Trest smrti byl nejvyšším trestem po tisíciletí. Z počátku to byla osobní msta, při které bylo zabití pachatele činem odplaty a zárukou udržení pořádku. S postupným upevňováním státní moci byla osobní msta pozvolně omezována. Trest začala vykonávat státní autorita jako následek porušení zákona s cílem exemplárně potrestat pachatele a definitivně ho vyřadit ze společnosti.

Trest smrti vyvolává již od počátků humanismu polemiky, které získají na intenzitě v době, kdy se stane něco podobného jako minulý týden v Klášterci nad Ohří. Devítiletá dívka zmizela v úterý cestou ze školy. Její tělo našli policisté při rozsáhlé pátrací akci ve středu odpoledne. Z činu znásilnění a vraždy byl obviněn bratranec dívčiny matky, který se k činu také přiznal. Soud muže poslal do vazební věznice. V minulosti už byl třikrát soudně trestaný, především za majetkové skutky. Za znásilnění a vraždu dítěte mu hrozí až 20 let vězení, případně výjimečný trest.

Veřejnost se v tomto ohledu rozdělila a jedna část, která za spáchaným činem nevidí možnost jakékoli nápravy a požaduje trest absolutní, trest smrti. Ten však byl u nás zrušen, ústavně zakázán v čl. 6 Listiny základních práv a svobod. Znovuzavedení trestu smrti by si tedy vyžádalo i změnu ústavy. Poslední poprava na našem území byla vykonána 2. února 1989 v Praze, kdy byl oběšen pětinásobný vrah Vladimír Lulek, který ubodal svou manželku a děti.

Podle svých zastánců má trest smrti významné odstrašující (preventivní) účinky. Podle nich se jedná o ekvivalentní odplatu (smrt za smrt), tedy jediný spravedlivý trest v případě nějakého obzvlášť brutálního činu. Uvádějí i praktičnost trestu smrti, neboť věznění vrahů je finančně náročnější než trest smrti. Popravený vrah už nepředstavuje hrozbu pro společnost.

dkddk

Na druhé straně se ozývají argumenty odpůrců trestu smrti, kteří tvrdí, že trest smrti je nemorální – jedná se jen o vraždu na úrovni státu, ten se tedy dopouští stejného deliktu jako odsouzený. Zdůrazňují, že se jedná o pouhý akt msty, a neexistuje studie, která by prokázala odstrašující účinek trestu smrti. Apelují zejména na hrozbu justičního omylu, vzhledem k tomu, že trest smrti je nevratný. Argument justičního omylu v posledních letech nabírá výrazně na síle, neboť revize rozsudků v USA prokázaly značný počet justičních omylů.

Americký horník Roger Coleman pykal za to, že v roce 1981 údajně znásilnil brutálně a zavraždil svou švagrovou. Od samého začátku před soudem prohlašoval svou nevinu a tvrdil, že v době činu byl na jiném místě. Několik svědků podpořilo jeho alibi. Kvůli opomenutí jeho advokáta odvolací soud neprověřoval dodatečné důkazy o tom, že zločiny by mohl mít na svědomí jiný muž. Proti jeho popravě protestoval mimo jiné i papež Jan Pavel II. Přesto byl Roger Coleman roku 1992 popraven na elektrickém křesle. Později se však díky novým testům DNA, které dal nařídit guvernér amerického státu Virginie, prokázalo, že Coleman dostal trest smrti neoprávněně!

Není možné v této souvislosti nezmínit zneužití trestu smrti komunistickou diktaturou u nás ve 40. a 50. letech k justičním vraždám Milady Horákové nebo generála Heliodora Píky.

Argumenty pro a proti trestu smrti tedy jsou, zdá se, v rovnováze. Má se však společnost 21. století vracet např. k Chammurapiho zákoníku, více než 3700 let starému principu „oko za oko, zub za zub“, a chovat se tedy stejně jako brutální vrazi, nebo spíše přistoupí na princip dlouholetého vězení pro pachatele, a tedy k jejich úplné izolaci od zbytku společnosti?

„Oko za oko a celý svět oslepne“ (Gándhí)

Reklama