Reklama

Je začátek jara, kočičí nárůdek venku chystá další „várku" mimin a ti mladí, nadějní a zdraví z loňského roku už povětšinou přes zimu našli nové domovy. Přesto v péči depozit číči zůstávají. Staré, nemocné, handicapované. Některé potřebují dietu, jiné zvláštní péči, některé jsou samy šťastné, ale pohled na ně lidi netěší, a ty poslední hledají klidné místo na dožití. Dnes tedy o dvou mladých, krásných a milých zvířatech, co potřebují zvláštní péči.

Co tedy potřebují zvláštního oproti ostatním kočkám?

Dido je těžký alergik. Potřebuje žít v bytě, tam, kde se často uklízí, kde je málo závěsů, koberců… a tedy i domácích roztočů. Jeho domácí smečka musí být disciplinovaná, tedy bez malých dětí a jiných nespolehlivých elementů" podávajících lahůdky od stolu. Pak snad už jen, že jeho stravování není úplně levné. A v krajním případě, když se alergie zhorší, je potřeba ošetřovat mu ranky gelem. Toť vše.

Sněženka je inkontinentní ve spánku. Potřebuje žít v bytě, v domácnosti s relativně pravidelným režimem. Potřebuje podle potřeby, několikrát za týden, pomoci s hygienou, tzn. umýt zadeček a zadní pacičky. Místo na spaní, voliéru, klec… je tak naučená a nepovažuje to za žádné příkoří. Uklízet ráno spací pelíšek, tzn. měnit hadříky nebo jednorázové podložky. Jednou za čas navštívit veterinu, psí salon a nebo mít strojek doma a obnovit jí sestřih". Podávat léky, pokud budou pomáhat.

Dido i Sněženka hledají nové domovy.

Dido

Přišel k nám se svou, evidentně na lidi zvyklou, mámou a třemi plaššími sourozenci, narodili se zřejmě na ulici" někdy v září 2006. Na rozdíl od ostatních ale Dido neprospíval a zevrubnější vyšetření tehdy dost hysterického a zoufale plachého kočičáka neukázalo nic dobrého. Původ tohoto stavu dodnes neznáme. Chronické změny na plicích (které mu samozřejmě zůstanou celý život, při velké zátěži se zadýchává), poloviční objem červených krvinek, spousta volné kůže nikoliv v důsledku odvodnění, jak jsem si myslela, ale značné vyhublosti.

Když se mu za krkem objevila rána, přemýšleli jsme, jak si ublížil. Když se ale volně odlouply další kusy odumřelé kůže za druhým uchem, aniž by kocour cítil bolest, začínala jsem se bát. Už tehdy jsme přemýšleli o alergii, ale tyto reakce bývají většinou silně svědící a Dido se nikdy nedrbal. Celá rodinka se od nálezců (kde měla povakcinační azyl) přestěhovala k Šárce, tedy do jediné domácnosti bez jiných koček. Postupně našli nové domovy Modrásek, Moora i Demi, a nakonec i maminka Julie. Dido postupně získal ke své ošetřovatelce důvěru, a ta mu pečlivě ošetřovala rány za krkem a různě po těle. Mezitím Dido přeci jen přibíral a bylo už možné provést nutná vyšetření. Z výsledků naštěstí vyplynulo, že nejde o nějaké autoimunitní problémy.

Zato alergik Dido je, a ne na jednu věc. Nejlépe by se mu žilo v bytě alergického člověka, ovšem nealergického na kočky :-), kde ale takového člověka vzít a nekrást?

Dido je těžce alergický na blechy, domácí roztoče a plísně, také na javor, dub a jasan, v krmení nesnese téměř žádné obilniny, z masa mu vadí nejvíc treska, ale nezvládne i většinu ostatního masa, bez problémů má snášet skopové… Přesný rozpis samozřejmě máme. Ne vše ale laboratoře testují a Didovi lze časem okruh jedlého" rozšířit. Vyžaduje to trpělivost, protože alergie se vždy projeví pomalu, chce to disciplínu, nejméně měsíc mezi změnami. Kocourka nelze krmit jakýmkoliv průmyslově vyráběným krmivem kromě speciálních diet. Granule lze doplnit masem.

Momentálně jsme v první fázi pokusů". Dido baští granule od Hill´s z/d (v průměru je možné koupit je na veterinách okolo 550 Kč za 2 kg) a jako ňamku pro zpestření kousek jehněčího masíčka (okolo 200 Kč za kilo). Dieta funguje, rány mizí. Granule jsou rozštěpené" na tak malé částice, že tělo už nerozpoznává zdroj živin, takže je kocour bez problémů snese. Pro případ zhoršení (nějaká zlodějina" jiného jídla apod.) máme vyzkoušený gel, který ranky rychle vyhojí.

Za dodržení těchto podmínek může Dido spokojeně a bez obtíží fungovat" bez léčby kortikoidy, která má spoustu vedlejších účinků a u takto mladého zvířete bychom k ní sahali velmi neradi. Po vyhojení kožíšku ho čeká konečně první očkování. Najde se někdo, schopný poskytnout mu podmínky ke spokojenému životu?

Takto ho představuje jeho dočasná panička Šárka (tel. 777331563, email)):

Milý, přítulný závisláček. Narodil se zřejmě venku jako divoké kotě domácí míci. Stejně jako jeho tři sourozenci byl velice plachý vůči lidem, ale mazlivý vůči mámě i sourozencům. Na rozdíl od zdravých brášků a sestry potřeboval od začátku speciální ošetření - dělaly se mu ranky na hlavě a za ušima. Ošetření se bránil jen pasivně - prskal, syčel, couval, ale nekousal, neškrábal, nechal se chytit (i když někdy až po překážkovém běhu bytem) a ošetřit. Pak zalezl pod postel a půl dne se neukázal.

Ode dne, kdy po koťatech odešla do nového domova i jeho máma Julie, stal se z něj postelový plyšák. Chodí mi stále v patách, ráno po probuzení i večer po návratu z práce vyžaduje půlhodinové mazlení - leží mi v náručí na zádech, přede, ducá mi do brady i do čela hlavou, protahuje se, lísá se, tlapká mi packami po obličeji, dává pusinky, chodí mi po ramenou kolem krku, vrní mi do ucha... Když má pozornosti málo, ječí a mňouká, ani jídla si nevšimne. Rány mu pomalu mizí.

Po složitých testech se přišlo na to, že má těžkou potravní alergii. Bára Kolmanová mu sestavila dietu, která má báječné účinky. Konečně se mu přestaly dělat nové rány a staré se zacelují i bez mastičky. Potřebuje domácnost, kde nebude celý den sám, protože to opravdu těžce snáší. Stačí mu i zvířecí kamarád, ale ne moc dominantní.

Dido je spíš submisivní, ale chytrý a hravý kocourek, ve smečce se moc neprosazuje, spíš se snaží se někde přitulit. Je úzkostlivě čistotný, zvyklý na škrabadlo. Není žádný šampion ve skocích do výšky. Na lince mohu nechat cokoliv, ještě se nestalo, že by se na to šel podívat. Do spacího patra chodí poctivě po schodech (jsou příkré, takže je legračně traverzuje" - neumí je vyběhnout rovně nahoru), ne výskokem na skříň, jak to dělávali jeho sourozenci.

Je odčervený, vakcinován bude (snad) v blízké době, až se mu rány vyhojí.

Sněženka

Sněženka trpí inkontinencí ve spánku. Jde o poruchu inervace svěrače močového měchýře, kočička se počůrá pouze, pokud spí, a nelze ji to odnaučit, neví o tom. Pokud je vzhůru, používá normálně kočičí wc. Neškodné léky na tento problém zatím existují jen pro psy a vypadá to, že u koček nemají velký efekt, zatím ale stále zkoušíme najít něco, co by Sněháni" život usnadnilo. Sněženka tímto problémem trpí od koťátka a k nám se dostala s celou skupinkou svých zdravějších kolegů z vážných rodinných důvodů původních majitelů.

Pro Sněženku potřebujete nevelkou voliéru na spaní (teď je zvyklá na psí výstavní klec s palandičkou z lísky na ovoce), do které se jí vejde i toaleta a mističky (když se vzbudí dřív než vy). Do pelíšku potřebuje savou podestýlku, levnější varianta - vyřazené hadříky, dražší a jednodušší – savé podložky ze zdravotnických potřeb. Klec – voliéru lze koupit (cca 2–3 tisíce, možnost objednat na netu), ale i vyrobit tak, aby nerušila interiér bytu, není potřeba žádné masivní monstrum, Sněženka je hodná kočička. S očistou je potřeba jí pomoci a ke kůži se chovat tak, jako ke kůži miminka, po větším koupání je třeba ji pečlivě osušit, aby neprostydla. Sněženka je veselá, hravá a mazlivá a kromě spacích čůracích potíží" nemá žádný zdravotní problém, diety či jiné omezení… S bambulkou srsti na ocásku vypadá jako veverka, když prohání hračky, a soukromě jí občas říkáme sněžné sáně".

Takhle ji představuje její dočasná panička Marcela (tel. 606707954, email):

Sněženka je drobnější, zhruba roční bílá kočička. Neměla v životě tolik štěstí jako její – dnes už umístění - sourozenci, přišla k nám s poměrně výrazným handicapem. Je totiž inkontinentní.

Tento problém ji trochu vyřazuje i z kočičí společnosti. Je zvláštní pozorovat, jak ostatní členové smečky reagují na její přítomnost. Člověku se hned vybaví, jak si asi připadají lidé s neobvyklým handicapem mezi ostatními lidmi, a také kolik je podobností mezi povahou a chováním člověka a kočky.

Sněženka je velmi mírná, mazlivá a kontaktní kočička s velkou potřebou pozornosti a lásky. Pozoruji, jak se snaží zapojit se do smečky, do jejich her, jak se při spaní chce přitulit ke kočičímu kamarádovi. Má to ale těžké. Některým kočkám nevoní", tak se jí straní nebo ji dokonce odhánějí. Hodné Sofii připadá jako mimi, o které se musí starat, takže ji myje a pečuje o ni. Koťata ji berou mezi sebe, nepřijde jim na ní nic divného, kocouři se o ni nezajímají… Spaní s kamarády je vyloučeno… A mazlení s lidmi? Hlazení není problém, ale chovat ji je možné jen po koupání nebo v hadříku.

Přesto se nejedná o kočku na dvůr nebo do stodoly. Je totiž choulostivá a každé nastuzení její stav zhoršuje.

Vím, že soužití se Sněženkou bude náročné na péči, ale není nemožné. Co tedy vlastně péče o tuto kočičku obnáší? Je jednodušší, má-li ostříhanou srst na zadečku a na zadních nožičkách (na pudla"), protože počůrá-li se, je třeba ji opláchnout v umyvadle a osušit. Také kůži na těchto místech je třeba ošetřovat - např. občas namazat. Kočičku je nutné držet v teple, aby se nenachladila, a pokud onemocní, je třeba pokaždé stav konzultovat s veterinářem.

Pořád zkoušíme léčbu, pokud se osvědčí, je nutno dávat lék pravidelně ráno a večer. Sněženka se počůrává JEN PŘI SPANÍ A NE KAŽDÝ DEN, proto by bylo dobré na spinkání pořídit voliérku (je drahá, ale lze ji koupit nebo ji lze laciněji vyrobit). Na voliérku velkou asi 120x60x100 cm je na spaní zvyklá a začala chápat, že když se večer otevřou dvířka, jde se spát… je to rozhodně jednodušší naučit ji na spaní na jednom místě, které lze snadno udržovat, než pátrat po celém bytě. Na polední spaní naučená ještě není, ale to je jistě jen otázka času. Pokud nespinká, chodí normálně na záchůdek. Takže po spaní vždy zkontroluji pelíšek, pokud je potřeba, vyměním podestýlku a Sněženku pustím z voliérky.

Pro Sněhulku bych chtěla najít hodnou tolerantní paničku (muže moc nemusí") v klidné domácnosti, které by nepřišlo zatěžko žít s kouzelnou bílou různookou kočičkou i za těchto podmínek.

Sněženka je kastrovaná, testovaná – negativní na leukózu a vakcinovaná i proti leukóze.

Další fotky Dida a Sněženky najdete ve fotogalerii.

Autorka článku je jednatelkou OS podbrdska, malé organizace, která se stará o opuštěná zvířata na Praze západ a v okolí Berouna (nabídka koček, nabídka psů k osvojení). Činnost organizace můžete podpořit příspěvkem na účet č. 152335352/0600 (veškeré dary lze ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb. o daních odečíst z daňového základu).