Můj bývalý milovaný manžel trávil na záchodě celé hodiny. Než na onu místnost (kam chodí i král sám) šel, musel to oznámit celé rodině a všichni jsme museli jít vykonat svou potřebu - ať se nám v tu chvíli zrovna chtělo nebo ne - protože pak nebyla šance se tam půl dne dostat :-) Četl si tam celé hodiny časopisy, luštil křížovky, vyřizoval telefonáty. A když jsem se ho zeptala, jestli mu nevadí, že tam sedí takovou dobu v tom smradu, řekl, že je to jediná místnost, kde má chvíli klid :-) A tak jsem mu jednou na Vánoce koupila takové to vyteplené polstrované prkénko, aby se mu tam trůnilo pohodlněji. Když dárek rozbalil, začal se smát a řekl, že se ho chci zbavit ne na půl dne, ale na celý, že to už ho odtud nikdo nedostane a my budeme muset chodit na záchod k sousedům. A tak se také pomalu stalo :-) V létě bylo vždycky komické, když vstal ze záchodu, dal si šortky a chodil po bytě s vytlačeným kolem od zadku pomalu až ke kolenům... :-)

Jak jsem tu už jednou v diskusi pod příspěvkem vzpomínala, záchodová příhoda se mi stala i v dětství - když jsme byli asi s dalšími pěti rodinami stanovat. Já měla tenkrát tak 6, 7 let. A chlapi tam měli vzduchovku. Jednou jsem ji vzala a zkusila si střelit na terč, který tam měli. Jenže na mě byla trochu těžká a kývala se mnou, jak chtěla - takže brok letěl mimo terč. Ale já měla radost, že jsem si střelila. Najednou z těch míst děsné kvílení!!! Chlapi se lekli, že jsem trefila nějaké divoké zvíře, a začali ustupovat. V tom se z křoví se strašnými skřeky vybelhala teta, která zrovna v tom "šáší" dělala svou potřebu na záchodě v přírodě, který jsme tam vybudovali... Naštěstí brok její nohu jen "lízl"... Ale v tu chvíli jsme měli nahnáno všichni...

Mezi další záchodové historky bych mohla dát i tuhle: jak víte, v panelákových bytech bývají někdy dveře na záchod hned vedle dveří, kterými se zvenku vstupuje do bytu. A můj strýc, děsný srandista, sedával na záchodě a klepal zevnitř na jejich dveře a dělalo mu šílenou radost, když jeho žena a dcera chodily pořád k hlavním dveřím, otvíraly je a hledaly na chodbě klepající návštěvu a pak hrozně nadávaly, že si z nich někdo dělá venku srandu. Když odešly do kuchyně, zaklepal znovu a ony zase rychle letěly k těm dveřím, aby odchytly toho, co si z nich utahuje... Ani ve snu je nenapadlo, že to dělá strýc na záchodě a dusí se tam smíchy... I tak se dá trávit čas při vykonávání potřeby... :-)

Můj syn, když mu byl tak necelý rok a začal chodit, navštěvoval tuto místnost strašně rád a trhal toaletní papír, který tam házel. Někdy to byly i celé rulky, co tam skončily. V té době byl záchodový zvon nejčastěji používaným pomocníkem v domácnosti. Pak se ale synáčkovi tato činnost omrzela, papír už mu byl málo, tak si jednoduše vzal můj úplně nový mobil a chtěl ho zkusit naučit plavat... :-( Skončil tamtéž... Je jasné, že plavat se nenaučil - naopak, už si ani neškytl - byl takzvaně mrtvý... :-)))

Na mou kamarádku přišla velká potřeba v opravdu nepravou chvíli. Parkovala na rozlehlém parkovišti uprostřed velkého sídliště. V době, kdy odemykala auto, přišlo to na ni s takovou intenzitou, že jí nezbývalo nic jiného, než si prostě stáhnout kalhoty a dřepnout si za jedno z aut... Při oblékání se ještě "nenápadně" dívala dokola na všechny činžáky, jestli někdo nekouká z okna... Je jasné, že v takovém množství oken to určitě bylo víc než jeden pár cizích očí... Tak do téhle situace bych se dostat nechtěla...

A nedávno jsem jela s tou stejnou kamarádkou podívat se na jejich rozestavěný dům. Můj prcek Tomula svou velkou potřebu neudělá jinde než na záchodě s dětským prkýnkem a o samotě - musím odejít a zavřít za sebou dveře. Chvilka, kdy potřebuje svou samotu, přišla na něho i tady. Jenže tu byl jen suchý záchod - kadibudka. Tak jsme tam odkráčeli. A já se zhrozila, jak velký otvor v tom dřevěném záchodě mají! Jenže se nadalo nic dělat, malý už to nemohl vydržet. Posadila jsem ho na kraj - jeho prdelka zaplnila jen tak 1/4 - a neústupně trval na tom, že musím jít pryč a zavřít za sebou. Nedovedete si představit, jak dlouhá pro mě byla ta chvíle, než byl hotový. Stála jsem venku zády opřená o dveře a nervózně poslouchala, kdy se ozve žblunknutí a malý začne volat o pomoc... Hlavou mi letěly myšlenky, jak ho odtud budu asi tahat a jak to z něho dám pak všechno dolů... Z hrůzných představ mě vytrhlo jeho volání: "Mami, už su!" ... :-)))

Historek na toto téma by bylo hodně, ale pro dnešek to určitě stačí :-) Jako tečku vám posílám fotečku, jak Tomík trůní už od jednoho roku (z té doby fotečka je) v místnosti, kam i ten král chodí sám... Roste z něho opravdový chlap - bez novin ani ránu :-) Zatím žádné časopisy o motorkách a autech nemáme - ale i tak nepohrdne ani tiskem pro ženy, kterých tam pro nás tři dámy je celá hromada...

Hanka


Děkujeme za pěkné příběhy i za fotku :)

redakce@zena-in.cz

Reklama