Můj syn cizí slova miloval.

V tomhle rozhodně není po mně, já nevím, proč se musí všude zbytečně cpát tolik cizích slov místo českých. Asi proto, aby to znělo tak nějak důležitěji. To byl i důvod, proč tak mluvil syn snad od dvou let. Pamatuji si trapas u logopedky, kam nás poslala dětská lékařka, protože si syn šlapal na jazyk při vyslovování sykavek. Ukazovala mu obrázky domácích zvířátek, ale on mlčel, jako by neuměl nic poznat. Logopedku to přestalo bavit: ,,Tak nic, maminko, nemá to cenu, syn je asi trochu jazykově zanedbaný, počkáme rok."

Najednou se mé dítě rozčililo: ,,Já že jsem zanedbaný? Tak proč mi dáváte opakovat tak pitomá slova – slepička, kočička…?“
Překvapená logopedka: „A co ti mám dávat?“
„No nějaká pořádná slova, třeba kosmonautika, pesimismus, postulát, strategie…“

Myslím, že si o mně logopedka pomyslela: No jo, deformovaná úča! Jenže my jsme doma takhle vůbec nemluvili, jen syn pořád seděl v encyklopediích a trápil nás, abychom mu ta slova četli. Jeho učitelka ho ve třídě používala jako výkladový slovník cizích slov, přiznala se mi, že ona sama by to nedokázala těm dětem tak vysvětlit jako můj syn.

Dnes bych potřebovala občas Slovník pubertální mládeže české, nevíte o nějakém? Třeba že někde bylo HAFO lidí. Už ho dokonce používají i v seriálech a filmech. Jaký může být původ tohoto slova, nevíte někdo?

Bonda


Děkujeme za pěkný příspěvek.

Tak původ slůvka hafo taky neznám :). Mě zas odrovnávají vyjádření typu: ,,To byl hustec!"

A co Vy, ženy-in, působí na Vás slovník mladších generací taky jako snůška cizích termitů? Máte pocit, že byste potřebovaly výkladový slovník? Nebo rozumíte "v poho"?

Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz!

Reklama