Právě tento týden vychází knižní prvotina Petry Neomillnerové, která se docela dobře hodí k mnou již nastíněné problematice nedostatku sebevědomí českých žen. Jedná se sice o sbírku fantasy povídek, ale naleznete v ní, i v rozhovoru s autorkou, návody a rady, jak přežít ve světě mužů.

Ve sbírce Vlastní krev se čtenáři otevírá svět, ve kterém žijí, hádají se, milují i krvácejí Moire a Desmond a i jiní hrdinové. Za hradbami Donbergu, dál, než jsou prameny Rainy, na březích moře i v hlubokých lesích, všude žijí lidé své veselé, tragické, magické i všední životy, všude jsou krčmy, které kypí ruchem, i usedlosti, kam cizinec zavítá jen občas. Země bičují války, epidemie, sváry mocných trhají na kusy jistoty těch, kteří neznají nic než zápraží své vsi. Vítejte tam, kde hrdinové nejsou tak hrdinští, aby neměli strach, čarodějnice mají slovník přístavních poběhlic, poběhlice zručnost šermířů a šermíři třesoucí se ruce těch, kdo to s pijatikou přeháněli příliš dlouho.

Sbírku otevírá Hněv řeky, povídka, která začíná být v každém jaru znovu aktuální. Malé městečko Grabstein ve smyčce řeky svírá nejen strach, ale i stoupající voda a čarodějka Moire, se kterou se tu poprvé setkáváme, jen stěží zadržuje proudy vod. Bude jí Desmond, floutek z hlavního města, vůbec k něčemu? Co všechno pohltí rozhněvaná řeka?

V druhé povídce Čas, kdy klasy dozrají, už potkáme Moire nejen v hlavním městě, ale také pod Desmondovou přikrývkou. Staré sváry však mají dlouhé stíny a Moire je žena obdařená neortodoxním pohledem na svět, brzo se dostává znovu do konfliktu s Bratrstvem, „profesním“ sdružením čarodějů. Království navíc hrozí skandál, král přivedl do jiného stavu svou nedospělou švagrovou a teď se poohlíží po někom, kdo ožehavou situaci napraví. Kým je vlastně královnina sestra? Desmondův klidný život se hroutí pod náporem událostí stejně jako pohodlí jeho domova pod tlapami Moiřiny feny Rváčky.

Vlastní krev, povídka, která dala název celé knize, zastihuje Desmonda v delikátní situaci. Jeho nemanželská dcera je nezvěstná, její matka tvrdí, že se přidala k jakési náboženské sektě. Když se ji nenadšený otec vydává hledat, brzo se dostane do potíží a zjišťuje, že sektáři nejsou zdaleka tak slabými a nevinnými protivníky, jak předpokládal.

To je jen několik linek povídek, které se objevují v nové knize mladé autorky, a vy už snad máte aspoň nějakou představu. Jasné obrysy ale dozajista získáte po přečtení rozhovoru s autorkou. Petra působí energicky a je takříkajíc od rány. Ono je to někdy potřeba!

Toto je vaše první knížka? 
Ano, první samostatná.

Ale povídkám a psaní se věnujete již nějakou dobu. Kde jste publikovala a jak dlouho píšete? 
Píšu od dětství, ale poměrně dlouho jsem se věnovala „básnění“, prózu jsem začala psát až ve „zralém věku“ cca 25ti let. Publikuji od roku 2002 převážně v časopise Pevnost a v antologiích. Na podzim připravuji ve spolupráci s nakladatelstvím Triton ještě miniknihu „Magie kamenů“ a do konce roku pohostinské vystoupení ve dvou antologiích. 
 
Vaše náměty jsou sice z říše fantazie, ale nezdá se na první pohled, že by trpěly přílišnými žánrovými klišé. Kde hledáte svoje zápletky?
Musím se přiznat, že jsem trochu ovlivněná svými výlety do žurnalistiky a náměty často hledám ve zcela nefantastické současnosti. Koneckonců povodně, nákazy, potraty nebo intrikaření politiků nejsou naneštěstí jen strašidly z pohádek pro dospělé.

A jak to má těžké autorka žena mezi obrovskou konkurencí mužských autorů? Je lepší psát s ohledem na ženské čtenářky, nebo se snažíte psát takříkajíc pro všechny?
Rozhodně pro všechny, protože zúžit už tak malý český trh na polovinu pohlavní segregací by byla sebevražda :)) Mezi mužskými autory se mám dobře, přece jen je pro ně přijatelnější baba, než další kohout :)

Přesto neznám moc mužů, kteří by psali právě o potratech. Najdou ve vašich povídkách čtenářky i další ženská témata?
Určitě, motiv mateřství je v některých povídkách poměrně silný. Čtenářky samozřejmě oceňují, že někdy půvaby svých hrdinů popíšu přehledněji, než by to (pravděpodobně) udělal chlap. Navíc, ve všech povídkách sbírky  je hybatelkou děje žena, ne jako trofej, objekt záchrany, nebo pomocnice čackého hrdiny, ale spíš v roli rebelky nebo tvrdé profesionálky :)

A na závěr poslední otázka: Jste taková, jako vaše hrdinky?
Pevně doufám, že nejsem taková potvora jako mé hrdinky, ale rodina a přátelé by možná tvrdili opak. Jinak doufám, že moje výtržnické hrdinky budou nejen zábavné, ale také inspirující a jejich heslo: „Jsme sice slabé ženy, ale stejně vám můžeme pěkně nakopat pr..., eh, sedací partie“ se při řešení složitých situací života bude hodit :).

Děkuji za rozhovor. Budu se těšit na vaše další práce.

Doplňme jen, že křest knihy včetně autogramiády proběhne 14. září v knihkupectví Krakatit na Jungmannově ulici v Praze od 17:00 hodin.

Petra Neomillnerová: Vlastní krev
Vydává: Triton
Ilustrace na obálce: Milan Fibiger
Graf. úprava obálky: Dagmar Krásná
Odpovědný redaktor: Zdeněk Rampas
424 str.
Cena: cca 209 Kč

Reklama