Pro většinu žen je svatba jedním z životních milníků. Od dětství si sní o tom, jak asi bude vypadat ženich, jaké asi budou mít šaty, jak bude svatba probíhat - a vůbec, na rozdíl od mužů, se na ten den těší léta předem.

 Já jsem taková byla též. I já měla své jasné plány a sny. Viděla jsem se ve zpomaleném záběru, jak za zvuku kostelních varhan procházím kordonem milých svatebních hostí v závoji až na zem, pětimetrovou vlečkou, tá ta ta dá, tá ta ta dá…, můj vyvolený, urostlý junák v saku se stojáčkem na mě nivě hledí, kněz v kostele nám kyne, junák říká ano, já říkám ano, hosté vstávají a tleskají, následuje svatební hostina, kde si všichni povídají jen o tom, jak nám to spolu sluší, a svatební noc je zlatým hřebem nejen celého dne, ale celého mého dosavadního žití. Skutečnost byla samozřejmě zatraceně jiná!

Ve svatební den jsem vstala již o páté ráno a dojela ke kadeřnici a pak hned ke kosmetičce. Svatebčané se zatím scházeli u nás doma. Kosmetička řekla, že je nutné, abych k líčení ulehla, že mi to účes nezničí. Spletla se, vzadu na hlavě se mi proleželo komické kolečko.

Kromě toho mě chtěla obzvlášť pěkně vybarvit, a tak mi udělala úplně nové haute couture líčení Letní obloha, které spočívalo v tom, že celé moje oční víčko bylo pokryto půlcentimetrovu vrstvou třpytivého blankytu. Kosmetička řekla, že je to hezké, a já jí věřila. Proč jen proč, mě nenapadlo se s líčením vyfotit, a mít tak možnost dopředu vědět, že budu na svatebních fotkách vypadat, jako když mám modoru pásku přes oči?

Vrátila jsem se domů, kde čekali ostatní svatebčané. Dodnes nevím, kdo vytáhl tu slivovici. Táta se na mě podíval krhavým zrakem, zeptal se, co mám s očima. Když jsem ho poučila o Letní obloze, s divným smíchem do sebe hodil další slivovici a laškovně pleskl budoucí tchyni po zadku. To viděl, rovněž krhavým okem, její žárlivý přítel a ne už tak laškovně pleskl tátu po zádech. Máma jim nabídla uzené. Já se sháněla po svém snoubenci. Volal, smál se a říkal, že je u nich v práci oslava na jeho počest a ať se nebojím, že všechno stihne. Jen chlap chlapa může pozvat na oslavu svatby dvě hodiny před jejím začátkem!

Než jsem se za pomoci sestry navlékla do šatů a závojem zakryla proleželé kolečko, byl rozesmátý snoubenec zpátky a byl čas jít. V hlavě mi hučelo jako v úle. Usedla jsem do auta a zjistila, že obruč držící mou nadýchanou sukni se zlomila. Od té chvíle jsem trčící kus obruče každých pět minut pěchovala zpátky do sukně. (Až když jsem později šaty vracela, jsem zjistila, že stačilo oba kusy obruče zase spojit).

Na ulici jsme vytvořili svatební kolonu, které vévodil autobus rozesmátých příbuzných v podnapilém stavu (parta kolem slivovice). Trošku jsem se začínala stydět, ale nakonec jsem se rozhodla, že se k tomu postavím jako k recesi. Hodně mi to pomohlo, zvláště když se bratranec Martin na semaforech pozvracel z okýnka.

Na úřadě mě překvapilo, že hned při vchodu po nás chtěli peníze za fotografa a za hudbu. To už nám hučelo v hlavách oběma, a tak nám nepřišlo divné, že Svatební pochod hraný pánem v overalu na skutečně nepříjemně znějící elektronické varhany může stát 400,-Kč. Kdybychom ale věděli, že si pán bude ryčným barytonem do své hry broukat, rádi bychom připlatili za jeho mlčení.

Dál už šlo všechno ráz na ráz – berete si..., ano, ano, podepište se, kam?, sem, prohlašujeme vás za manžele a tá tá ta dá da ta ta... prosíme opusťte sál, z druhé strany přichází další svatba, děkujeme, nashledanou.

Svatební hostina proběhla celkem normálně, všichni jedli a pili a hodovali a večer se blížil. Večer měli kromě rodiny pozvánku i naši přátelé. Naši přátelé se rekrutují z poměrně širokého spektra různých zájmových skupin - počínaje skupinou rockovou, přes partu rastamanů a pár policistů po uhlazené bankéře, doktora a dva právníky. Bála jsem se konfrontace mezi nimi, a to nemluvím o názorovém míjení starší a mladší generace. Když jsem si představila například přítele Damiána, kterak s jointem v ruce vysvětluje bankéři Václavovi smysl bytí a čistotu karmy, jímala mě hrůza. A to nebyla jediná neslučitelná kombinace, která mě napadala!

Mé obavy byly liché. Alkohol objal všechny svatebčany do své přívětivé náruče, zbořil bariéry a vytvořil nevídaná spojení. Tchýně například strávila celý večer ve společnosti policistů, máma vyprávěla rockové skupině o účincích aerobiku na zádové partie, bankéř Václav se rozhodl založit firmu s právníkem Jiřím a tátovi se zalíbilo s rastamany a vykouřil s nimi dýmku míru. Pak padl na záda na dřevěnou lavici, kde zůstal přikryt kabátem do té doby, než ho chtěli odnést v domnění, že se na oslavu infiltroval cizí pobuda.

Nemohla jsem si přát, aby to dopadlo lépe. Ani si nevšimli, že jsme odešli. Bavili se až do bílého rána, a dodnes vzpomínají, jaká to byla hezká oslava. Dodnes se někteří stýkají.

A naše svatební noc? Ta jediná dopadla ještě lépe, než jsem si ji vysnila. Ale to už je do magazínu s jiným zaměřením J

Reklama