Očkování (vakcinologie) je pohledem historie medicíny relativně mladým oborem. Největšího pokroku a především vědeckého úspěchu dosáhlo ve druhé polovině 20. století. Snahy o získání fungující očkovací látky byly ale zaznamenány už ve staré Číně před několika tisíci lety.

očkování

Ještě před sto lety lidé doufali v možnosti prevence nemocí, na které umíraly statisíce jedinců. Dnes jsou tato onemocnění díky očkování téměř vymýcena. Stačí požádat naše prarodiče o pohled do historie naší rodiny a ve většině případů nalezneme v širokém příbuzenstvu kojenecká nebo dětská úmrtí. Infekce totiž dříve byla nejčastější příčinou dětské úmrtnosti. (Dnes jsou to pro zajímavost úrazy.)

Práce pediatra praktika je z velké části tvořena preventivní péčí, ta zahrnuje i očkování. Moderní vakcíny umí velmi efektivně chránit nejmladší generaci před závažnými nemocemi. Je potřeba mít dostatek kvalifikovaných informací, abychom se mohli rozhodnout, v jakém věku a kterou očkovací látku pro své dítě případně pro sebe vybrat. Pediatr by měl znát i okolnosti, za kterých očkování není doporučováno. Měl by rodiče poučit o možných nežádoucích reakcích a o účinnosti očkování. Velmi zavádějícím a především stresujícím zdrojem informací o očkování jsou různé virtuální diskuse. Maminky pak přicházejí s dítětem do ordinace v očekávání něčeho negativního a zákeřného. Je pak nelehkou úlohou pediatra, aby odcházely s úlevným pocitem, že po očkování je jejich dítě před nebezpečím naopak chráněno. K vakcínám je potřeba, stejně jako k ostatním lékům, přistupovat s respektem a obezřetností. Když je budeme vhodně používat, mohou nám přinést mnoho dobrého, ale je třeba se o nich učit, znát jejich fungování i případná rizika.

Dnes se lidé s nadějí poohlížejí po prostředcích k léčbě nádorů, nechtějme se dožít doby, kdy zapomeneme na přínos těchto léků a začneme se jich obávat… toto budiž apelem před odmítáním očkování.

Z pohledu financování existují tři kategorie očkování:

Povinné očkování obnáší podání 4 dávek tzv. hexavakcíny (kombinované očkovací látky proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, haemophillu influenzae typu b, žloutence typu B a dětské přenosné obrně) v prvním roce života. Ve druhém roce se dětem aplikují 2 dávky kombinované vakcíny proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím. Dále pak ještě kombinované přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli v 5 a v 10 letech společně s očkováním proti dětské obrně.

Druhou kategorií jsou očkování, která jsou nepovinná, ale vzhledem k jejich medicínské potřebnosti jsou plně hrazena zdravotními pojišťovnami. U kojenců je to očkování proti pneumokokovým nákazám, kdy rodiče mohou rozhodnout o tom, zda budou nebo nebudou dítě před nemocí očkováním chránit. Do této kategorie rovněž spadá nově zavedené očkování proti lidským papillomavirům, které mohou způsobit rakovinu děložního čípku. Vzhledem k tomu, že výskyt tohoto onemocnění je v České republice velmi vysoký, hradí zdravotní pojišťovny nově toto očkování dívkám ve věku 13 až 14 let.

Třetí kategorií jsou dobrovolná očkování, která nejsou hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Většina zdravotních pojišťoven ale nabízí částečné příspěvky v rámci svých preventivních programů, rodiče pak rozhodují, na která očkování je využijí. O volbě očkování je vhodné se poradit s praktickým dětským lékařem. Ten doporučí očkování adekvátně věku a riziku nákazy. Do této skupiny spadá například očkování proti rotavirům, planým neštovicím, žloutence typu A, klíšťové encefalitidě, chřipce, meningokokům, černému kašli a dalším.

MUDr. Veronika Jilichová Nová, praktický lékař pro děti a dorost, Plzeň

 

Reklama