Poprava bývalého iráckého prezidenta Saddáma Husajna vyvolala nemalý rozruch. Většina evropských států ji odsoudila s poukazem na to, že jsou proti trestu smrti, zároveň však mnohé vyjádřily respekt k rozhodnutí iráckého lidu. Objevují se ovšem i hlasy, že šlo o frašku, zrežírovanou USA, aby podpořily dojem, že Irák je svobodný a že do jeho politiky nezasahují. Také OSN popravu odsoudila, opět s tím, že odmítá trest smrti, i když její nový generální tajemník Ki-mun se vyjádřil, že otázka absolutního trestu je věcí každého členského státu. Mnoho obyvatel Iráku, především šíité, přitom Husajnovu popravu uvítalo s radostí. Trest smrti totiž v těchto končinách není ničím výjimečným a myšlenka pomsty - staré oko za oko, zub za zub - je přirozenou součástí kultury.

Z rolnického synka prezidentem
Saddám Husajn se narodil jako rolnický synek 28. 4. 1937 ve vesničce Audža nedaleko města Tikrít, podle kterého si později nechal říkat Tikrítí. Otec mu brzy zemřel, a tak rodina trpěla chudobou. Mladý Saddám vystudoval s bídou základní školu a v 18 letech se vydal do Bagdádu, kde vstoupil do dělnické strany Baas. Byl ctižádostivý, a tak mu předáci strany v roce 1959 svěřili úkol odstranit tehdejšího iráckého premiéra Abdula Karíma Kásima. Saddám ale selhal a byl zatčen a uvězněn. Povedlo se mu však uprchnout do Egypta dříve, než mohl být odsouzen k smrti. V Káhiře se posléze věnoval studiím práva, která však nedokončil - v roce 1963 se v Iráku postavil do čela strany Baas. O rok později byl znovu zatčen za odboj proti režimu a tentokrát se mu podařilo z vězení uprchnout až po třech letech. V létě 1968 se převrat konečně podařil a strana Baas stanula v čele země - Husajn v ní byl v té době druhým mužem po al-Bakrovi. Téhož roku stihl i dokončit i studia práv.

Z milovaného prezidenta diktátorem
Husajn usiloval o zlepšení života Iráčanů v duchu socialistických ideálů své strany - znárodňování šlo ruku v ruce se stavbou nemocnic a škol a se zvyšováním životní úrovně. Saddámova popularita rostla, a tak když v červenci 1979 al-Bakr abdikoval, převzal po něm prezidentské křeslo. Zároveň posílil tajnou policii a rozpoutal válku s dlouholetým nepřítelem Iráku - Íránem. Tentokrát však úspěch neslavil a osm let krutých bojů zanechalo zemi vyčerpanou a zadluženou. I proto se Husajn rozhodl k útoku na mnohem slabší Kuvajt - pod heslem sjednocení zemí rozdělených koloniální politikou. Podporu měl i mezi částí obyvatel Kuvajtu, zásah USA ho však nejen stál vítězství, ale uvrhl zemi do ještě větší bídy. Nátlak ze strany USA a OSN a řada embarg pak zemi ještě více devastovala, a i když byl Husajn nucen v mnohém ustoupit, nenávist rostla. S chudobou se ovšem zvyšoval i neklid v Iráku, klesala prezidentova oblíbenost, a ten tak přistupoval ke stále krutějším prostředkům, aby si udržel poslušnost lidu.

Útok USA
Napětí nakonec vyvrcholilo v roce 2003. USA pod záminkou, že Irák vlastní zbraně hromadného ničení, zaútočily. Saddám měl stále ještě značnou podporu mezi Iráčany, proti lepší výzbroji a výstroji americké armády však neobstál. Byl poražen a uprchl do oblasti kolem rodného Tikrítu, kde se řadu měsíců skrýval. Nakonec byl za příslib tučné odměny vydán Američanům do rukou. Posléze vítězové z řad iráckých odpůrců bývalého prezidenta a za podpory USA zahájili vleklý soud, který skončil rozhodnutím o popravě. Ta byla vykonána v sobotu, 30. 12. 2006 oběšením. Podle očitých svědků i záběrů z popravy nesl Saddám urážky ze strany šíitských členů popravčího týmu statečně. V ruce prý držel Korán.

Hrdina nebo vrah?
Saddám nebyl v kontextu své země a doby nijak výjimečným - byl revolucionářem a rebelem, který, když se po tvrdých útrapách probojoval k moci, postupoval proti svým nepřátelům stejně krutě a bezohledně jako oni proti němu. V dobách kmenových válek by se mohl zařadit bok po boku obdivovaným válečným šejkům a mnozí Iráčané ho tak také brali - jako vojevůdce a hrdinu. Moderní technologie ho však zařadily spíše do šiku masových vrahů. Ať už ho z pohodlí Evropy vnímáme jakkoliv, neměli bychom ho vydělovat z kontextu jeho kultury - do ní patřil jeho život a k ní přísluší i jeho smrt - byl poražen, a proto popraven, takový je životní úděl diktátorů. Můžeme si namlouvat, že byl potrestán za své zločiny, skutečnost je ale taková, že zemřel, protože prohrál válku. Vždyť mnozí další diktátoři světa sedí dál pevně na svých trůnech a týrají a zabíjejí své odpůrce - protože, narozdíl od Husajna, poraženi nebyli...

Saddám Husajn měl čtyři manželky a pět dětí. Jeho vláda stála tak či onak životy milióny lidí. Popraven však byl za smrt 148 šíitů z vesnice Dudžail, které nechal zabít za pokus o atentát, který na něj byl některými z obyvatel spáchán. Zanedlouho po odvysílání záběrů popravy zemřel devítiletý pakistánský chlapec, který si na Husajnovu smrt hrál. Oběsil se.

 

  

 

Souhlasíte s trestem smrti? Proč?
Za jaké zločiny?
Je trest smrti ochrana společnosti, prevence nebo pomsta?
Kdo by si podle Vás trest smrti zasloužil?
A kdo rozhodně ne?
Co si myslíte o Saddámově popravě?
Byla to politická vražda, nebo akt spravedlnosti?
Zavedla byste trest smrti v ČR? Pro koho?
Co kdyby někdo ublížil Vám nebo Vaší rodině?
Žádala byste pro něj trest smrti?
Považujete nějakou formu trestu smrti za „humánní“?

 

 

Reklama