.

Postřehy a úvahy ze sklepního heurige

Cestování

Postřehy a úvahy ze sklepního heurige

sklenicky

S Janem Mazánkem, vinařem a zakladatelem kanceláře Česká pohoda, neputujeme po našich zemích, ale po Rakousku. Kniha, kterou Jan Mazánek napsal, se jmenuje Cesta za vinným snem, a úryvky z ní vychází jako seriál každý pátek v rubrice Cestování magazínu Žena-in.

V těchto úryvcích najdete vždy nápovědu pro otázku v Soutěži o dovolenou za 10.000 korun!

Přečtěte si další úryvek...

Postřehy a úvahy ze sklepního heurige

Cestou od Kremských vinařů uplakaným Kremsem přemýšlíme, kam na večeři a na víno, až nám dobrá večeře překryje právě ochutnaná, rovněž znamenitá, vína. Dlouho ale přemýšlet nemusíme. Vlastně vůbec nemusíme přemýšlet, vůbec není co řešit. V Kremsu a Steinu jsou v tento podzimní čas otevřeny jen dva heurige. V prvním už jsme byli, a tak volba logicky padá na ten druhý. Navíc ten první nás uchvátil terasou se skvostným výhledem, ten druhý má nádherné posezení ve sklepě, a to se k psímu počasí hodí o chloupek víc.

Ten sklepní prostor je ale kolem páté hodiny odpolední úplně prázdný, jen v hořejším lokále posedává pár štamgastů. Nesměle se ptáme, zda si můžeme sednout dolů do sklepa (těch štamgastů je přece jen dost na to, aby nahoře obsadili všechny stoly). S naprostou samozřejmostí pro nás rozsvěcí a přinášejí nám jídelní, vinný a nápojový lístek. Asi o hodinu později pochopíme, že dobře věděli, že nerozsvěcí jen pro nás.

heurige

Další gurmánské objevování

V jídelním lístku nás tentokrát zaujaly obložené a mazané chleby - tradiční heurige svačina, kterou jsme ještě neochutnali. Obzvláště ten se zapečeným raclettem je skvostný! Naše vinné cesty se tentokrát rozcházejí. Táta nejprve při sklence růžového zavzpomíná na své staré lásky a pak ochutnává kremská červená, která jsme dosud tak trochu zanedbávali. Já se naopak soustředím na sortiment bílých vín. A je to zajímavé soustředění, dělám si takovou srovnávací degustaci bílých vín zdejší oblasti. Během večera po achtlíkách projíždím celou bílou část vinného lístku. Velmi zajímavé srovnávání. Věděl jsem, že veltlín zelený (Grüner Veltliner), daleko nejtypičtější zdejší odrůda, je dost kořenité víno. A ten zdejší obzvlášť. Ale ta průřezová degustace různými odrůdami ukazuje, že více či méně kořenitá jsou všechna zdejší vína - snad s výjimkou bíle burgundy (myslím, že to byla bílá burgunda). Z kusých informací z odpolední exkurze, z těch kapek z řeky informací o podunajském víně, začínám tušit, že to bude zdejším podložím, těmi často příkrými svahy, kde k tvrdé skále, kameni a minerálům je vždycky blízko. A právě z těch kamenů čerpá víno tu minerální kořenitost - napříč skoro všemi odrůdami.

Tak trochu jiná hospoda

Ještě na začátku, dokud jsme měli sklep jen pro sebe, stačím nafotit pár „uměleckých“ fotek na téma víno, skleničky, sklep a svíčka a už sem proudí hosté. Takže i v tomto sklepním heurige můžeme brzy se zájmem pozorovat tu rakouskou srdečnost a družnost. Oni mají heurige něco jako je naše hospoda. Ale kromě toho, že se tu pije víno místo piva a kořalky, tak jsou zde patrné ještě další, minimálně dva, rozdíly. Jeden rozdíl je v osazenstvu. V našich hospodách, nebo alespoň v těch nižších cenových skupin, jak se dříve říkávalo, převažují chlapi. Do heurige chodí všichni. Dokonce i děti. Všichni společně - rodiny, páry manželské a asi i jiné. Určitě i jiné, jak se za chvíli ukáže. A všichni společně se baví a smějí. A to je ten druhý rozdíl. Smějí se a baví. Ne, že by v našich hospodách člověk neslyšel smích a zábavu. Ale dost často se tu taky nadává. Nadává na všechno, kritizuje a rozhořčuje se. V heurige rozhořčený nebo otrávený obličej uvidíte velmi zřídka. My jsme zrovna měli tu smůlu, že k nám přisadili pár, který byl snad jediný z celého lokálu tak nějak unuděný, ale výjimky, potvrzující pravidlo, jsou přece všude, že? Jinak by se člověk začal bát, že se mu to pravidlo zdá.

sklenicky

Veselý bazar s nečekaným zamyšlením

Po hromadném úvodním vystoupení přichází komornější představení. Do lokálu vstupuje jakási žena, odhadujeme, že Balkánka, a nabízí k prodeji nejrůznější šály a šátky. Je sice odmítána, ale nezdá se, že by to bylo s nějakým opovržením či despektem. Člověka to donutí zamyslet se. Je to práce, kterou by nechtěl dělat ani náhodou. Obcházet lidi a vnucovat jim něco, co skoro nikdo nechce. Obtěžovat je při zábavném nebo dokonce romantickém večeru. Tak nějak podobně to asi je, ale přesto, proč despekt a pohrdání? Ta žena nekrade, nežebrá, přišla evidentně z nějakého dost nuzného kraje a tady se snaží uživit prací, kterou jí příležitost naskytla. Poučná zkušenost. A tenhle nepřehlíživý pohled návštěvníků heurige se plně potvrzuje u posledního stolu. U velké a rozjeté společnosti projevují některé dámy zájem. A obchodnice ožívá. Postupně rozbaluje a nabízí další a další zboží. Do obchodních jednání se zapojují další dámy od rozjařeného stolu. Jako by sem ta žena přinesla malý kousek arabského súku (trhu). Pár kousků obchodnice nakonec udává a, snad spokojeně, odchází.

Spokojeně vypadá i společnost u toho stolu, potěšená zajímavým zpestřením večera, přestože ani předtím ani potom se rozhodně nenudila. A spokojený jsem i já. Vlastně spíš bohatší. O novou zkušenost či poznání. O nový pohled na něco, co se dřív zdálo jasné, a ono to až tak jasné nebylo.

O tání jarních sněhů

Po tomto poučném představení záhy přichází další. Ne tak poučné, ale o to zábavnější. Taková hravá a lehce lechtivá komedie. U stolu před námi, zády k nám a vedle sebe sedí dva. Ona - pohledná, sebevědomá a velmi energická žena, snad pětatřicátnice. On - usedlý, více než klidný a vyrovnaný raný kmet, spíš bělošedivý než prošedivělý - jistě padesátník, hmouříme oči. On se zajímá o jídlo a víno. Ona o něho. On se dívá před sebe - do skleničky a do talíře. Ona se dívá na něho. Neustále hovoří, naklání se k němu, nenápadně se ho dotýká a hlavně stále hovoří. Pak už ho i pohladí, políbí na tvář. On blahosklonně pokyvuje a přitom jí a pije. Pak ho políbí i na ústa - a on si je utře ubrouskem. Trvá to dlouho, hodně dlouho, možná hodinu, než je možné zaznamenat první známky tání. Asi jako když intenzivní jarní slunce rozehřívá zimní sněhy a ledy. Trvá to, ale nakonec neodolají... Nevíme, zda přišlo jaro i ke stolu před námi, ale soudíme, že některé přírodní zákony platí vždy a všude.

No vida! Kdo by ve vinném šenku heurige čekal takový bohatý a obohacující kulturní zážitek!

Jan Mazánek, Z knihy Cesta za vinným snem

Kam dál?

Soutěž o zájezd za 10.000 korun!

Soutěž o 10 knih Cesta za vinným snem!

  • Zaujalo vás vyprávění Jana Mazánka? Chcete získat knihu Cesta za vinným snem? Není nic lehčího, klikněte na následující odkaz a držte se instrukcí: Vyhrajte cestu za vinným snem!
   
04.06.2010 - Zahraničí - autor: Jakub D. Kočí

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme