Od malička mne tatínek učil úctě ke stáří.
Slušnost a ochota byla na prvním místě. Kamkoli jsem s rodiči vyrážela, vždy bedlivě pozoroval, zda pouštím starší občany sednout v tramvaji, metru, autobusu. O slušné konverzaci ani nemluvím.

 

Nikdy jsem ani neuvažovala o tom, že je to něco zvláštního a že se někdo chová i jinak.
Plynula léta, tatínek spokojen, že má slušně vychované dítko, a já spokojena, že mne to už nepřipomíná pokaždé, když někam vyrážím. Dnes, už je mi třicet let a toto se mi nedávno přihodilo.

 

Od rána jezdím po úřadech, stíhám, co se dá, a protože vyřizuji několik záležitostí najednou, je snadnější a rychlejší cesta hromadnou dopravou. Uťapaná a unavená jedu poslední trasu na Žižkov. Do tramvaje nastupuje postarší dáma tak kolem šedesáti let nalíčená a upravená. Bezmyšlenkovitě vstávám.

Dámy a pánové, ta mi dala.

 

Obořila se na mne, co si to vůbec dovoluji, co si to o ní myslím, že je snad nějaká seschlá stařena nebo co: "Ať se na ni podívám, zda má nad hrobem." Paní si tedy nesedla a mne už, za to ty dvě stanice ani nestály.

 

To tuto dámu vyprovokovalo ještě více.
Takovou spršku sprostých slov a nadávek jsem ještě neslyšela. No ohromena jsem byla ještě několik dní po této události. Byl to takový šok, že jsem se nezmohla na odpor. Musím poděkovat všem, co se mne zastali. Nejhlučnější byli důchodci sedící na místech pro invalidy. Také nic nechápali a do oné dámy se pouštěli místo mne. Tímto všem děkuji.

No a já se tomu dnes už směji a dobře se dívám, koho pouštím sednout připravena k útoku.    

 

 

 

Bára     

 


Díky, Báro! Taky kolikrát váham, zda mám starší lidi pustit sednout. Abych je popřípadě neurazila...

 

Ale tahle tvoje babka překonala všechny moje představy...

 

Viděly jste dnešní mafiány? Mrkněte ZDE a pošlete i vy svou momentku...  

 

redakce@zena-in.cz                                                                            

Reklama