Dobré ošklivé dopoledne, začnu tím, že jsem se seznámila se svým mužem náhodně přes internet.

Právě jsem se konečně  rozešla s jedním blbcem. Prolomila svou konzervativní náturu a nesměle se přihlásila na mnou neuznávaný chat. A potkala tam kluka, se kterým jsem se hned cítila, že se  známe snad věky a zatím spolu navěky zůstali (9 let je snad už v kategorii věčnost!).

 Díky jemu jsem posléze prožívala taková neuvěřitelná setkání a seznámení, přestože jsem nesmělý typ (nesměle troufalý). Dostali jsme se na společenský raut, kde jsem se seznámila s velmi milou paní Maciuchovou a společensky fešným Janem Kanyzou.

Na expedici Na koloběžkách k Atlantiku a zpět, bylo zajímavých setkání a seznámení přímo neuvěřitelně: třeba milý Francouz, který nás svezl autem a já seděla vzdadu  vedle jeho nožní protézy (ani jsem nedutala, ale na piráta nevypadal).

Také jsme se seznámili s Olivierem a jeho rodinou, který nás hostil v krásném starém domě na jeho farmě. S Veronique a jejím zablešením psem, co couvala na dálnici a chtěla nás unést do Paříže. S pracovnicí archivu, co si myslela, že Česko je Čečensko a je to na Ukrajině. S fantastickými důchodci v jedné půvabné vesničce, co nás občerstvili a moc fandili, že jedeme na kolobrndách. S jaderným fyzikem Filipem z naší země a s českými kamioňáky, co nás zachránili, postarali se o nás a  dopravili zpět do vlasti. Také jsme se seznámili na této cestě s německou kriminální policií, ale to je na jiný článek :-).

   V Anglii jsme potkali také pár seznačních lidí, slušné Američany, kteří si mysleli, že žijeme v rozvojové zemi, se dvěma kluky z Asie, co měli na každé hlavní město Evropy jeden den a o Londýně si nechali jen vyprávět od nás a moc jim chutnalo české pivo. U snídaně jsme si sedli k partě kluků z Uruguaye s tričkem Chegevary, co nám nabízeli "bylinné čaje", po kterých se vám hned zvedne nálada (možno i ubalit do papírku), mno nedali jsme si:-).

Pak jsme se seznámili se skvělým Angličanem na tržnici a protivným Arabem v  trafice, který mi nechtěl jako ženě prodat lístek na autobus...

  V Holandsku na dovolené jsme se seznámili se senzačním hostitelem Nickem v Animal House, kde jsme prožili tu nejlepší dovolenou a prolomili tak mezikontinentální bariéru s Američany, kteří pak s láskou a hladově baštili moji bramboračku a svorně jsme multikulturně ve stodole na starých pohovkách sledovali staré filmy v polštině, švédštině a možná i angličtině a byla to skvělá atmoška.

  Ale asi nejkurióznější seznámení proběhlo při nákupu rohlíků v Tescu, kde mě oslovil velmi starý pán a doporučoval mi významně koupi rajčat. Nechápala jsem, proč mě oslovuje, ale  nějak jsem si na to už zvykla, že mě lidi oslovují i v čekárnách, frontách a podobně (nevypadám přístupně  nebo se o to alespoň velmi snažím :-)). A tak mě provázel regály, působil slušně a nakonec se se mnou rozloučil podáním ruky, řekl své jméno a zakončil to tím, že je Bůh.

Normálně bych něco vystřelila,ale ten stařeček působil tak nějak mile, tak jsem se jen usmála a řekla, že mě těší a šli jsme každý po svém.  Nicméně mě všechna ta seznámení s lidmi strašně obohacují na duši a je to takové vybočení ze stereotypu, kdy máte v ruce nákupní tašky, v kabelce zvoní mobil, víte, že máte udělat hromadu věcí a každý den stejný jak ten předtím....  Hezké seznamování Eliana

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Eliano, setkání s tolika zajímavými lidmi ti upřímně závidím. Asi se taky vydám na koloběžce Evropou. Simona

Jak jste na tom s kuriózním seznámením vy, milé čtenářky? Pište mi o tom na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama