Ani moc, ani vůbec, prostě tak nějak přirozeně vlastenec jsem. Při hymně vstávám do pozoru a k vlajce mám úctu. Díky letům v Junáku a pak v Pionýru dovedu odříkat význam státních symbolů do dneška. Podle mě není vlastenectví přežitek nikdy a v určitých situacích pomáhá stmelit národ. Nevím přesně, jestli to, co způsobuje při hokejových nebo fotbalových mistrovstvích to šílenství fanoušků, je vlastenectví, ale podle nich určitě.

Při slově vlastenec si vždycky vybavím Jiráskovy hrdiny, to asi způsobila povinná četba. Myslím, že za našich mladých let jsme byli ve škole a v médiích tak přecpáváni vlasteneckou výchovou, že už rodiče necítili potřebu to ještě doma nějak rozvíjet. Ale tak nějak přirozeně jsme v tom taky žili, hlavně jsme kupovali jen československé výrobky. Je ale fakt, že to tehdy ani jinak nešlo. Dnes bych zdůraznila potřebu právě takového vlastenectví - být hrdí na naše výrobky a nepadnout na zadek z každého „značkového“ zboží.

Jak souvisí vlastenectví a nacionalismus? To je těžké, ale asi to někteří lidi tak přehánějí, že jedno přeroste v druhé. Jsem z východní Moravy a moc lidí tu mrzí oddělení Slovenska, kde mají hodně příbuzných. Tady se nikdo neušklíbne, když slyší slovenštinu, a stává se to často, protože sem Slováci jezdí na nákupy. Ale politika jejich vlády způsobila, že když my přijedeme k nim, dost často se setkáme s nacionalistickými projevy. Bohužel jsem od některých Slováků slyšela, že v Praze a vůbec v Čechách už se cítí třeba jako v Německu, a to je určitě veliká škoda.

Největší hrdost na svou vlast jsem cítila vždycky, když jsem účinkovala s amatérskými soubory na festivalech v cizině. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost právě takto poznat cizí země. Myslím, že máme být na co hrdí právě v oblasti folkloru a vůbec umění. Tohle by mi velmi chybělo, když by mě něco donutilo odstěhovat se do ciziny.

Přeji všem hezký den a pěkný víkend!

Bonda


Děkujeme za pěkný příspěvek.

Myslíte si o vlastenectví něco jiného? Napište nám o tom!

redakce@zena-in.cz

Reklama