V Novoměstské radnici v Praze se na 13. listopadu chystá Festival Země z tebe, z nebe. Jde o festival na podporu zachování lesních školek. Potřebuje společnost lesní školky? Zeptala jsem se Daniely Kořínkové, spolutvůrkyně projektu škola a školka ZeMě, maminky dvou malých chlapečků, která vystudovala obor psychologie a speciální pedagogika.

Mimo jiné dovednosti má také výcvik v koučování a supervizi, absolvovala opakovaně stáže v komunitě Findhoru ve Skotsku. ZeMě totiž chystá v Novoměstské radnici Festival na podporu svého projektu, ale tím zároveň i podporu všech podobných projektů, které mají základ ve svobodné vůli. Svobodně se rozhodnout jaké chci prostředí a prostor poskytnout svým dětem.  

„Podívej, dědo, u nádraží jsou děti, různě staré, a ty paní mají na zádech ty nejmenší, asi někam vyrážejí,“ zaslechnu starší paní cestou od místa ranního srazu naší školky a školy. Usměji se a povídám: „Do lesa jdou.“  A je to tak, od pondělí do pátku se průvodci s dětmi scházejí ráno na nádraží, aby vyrazili do nedalekého lesa. Cestou se odpojí školáci, kteří někdy směřují rovnou do třídy ve srubu na louce u lesa, někdy se vydají na projektový den do Prahy a jindy se jdou učit rovnou do lesa. 

Školkáčky čeká den na cestě lesem ze zastávkou v týpí na jídlo, pohádku a odpočinek, po jídle bývá prostor na společnou hru se školáky. Okolní příroda nabízí spoustu možných her, které průvodci (ze 2/3 rodiče) doplňují podněty dle ročních období a podle aktuálních potřeb dětí s ohledem na jejich všestranný rozvoj... celá tahle pohádka, kterou mají možnost znovu zažívat i dospělí, je návrhem zákona (viz níže) ohrožena, což je pro naši společnost škoda, protože podobné komunitní projekty nám mohou pomoci se rozvzpomenout na to, odkud pocházíme a jaká jsou základní pravidla fungování jedince ve společenství. 

Jak celý projekt začal?
Na začátku se potkaly ženy matky, které chtěly, aby jejich děti vyrůstaly co nejvíc v přírodě. Chtěly se podílet na jejich vzdělávání a ponechat si zodpovědnost za jejich zdravý rozvoj. Čas trochu zamíchal karty osudu některých z nás, naše přítelkyně a spoluzakladatelka se odstěhovala do Francie, většina z nás se natrvalo přesídlila do Řevnic a v současné době fungujeme v týmu 8 žen, které vytvářejí a organizují lesní školku a školu právě v Řevnicích. Nás 8 má dohromady 17 dětí a teď zrovna další tři miminka jsou na cestě. K tomu máme dalších 40 dětí z řad spřátelených rodin, které využívají alespoň jeden den v týdnu školku nebo školu. Na celém projektu, který provozujeme pod hlavičkou spolku Země ze-mě, je krásné to, že se rodiče podílí na vzdělávání svých dětí, jak do školky, tak do školy vstupují s projekty podle toho, co je jim blízké (tatínek tiskař bere děti k sobě do dílny, tatínek rodilý Kanaďan seznamuje děti s angličtinou atd.) Musím říct, že celá věc je organizačně poměrně náročná, odměnou nám ale jsou spokojené děti, které mohou i v dnešní době vyrůstat venku. Máme pronajatý srub u lesa v Řevnicích s velkou loukou, týpím a nově také zapůjčenou jurtou, která ještě není splacená.

Můžeš nám ideově přiblížit chystaný festival?
Festival jsme naplánovali v květnu 2014, když jsme rozšířili zázemí lesní školky a školy Země a pořídili jurtu. Původně měl benefiční festival přinést finance na vytápěnou jurtu s okny a podlahou. V tu dobu se již připravoval Návrh zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, zákon byl Sněmovnou schválen v červnu 2014 a to v podobě, která by mohla být pro lesní školky likvidační, protože naplnit kritéria dětské skupiny a registrovat se jako dětská skupina, tak jak to požaduje návrh zákona, je z podstaty lesních školek nemožné. Senát zákon na konci července 2014 vrátil Sněmovně, ta ho nepři jala a odhlasovala původní znění. Následovalo veto prezidenta s odůvodněním, že zákon omezuje možnosti rodičů při svobodné volbě předškolní péče. Zákon bude opět projednávat Sněmovna na jednání od 21. října. Tímto řízením osudu jsme se rozhodli festival zaměřit na podporu myšlenky a zviditelnění lesních školek jako takových. Heslem festivalu se stalo: Pro všechny, kteří věří ve smysluplnost dětství stráveného v přírodě a v budoucnost lesních školek v ČR.

Z původní  lesní školky se časem stala i lesní škola, viď.
Školku jsme začali provozovat v březnu 2009, kdy jsme se jako skupina rodičů, tedy už nejenom matek, ale už jsme pro věc získaly i tatínky, dohodli mezi sebou a našli tehdy výhradně pro naše děti prvního průvodce po lese. Začátky školky byla vlastně jedna velká cesta lesem.  Neměli jsme žádné zázemí, děti se s průvodcem scházeli ráno v 9 hodin a končili jsme kolem 13. hodiny. Dětem pobyt venku prospíval, přirozeně se učili starat o své věci, zažívat přírodu v proměnách počasí, překvapivě nebyly nemocné a zvyšovala se jejich odolnost. Časem jsme přibrali více dětí, rozšířili počet dnů a protáhli školkový den do 16 hodin. Naše děti vyrostly do školního věku a přirozeně vznikla v roce 2012 školní skupina děti vedená formou malotřídky. Školáci i nadále tráví většinu dne venku, mají ale svojí třídu s lavicemi, židlemi a pomůckami pro výuku. Kromě trivia mají dnes jeden celý den výuku v angličtině, jezdí na exkurze, přijímají návštěvy z různých světových kultur a tradic.

Co se stane, pokud chystaný zákon o lesních školkách vejde v platnost? 
Podle oficiálního prohlášení Asociace lesních školek ČR je návrh zmíněného zákona v současné podobě pro lesní školky likvidační.

Návrh zákona se má projednávat ve Sněmovně v dohledné době, tedy až budou čtenáři číst tyto řádky, bude už zřejmě rozhodnuto. Signály ze Sněmovny jsou takové, že veto prezidenta přidává na závažnosti výhrad k zákonu, a bylo by proto vhodnější jej nepřehlasovat a brzy předložit novou verzi zákona bez rizika ohrožení stávajících služeb. Takže si můžeme minimálně přát, ať v nové verzi je pro lesní školky registrace dobrovolná. Do budoucna by mohlo celou oblast lesních školek převzít pod křídla MŠMT a vypracovat ve spolupráci s Asociací lesních školek standardy lesních školek v podobě, kterou je možné splnit a zároveň zůstat lesní školkou.

plakat

Reklama