mi příšerně. Pak se to konečně nějak uklidnilo, otevřela jsem na sebe naplno okýnko a u zrcadla se snažila zachránit, co se dalo. Moc to sice nešlo, ale nakonec jsem se přece jen odhodlala vyjít mezi ty lidi. Jak se zdálo, ani jsem nikomu moc nechyběla. Jak se zdálo...

Přišla jsem k příteli, který se spokojeně bavil. Kdybych byla v pořádku, určitě by mi došlo, že něco nehraje. Ale já měla dost starostí sama se sebou, natož řešit, že se tváří nějak podezřele. Z posledních sil jsem zapadla do křesla a napila se minerálky.

Najednou se přítel zvedl a zase se sesunul. Na koleno. A pak se doopravdy zeptal: „Vezmeš si mě?“ On na kolenou, dvacet lidí, hrobové ticho až na nějakou muziku, já v křesle po půlhodině na záchodě. Minerálka naštěstí stála bezpečně na stolku. Všichni čekali, co udělám. Já seděla a děsně se styděla. Tak neuvěřitelný trapas jsem nikdy nezažila.

Neměla jsem páru, co mám udělat. To ticho muselo trvat snad rok. Pak jsem se zvedla z pohovky, jako ve snu udělala těch pět kroků ke dveřím z místnosti, tam jsem si oblékla kabát a utekla. Myslela jsem, že umřu. Přišel domů za mnou, ale než jsem se rozhodla za ním jít... Nakonec jsem se mu snažila vysvětlit, že mi bylo opravdu špatně, ale co bude dál? A co sledoval tím, že se mě ptal před tolika lidmi?

Vůbec nepochopím, jak ho něco takového mohlo napadnout! Když už se mě chce ptát, jestli si ho vezmu, proč to neudělá někde v soukromí a ne před dvaceti pro mě cizími lidmi. Jsem z toho teď neskutečně zmatená a vůbec, vůbec netuším, co si o tom všem myslet. Poraďte mi prosím, jak se mám teď chovat?

Reklama