Zdravím ty, kteří jsou i nejsou školou povinní.

Při vyřknutí slova ŠKOLA se mi vybaví situace, která se mi stala už před lety...

Po ukončení ZDŠ jsem začala studovat dvouletou ekonomickou školu, obor korespondentka. Hlavním předmětem tady bylo psaní na stroji. Ve třídě se nás sešlo 39 dívek a třídního jsme dostaly muže - starého mládence, který vyučoval také tento hlavní předmět. Hned na první hodině jsme mu musely ukázat ruce a on zaměřoval svou pozornost hlavně na nehty.

Tu, která je měla dlouhé a nalakované, čekaly velké nepříjemnosti. Učitel ji hned poslal ke školníkovi, který nehty očistil technickým acetonem. To nás, slečny v rozpuku mládí, skutečně pobouřilo. Domluvily jsme se proto na odvetě. Hned následující hodinu jsme přišly všechny s krásně nalakovanými nehty. Domnívaly jsme se, že kantora převezeme a on bude na takové množství "rebelek" krátký....

Jenže jsme se přepočítaly! Když nadešla hodina "strojů", automaticky jsme předpažily a ukázaly nehty. Třídní nás začal obcházet a postupně červenal a brunátněl. Najednou se zarazil a vykřikl: "Vztyk a všechny se budete hlásit u školníka na likvidaci této vzpoury!" Sám pak šel v čele husího pochodu. Před kabinetem pak dlouho stál hlouček zaražených děvčat a odevzdaně čekal na potupné odlakování.

Ztracený čas jsme pochopitelně musely nahradit po vyučování. Od té doby si žádná z nás netroufla přijít s barevnými nehty... To se ovšem psal rok 1972! O co demokratičtější to mají dnešní středoškolačky!

Januše.




Milá Januše, úplně vás vidím, jak kráčíte ke školníkovi, aby se zlikvidovala ta vzpoura ;o)))))
Moc hezký příběh! Díky a těš se na pěkný dárek!!!

 

Reklama