Představte si, co se mi stalo. Po vzoru mnoha svých přátel, kteří nakupují po internetu, jsem se i já nechala zlákat. Při nejhorším se to dá vyměnit, argumentovali ve snaze rozptýlit mé obavy.

dobírka

Nu dobře, půjdu s dobou. Chtěla jsem si koupit svetřík. Prohlédla jsem si katalog a vyhlédla model, který se mi líbil. Svetřík do vysokého patentu na zapínání, s dlouhým rukávem. Koneckonců, tento model už doma mám, a vyhovuje mi, takže jsem měla pocit, že nákup „naslepo“ bude bez rizika. Vybrala jsem si svou velikost (v anglické osmičce) a způsob dodání, poštou na dobírku. Za chvilku přišlo potvrzení objednávky a příslib, že svetřík nejpozději do dvou dnů dorazí. Fajn, to je celkem rychlé.

Vyzvedla jsem si patřičný obnos a čekala na den D. Objednala jsem si donášku do redakce. Přišel kurýr, už tady nikdo nebyl, takže jsem se o radost z nového jarního „úlovku“ neměla ani s kým podělit.

Svetřík přišel v krabici, zabalen do bublinkové folie, proložen hedvábným papírem. „To se pozná kvalita,“ říkala jsem si v duchu.

Moje nadšení však spadlo  na bod mrazu, když jsem ho uviděla v plné kráse a hlavně velikosti.

Bože, to je snad pro dítě!!! Byl tak maličký, jako by se srazil. Polilo mě horko. Takových peněz a svetr na houby. Okamžitě jsem psala e-mail prodejci, že žádám vrácení peněz, nebo výměnu. Pak jsem to stejně nevydržela a našla si telefon.

Prodejce se divil. Ta velikost odpovídá, svetr je v pořádku, ale s výměnou souhlasil, takže jsem si oddechla.

Když jsem se uklidnila, znovu jsem svetřík vybalila a oblékla. A opravdu. Rukávy tříčtvrteční místo dlouhých, což bych ještě přežila, ale ta délka! Považte, že mi koukala mi půlka břicha. A to jsem na sobě neměla žádné nízké bokovky. Při nejlepší vůli bych takový model nevzala nikdy na sebe.

Tak jsem poučená. Na dobírku, bez zkoušení už vážně nikdy.

Reklama