Martina měla za sebou těžké období. Po dlouholetém vztahu se rozešla s přítelem, musela si sehnat nové bydlení, a tak se rozhodla, že začne svůj život od začátku. Našla si novou práci v jiném městě a v ten moment se roztočila nepřející kola osudu.

„S Petrem jsem byla dlouhých šest let. Nebyl to úplně ideální vztah, ale na druhou stranu – který je? Také nešlo o takovou tu vášnivou lásku, kterou jsem vlastně nikdy nepoznala. Ale přes občasné hádky jsme si s Petrem rozuměli, byl zajištěný, zodpovědný a já si říkala, že tak to má tedy asi být. Začala jsem přemýšlet o rodině, když najednou přišla rána z čistého nebe – Petr si našel jinou. Nebyla žádná šance, že by se situace urovnala, tak jsem se sbalila a odešla,“ vypráví jednatřicetiletá Martina.

S Petrem žili v menším městě, měli společné přátele, pojila je dlouhá minulost. Zdrcená Martina za ní chtěla udělat tlustou čáru, a tak se rozhodla přestěhovat se do Prahy a najít si novou práci. „Do Prahy jsem často jezdila a měla jsem dost kontaktů ještě z dob studií. Kamarádi mi pomohli najít práci v reklamní agentuře a mně to přišlo jako hozená rukavice,“ vzpomíná Martina. „Reklamka, ve které pracuji, je celkem malá a panují zde velmi přátelské vztahy. Náš kolektiv spolu tráví hodně času i mimo práci, chodíme spolu pařit, jezdíme na výlety, sportujeme. Pamatuju si na první den, jako by to bylo včera. Přišla jsem a šéf mě začal seznamovat s kolegy. Hned při příchodu jsem si všimla jednoho muže, který mě zaujal na první pohled. Představil se jako Martin a naše stejná jména nás rozesmála. Jakmile mi podal ruku, ucítila jsem šimrání v břiše,“ popisuje Martina seznámení s osudovým mužem.

S Martinem brzy začali tvořit nerozlučnou dvojku. Chodili spolu na obědy, konzultovali zakázky, na společných akcích platili za dvojku, která nezkazí žádnou legraci. I když jejich vztah byl čistě přátelský, Martina cítila, že se zamilovala. V té době ale už věděla, že Martin má manželku a dvě děti.

DERF

„Byla jsem v pasti. Věděla jsem, že Martin je chlap, kterého jsem v životě hledala. Sympatický, chytrý, zábavný, pohledný… Pojilo nás nepopsatelné pouto. Stačilo nám se na sebe podívat a hned jsme věděli, co si ten druhý myslí. Nemohla jsem ale nic dělat,“ říká Martina. Jak už to tak bývá, vše se zvrtlo na firemním vánočním večírku. „Byla to divoká party, dost jsme toho vypili a najednou jsem zjistila, že sedíme v tmavém zákoutí restaurace, kde se party konala, a líbáme se. V tom okamžiku jsem vystřízlivěla a chtěla utéct. Martin mě ale zadržel a svěřil se mi, že mě miluje od první chvíle, co mě uviděl. Ten pocit naprostého štěstí a zoufalství v jednom nepřeju zažít nikomu,“ svěřuje se Martina. „Dohodli jsme se, že v sobě naše city potlačíme. Já jsem nestála o románek, o to, být milenkou ženatého muže, a ani Martin nechtěl být za nevěrného hajzla.“

Láska ale byla silnější a oba zamilovaní nedokázali odolat, aby se i nadále nevídali. „Pořád spolu chodíme ven, na večeře, do kina, na procházky… Ale krom pár políbení mezi námi nic není. Oba toužíme po něčem víc, ale víme, že by z toho byly jen problémy. Martinovy děti jsou ještě malé a on je nechce opustit. A já netoužím po tom být rozvracečkou rodiny,“ tvrdí Martina.

Oba jsou si ale jistí, že potkali svoji osudovou lásku. „Nevím, jak to popsat. Prostě, když to přijde, tak to víte. Jiní muži mě naprosto přestali zajímat. Vůbec ale nevím, jak s tou situací naložit… Máme čekat deset let, až děti vyrostou a pochopí to? A co mám mezitím dělat já? Je mi jednatřicet, chci vlastní děti a za deset let už by to mohl být velký problém. Mám se tedy zase sebrat, utéct a začínat opět někde jinde a sama? Nebo když člověk cítí, že je to ONO, tak má jít za svým štěstím a neohlížet se?“

AWRE

Reklama