Ve většině rozvinutých zemí existují v kriminalistice týmy, které při řešení pohřešovaných osob spolupracují se senzibily. Úspěšnost je ovšem velice malá. Proč? V neposlední řadě proto, že ne každý je senzibil, nebo i zkušený a úspěšný náhle selže. Některé výsledky jsou na druhou stranu ale velice zajímavé.

sen

V případě zmizení sourozenců Vosmanských v srpnu 2001 obdržela police 34 hlášení a podnětů od senzibilů. Všechny plané.

Je třeba objektivně říci, že někteří z nich dokonce neváhali od policie žádat finanční podporu! K ničemu. Policie ovšem všechna hlášení pečlivě prověřovala. Skoro by se dalo říci, že senzibilové honili kriminalisty po všech čertech a zdržovali.

Těla sourozenců nalezl nakonec po třech měsících v lese na Vyškovsku náhodný chodec.

Také v případě úmrtí osmiletého Radima N. z dubna 2003 se senzibilové mýlili.

Přesto existují případy, kdy byla pomoc lidí, schopných využívat dar schopnosti napojit se na člověka, i přínosem.

Snad pro těch pár skoro až zázračných nalezení či návodů se policie takovými informacemi stále zabývá a nejen u nás.


V případě Aničky Janatkové je to celý tým, který je určený na spolupráci s těmito lidmi. Nejsme v tomto ve světě ničím výjimeční. Dokonce trochu pokulháváme.

Například v Rakousku už vědí, že jakmile se ztratí například dítě, senzibil nesmí dostat téměř žádné informace! A tady je to zajímavé.

Úspěšnost senzibilů, kteří nic nevědí ani o místě, ani o rodině a okolnostech, je mnohonásobně vyšší!

Jak to?

Zřejmě to bude dílem tím, že vnímání takto obdařených lidí si vybere vždy nejsilnější emoci. Senzibil netuší, zda je správná a komu patří. Dokladuje to pokus, který byl nedávno proveden.

Senzibilovi byly předkládány věci různých lidí a on měl určit jejich zdravotní stav. Nemýlil se, až na jednoho. Z náprsní tašky padesátiletého muže tento určil, že pán má velkou bolest v oblasti klíční kosti a kotníku.

Nic takového ovšem muž nepotvrdil a odešel domů.

Za hodinu poté ovšem sám telefonoval a vědcům sdělil, že jeho vnučka v té době spadla ze schodů a zlomila kotník a klíční kost.

Jak to?

Pán měl její fotografii v oné náprsní tašce. Jde o to, že senzibil nabral to nejsilnější, co se kolem tašky právě dělo.

S čím pracuje senzibil?

Metody, které jsou využívány v řešení policejních případů, jsou různé.

  • Dotazování se kyvadla nebo virgule. Tato metoda umožňuje jen malou škálu možných odpovědí a tedy i jejich interpretaci. Jde o ano – ne.
  • Automatická kresba: přináší grafické informace na mapách, pláncích nebo o pohybu osob, dále informace o jejich zdravotním a psychickém stavu. Interpretace kreseb závisí na zkušenosti osoby, které metodu používají, je do jisté míry subjektivní.
  • Automatické písmo: přináší útržky slov, slova, slovní spojení nebo celé věty v odpovědi na otázky, a to údajně bez účasti normálního vědomí.
  • Vize: V mysli osob se objevují osoby, předměty, místa nebo i celé průběhy událostí. Vysvětlení vizí může být totožné s obsahem, ale může být také subjektivně značně zkreslené.
  • Hlasy: osoba vnímá hlas či hlasy, sdělující potřebné informace na přání či spontánně. 
  • Sem patří také svalové, chuťové, čichové reakce, pocity tepla či chladu, emocionální či blíže neurčené reakce na vyřečené nebo myšlené otázky. Tady se může podle rozpoložení senzibila celá událost ovšem značně zkreslit.
  • Změněný stav vědomí: v hypnóze, transu, silném emocionálním vypětí, ve snu a podobně. Tady je úspěšnost poměrně slušná, protože senzibil vynechává spontánně vlastní rácio. Nicméně vize je zase „bohatší“ o jeho vlastní emocionálno.
  • Nejlepší snové vize jsou v těchto případech takové, když je senzibil v takovém stavu naprosto prost emocí, ve snu je pouze jako pozorovatel, „jen oči“. Pak lze předpokládat, že to, co vidí, opravdu není jeho.
  •  Výklad karet – Tady je nutné, aby vykladač měl co nejméně informací. Proto se pořád nejvíce věnuji prvním výkladům, které jsem v případě Aničky udělala a dvěma snům krátce po jejím zmizení.
  • Úspěch také mnohdy zaznamená neinformovaný senzibil, který je přiveden na místo, kde k události došlo a má k dispozici předmět od zúčastněné osoby.

Psychotronik se ale prodírá houštinou myšlenek a nikdo nemůže zaručit, že přijatá informace je ta pravá. Vzpomeňme na náprsní tašku.

Nejsložitější je, odlišit planou emoci, nesprávnou vizi od té opravdové, a to jde skutečně těžko.

V tom špatném, případě je pomoc senzibila k ničemu a je spíše kontraproduktivní, což je škoda a nedělá to dobrou reklamu. A to bohužel, i když je jasné, že většina senzibilů skutečně moc chce pomoci a moc se snaží.

Mýlit se může i člověk, který se třeba v pěti předešlých případech nemýlil a skutečně umí. Odhadnout dopředu to nelze.

  • Malého Jana Dorundu ze Sokolova, který se ztratil 15. 1. 1993, hledal Interpol až ve Skandinávii. Nakonec byl nalezen utonulý pár metrů od místa zmizení.
  • Po stopách zmizelého německého turisty u Lipna zaváděla policii jakási jasnovidka po hraničních lesích s tím, že tudy právě prošel, zatímco byl nalezen utonulý v bezprostřední blízkosti restaurace, ze které vyšel.
  • Desetiletý Filip Descatello zmizel 16. 10. 1992. První zpráva od psychotronika dne 22. 10. 1992 zněla, že je živý držen v blízkosti zmizení v jakémsi sklepě. Tam byl také později nalezen. Ovšem mrtvý. Jiné zprávy od psychotroniků ale vedly pátrání až do Berlína.
  • Šestiletý Leon Schmidt se v roce 2001 našel v Rakouských Alpách díky práci senzibila, který i když, nebo spíš právě proto, že neměl žádné informace, nevěděl ani kde dítě bydlelo, na poslední chvíli. Byl prokřehlý a ležel v mělké tůni. Nezaznamenala ho termovce z vrtulníku. Senzibil ho lokalizoval s přesností na metry tak, že přesně popsal cestu, milníky a okolí kudy dítě šlo.
  • Dvanáctiletá Ellen Rice se v německém Düseldorfu našla v domě duševně vyšinutého muže díky snové vizi její vlastní matky, která se nikdy psychotronikou nezabývala. Děvče bylo vězněno 12 kilometrů od domu v místech, kde to matka neznala. Tato žena později zaznamenala úspěch i v jiných případech. Ovšem zcela náhodně, kdy o zmizení jiné osoby dopředu nevěděla.
  • Přes stovky hlášení psychotroniků nebyl nikdy nalezen Honzík Nejedlý.

Spolupráce s lidmi nadanými mimosmyslovým vnímáním je na začátku a bude vyžadovat hodně společné práce a zkoumání na obou stranách. Tedy v řadách senzibilů i psychologů potažmo kriminalistů.

Úspěch a neúspěch je řekněme na úrovni 50 na 50. Velice bych si přála, aby byl vyšší.

Anička

Logicky i případem zmizení Aničky Janatkové se zabývá mnoho i zahraničních senzibilů. Kriminalisté přijímají stále nová hlášení. Jsem sama jedním z lidí, kteří byli osloveni příbuznými. Po té jsem několikrát vykládala na poslední kontakt dívenky.

Tedy

  • Muže, který přišel do kontaktu s věcmi, jsem sice podle vize odhadla správně, ale není jasné, zda je pachatelem. Za sebe myslím spíše, že není.
  • V panelovém domě, který jsem popsala snad čtvrtý den po zmizení, byl ale opravdu objeven. Sedí i výklad, kdy měl žít dvojí život a cestovat.

Od této chvíle je ale můj výklad jiný.

  • Podle mého přišla Anička do kontaktu i se ženou a později snad s více lidmi.
  • Něco se zvrtlo - pokazilo se to.
  • Nikdo nedostal žádné peníze.
  • Může to nějak souviset s její zájmovou činností.
  • Na místě, kde Anička je, jsou sochy, prostor, lidé, psi, kozy, ovce a kříže (snad kaple nebo něco), trubky (snad stavba) a voda.
  • Stále je ve hře jméno, které se mi zdálo a které zveřejnit nemohu, ale nahlásila jsem ho. Samozřejmě jsem si ho mohla naprojektovat do hlavy sama. Nicméně, nikdy jsem ho neslyšela.
  • Může to souviset s člověkem, jehož symbolizuje karta „Dobro a zlo“, a může mít něco společného s výkladem těchto věcí, nebo s nimi pracovat.

Můžu být ale vedle jak ta jedle.

  • Podle další ženy, která se zabývá vizemi, je na místě i červený nízký dům

Další vize jiných lidí

  • Až z Ruska je vědma, která tvrdí, že Anička je na místě, kde se hovoří rusky.
  • Další zahraniční zdroj tvrdí, že je v Německu.
  • Paní Sádlová tvrdí, že Anička odjela omámená autem a nachází se někde v domě.

Doufejme, že se holčička najde, živá a v pořádku.

Reklama