Zdraví

Postavila jsem se strachu čelem a vylezla na Petřín!

Aby bylo jasno. Činí mi nemalé potíže už jenom stání na kuchyňské židli a věšení prádla na balkoně ve čtvrtém patře pro mě znamená víc než stezka odvahy na škole v přírodě. Zkrátka, jedna z mnoha mých fobií je i strach z výšek doprovázený intenzivní závratí přímo úměrnou výšce, v níž se nacházím.

Že něco není v pořádku, jsem si všimla nedávno, kdy jsem vyrazila na Vyšehrad s jednou známou. Zatímco ona seděla na kamenné zdi a kochala se výhledem, já tři metry opodál za neidentifikovatelného zvukového doprovodu lezla po čtyřech a prosila, ať toho nechá.

Ale já mám ráda výzvy a ještě raději adrenalin, a tak jsem se rozhodla tuhle fobii pokořit, alespoň jednou i za cenu veřejného trapasu. Tak nějak jsem totiž tušila, že bez menšího divadla se to neobejde.

Jak se závrať projevuje? Znáte to lechtání v žaludku, které máte třeba na horské dráze, někteří to znají také při pohledu z výšky nebo i při pohledu někam vzhůru do výšky. Tedy zalechtá mě v žaludku, najednou mám pocit, že země pod mýma nohama není pevná, že věci kolem se pohybují a já padám do hloubky. Ačkoliv rozum mi říká, že všude kolem mě je ještě dobrých pár metrů půdy, které mě dělí od kraje propasti, skály, od okna a podobně, mám pocit, že musím svoje těžiště posunout co nejníže, a tak se krčím, padám na kolena a v horším případě i lehám na břicho. Totéž se stává i v případě, kdy z bezpečné vzdálenosti pozoruju někoho, kdo se pohybuje v té zóně méně bezpečné, nebo se například naklání z okna.

Když jsem se rozhodovala, kde k souboji s mou fobií má dojít, nemohla jsem se rozhodnout mezi dvěma místy – velké ruské kolo na Matějské pouti a Petřínská rozhledna. A pak jsem si řekla, že když už mám vyrazit někam vysoko, vyberu si tu vyšší možnost. Trochu mi pomohl i fakt, že na Petříně, když jednou vyrazíte vzhůru, nemůžete se vrátit, dolů se totiž chodí jinudy. Abych se pojistila, že to jen tak nevzdám, beru si s sebou i doprovod.

Jak to šlo minutu po minutě?

13.00 Je páteční odpoledne a já s odvahou a Kinedrylem v kapse vyrážím.

13.30 Stojím u pokladny a přemýšlím, jestli tam vážně musím. Vždyť bych vám mohla napsat i něco jiného. Mám chuť to otočit, místo toho zaplatím stovku a už na třetím schodu nadávám, jaký to bič jsem si na sebe zase upletla.

Zatímco stoupám k první vyhlídce, kde se budu rozhodovat, jestli vystoupám až nahoru, nebo to statečně otočím a vrátím se, snažím se nevšímat si vzrůstající výšky a soustředit se spíš na to, abych vůbec to stoupání udýchala.

13.47 Jsme na první vyhlídce. Lidé se dívají z okének, kamsi ukazují. „Pojď se taky kouknout na Prahu!“ ozve se odněkud známý hlas. Nejdu. Tisku se ke kovové konstrukci co nejdál od kraje a upřeně civím do země, nechci ty věci okolo ani vidět. Pokouším se tu nevolnost rozdýchat. Jenže dýchejte si zhluboka, když se pár desítek metrů pod vámi prochází lidi velikosti lesního mravence.

„Tak co, srabe, vzdáváš to?“ hecuje mě podle domluvy můj odvážnější protějšek. „Nikdy!“ zvolám, místo abych řekla, co si zrovna myslím: „Se** na to! I výpověď by mi byla milejší!“

13.53 Pokračujeme ve stoupání nahoru. Zapomínám se soustředit na dýchání, zapomínám, že jdu vůbec po nějakých schodech. Můžu vnímat jenom tu propast dolů prosvítající v mezerách kovových schodů. Celá rozhledna se se mnou kymácí a padá. Křečovitě se držím zábradlí a můj spolutrpitel říká cosi o rozdrcené ruce, kterou mi chvíli předtím gentlemansky nabídl.

Už nevím, kdo jsem ani kolik je hodin. Mohla bych se podívat na displej telefonu, ale momentálně mi činí problém strčit ruku do kapsy a podívat se kamkoliv jinam než na límec mého kabátu. Snažím se nefňukat a nedělat si ostudu. Na dlaních mi vyrazil studený pot. Vím, že když ještě několik minut počkám, napětí povolí a já se budu moci o krůček posunout vpřed a možná se i rozhlédnout kolem, abych zjistila, proč se Praze říká stověžatá.

Nevím, jak dlouho se ve mně odehrával ten boj, protože čas se najednou rozplynul. Nakonec jsem se narovnala a na pár vteřin se rozhlédla kolem. Pak se mi ale zase zatočila hlava a já nacouvala zpátky ke stěně.

Cca 14.30 Jdu dolů. Takhle rychle jsem po schodech ještě neběžela. Sice mi pořád vadí ta hloubka pode mnou, ale myšlenka, že už budu dole, mi dodává odvahu i sílu sledovat ty mravence pode mnou, které tohle všechno teprve čeká.

14.35 Jsem dole, rozdýchávám a zapíjím studenou vodou tenhle peprný zážitek. Přísahám, že to bylo na posledy. Ale... znáte mě.

Tak teď budu mít zase o kousek vyšší sebevědomí.

Máte nějakou fobii? Dokázala byste se jí postavit? A jaký máte vztah k výškám?

   
20.04.2010 - Fobie - autor: Eva Soukupová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [33] emkop [*]

    Výšky mi vadí,ale zvykám siSml22

    superkarma: 0 30.07.2013, 12:44:23
  2. [32] jerenika [*]

    Výšky mi nevadí :)

    superkarma: 0 30.09.2012, 18:48:53
  3. avatar
    [31] ladouch [*]

    mám podobrný problém už vylézt na žebřík je pro mě děsSml15Sml15

    superkarma: 0 05.12.2011, 21:53:11

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] babicka11 [*]

    Výšky ráda nemám, ale fobii z ní taky ne...Sml23

    superkarma: 0 17.12.2010, 23:54:33
  2. avatar
    [29] LudPa [*]

    Taky jsem chtěla přespat na Štramberské troubě, když jsem měla scházet dolů.Byl to děs.Neměla jsem tam lézt,bojím se i na balkoně.

    superkarma: 0 17.11.2010, 21:47:10
  3. [28] Anai [*]

    Zapomněla jsem na pointu: ti lidé na pagodě vřískali strachy Sml52Sml52Sml52, ze zdola to vypadalo, jako smích....

    superkarma: 0 23.07.2010, 15:51:30
  4. [27] Anai [*]

    Něco podobného jsem zažila v Bangkoku na takové jako věži, já tomu asi nesprávně říkala pagoda. Zdola jsem pozorovala lidi, jak šplhají nahoru a pak zas dolů a zdálo se mi, že se přitom velmi baví, smějí, atd. Tak jsem šla do toho. Vyšplhala nahoru dost rychle a dolů se nedívala, to ještě šlo, když jsem se dostala na nejvyšší plošinu a koukla dolů do strmé hlubiny, sdělila jsem příteli, že musí sehnat helikoptéru, že dolů neslezu. Nakonec jsem slezla, samozřejmě... on mě jistil, lezl první, ruce okolo mě a neustále na mě mluvil, ať se nedívám dolů, ale jen a jen na své boty... A víte, jak úžasně mi bylo, že jsem to dokázala? Sml59

    superkarma: 0 23.07.2010, 15:50:45
  5. [26] pikli [*]

    Tak to já naštěstí s výškama problém nemám a aby vás to potěšilo já si vystrčila ruku s mobilem rovnou z Eifelovky. Pro změnu mám fobii z pavouků a bohužel na mě jednou hodila jedna holka na škole v přírodě pavouka, když je museli vynášet ze záchoda, a tak je to ještě horší než předtím. Prostě takový ty kecy jako on se tě bojí víc než ty jeho mě fakt vůbec neberou, já jsem ta která se strachy pos***.

    superkarma: 0 23.04.2010, 17:44:29
  6. avatar
    [25] majules [*]

    Taky se to u mne objevilo s věkem...nikdy dřív mi výšky nevadily. Ovšem taky musím lézt na každou rozhlednu a věž a pak si nadávám, proč to dělámSml52

    superkarma: 0 20.04.2010, 22:52:41
  7. avatar
    [24] peetrax [*]

    Buďte rády, že jste mě tuhle neviděly na Nuseláku, když jsem měla prostrčenou ruku s mobilem skrz zábradlí, protože jsem chtěla mít vyfocený ty úžasný střechy! Sml58

    superkarma: 0 20.04.2010, 22:33:00
  8. avatar
    [23] peetrax [*]

    femme — #16 i cestou. Sml57

    superkarma: 0 20.04.2010, 22:31:45
  9. avatar
    [22] Eva Soukupová [*]

    Já ho mám pevně omotanej i když stojim na zemi, ale jinak taky zuřim, když to vidim. Nejvíc upadám do mdlob, když zvedaj děti, aby taky viděly

    superkarma: 0 20.04.2010, 17:28:24
  10. avatar
    [21] femme [*]

    Dante Alighieri — #20  tak to já ruku na hloubkou neměla ani nepamatuju, já se nepřiblížím ke kraji ani za zlatý Sml21 Sml80 

    superkarma: 0 20.04.2010, 16:41:16
  11. avatar
    [20] Dante Alighieri [*]

    femme — #19 Ten můj to dělá taky! A já nevěřím žádné ruce, že ten předmět nad propastí stoprocentně udrží. Ani sobě ne, a to ho držím o dost křečovitěji než ti ostatní lehkomyslníci.

    1. na komentář reaguje femme — #21
    superkarma: 0 20.04.2010, 16:26:28
  12. avatar
    [19] femme [*]

    Dante Alighieri — #18  tak to jsme na tom stejně Sml58 stejným způsobem zachází s foťákem i můj přítel, nedávno jsem mu řekla, že jestli to ještě někdy udělá, tak že ho ubiju k smrti Sml24 Sml30

    1. na komentář reaguje Dante Alighieri — #20
    superkarma: 0 20.04.2010, 16:20:51
  13. avatar
    [18] Dante Alighieri [*]

    femme — #7 Mně vadí nejen to, že se někdo nahýbá, ale i když je opřený o zábradlí a nad tou hloubkou má vystrčený mobil a píše SMS... Sml31 A na Petříně jsem se mohla po..., když jsem viděla, jak ty lidi vystrkují ruku s foťákem z okýnka a ani nemají kolem zápěstí omotanou tu šňůrku.

    1. na komentář reaguje femme — #19
    superkarma: 0 20.04.2010, 16:03:26
  14. avatar
    [17] Dante Alighieri [*]

    Když jsem naposled vylezla na Petřín, museli mě dolů oproti plánu svážet výtahem. Příště jdu max. do prvního patra.

    superkarma: 0 20.04.2010, 16:00:15
  15. avatar
    [16] femme [*]

    peetrax — #15  a taky si tam nahoře pak sprostě nadáváš? Sml58 Sml30

    1. na komentář reaguje peetrax — #23
    superkarma: 0 20.04.2010, 15:57:46
  16. avatar
    [15] peetrax [*]

    Lukáš Čejka — #14 žít se s tím dá, pokud se člověk drží při zemi. Ale stejně - kdykoliv vidím věž nebo rozhlednu, stejně tam lezu... Sml6

    1. na komentář reaguje femme — #16
    superkarma: 0 20.04.2010, 14:03:39
  17. avatar
    [14] Lukáš Čejka [*]

    tak to je pekne svinstvo

    1. na komentář reaguje peetrax — #15
    superkarma: 0 20.04.2010, 13:48:23
  18. avatar
    [13] Eva Soukupová [*]

    u mě konkértně tahle taky přišla sama. Co se jiný fobie týče, možná jsem na ní měla nějak zaděláno, ale ty nepříjemný zážitky tomu hodně pomohly.

    superkarma: 0 20.04.2010, 13:39:39
  19. avatar
    [12] evelyn [*]

    Lukáš Čejka — #10 u e je to jako u femme, zadnej neprijemnej zazitek si nevzpominam, prisla sama od sebeSml80

    superkarma: 0 20.04.2010, 13:39:20
  20. avatar
    [11] femme [*]

    Lukáš Čejka — #10  jj, i to je možné, ale můj případ to není Sml23

    superkarma: 0 20.04.2010, 13:04:21
  21. avatar
    [10] Lukáš Čejka [*]

    femme — #9 myslel jsme jestli treba nejakej neprijemnej zazitek apod.

    1. na komentář reaguje femme — #11
    2. na komentář reaguje evelyn — #12
    superkarma: 0 20.04.2010, 13:02:23
  22. avatar
    [9] femme [*]

    Lukáš Čejka — #8 nevím, jak ostatní, ale u mě se objevila věkem Sml80 jako malá jsem vylezla až do koruny stromu, jako děti jsme lezly po střechách, z petřínské rozhledny jsem se vykláněla do půl těla a žádné problémy jsem neměla Sml23 

    1. na komentář reaguje Lukáš Čejka — #10
    superkarma: 0 20.04.2010, 12:56:23
  23. avatar
    [8] Lukáš Čejka [*]

    a jak si vlastne clovek takovou fobii vypestuje?

    1. na komentář reaguje femme — #9
    superkarma: 0 20.04.2010, 12:53:02
  24. avatar
    [7] femme [*]

    jsem taky jedna z těch, co trpí akrofóbií Sml15 snažím se ji už léta překonat, ale zatím nemám úspěch Sml31 vylezu na každou rozhlednu, ale nahoře děsně trpím a když se pak zase dotknu země, tak mám chuť pokleknout a políbit zem Sml30 ale nejhůř trpím, když vidím někoho, kdo se nad hloubkou příliš nahýbá, to jdou na mě přímo mdloby Sml80 Sml15

    1. na komentář reaguje Dante Alighieri — #18
    superkarma: 0 20.04.2010, 12:37:56
  25. avatar
    [6] Eva Soukupová [*]

    peetrax — #5 No u mě naplno vypukla taky na Petříně. Byla jsem tam asi před pěti lety s přítelem. Ještě dneska má u sebe jednu fotku, za kterou se mi pořád vysmívá Sml52 A před dvěma lety mě s celou svojí rodinou donutil vylézt na Esztergom Sml31 pamatuju si dodneška úplně přesně ty odporný schody, rezavý zábradlý a děravou lávku kolem té kopule

    superkarma: 0 20.04.2010, 11:57:46
  26. avatar
    [5] peetrax [*]

    Evo, tohle chápu. Já jsem svou fobii z výšek objevila právě na Petřínské rozhledně. Sml30

    1. na komentář reaguje Eva Soukupová — #6
    superkarma: 0 20.04.2010, 11:50:31
  27. avatar
    [4] Lukáš Čejka [*]

    Jeste ze si nezvracela, to by to dole pekne vypadalo. Sml32

    superkarma: 0 20.04.2010, 10:54:24
  28. avatar
    [3] delfi.na [*]

    Já bydlela od mala v 7. patře a žádný problém jsem neměla, až jednou zničeho nic se ten svíravý pocit objevil a od té doby se bojím výšek, nechápu to, ale je to tady, takže když věším prádlo na balkoně, a to už bydlím ve 3. patře, tak se držím co nejvíc u okna, prostě se tisknu tam, kde je nějaký pocit bezpečí. Sml80

    superkarma: 0 20.04.2010, 08:49:57
  29. avatar
    [2] evelyn [*]

    Mne se ta fobie z vysek jen zvetsuje, zatmi se mi pred ocima a je mi na zvraceni, ale nejen u sebe, ani nikoho nemuzu videt treba na kraji strze, blizko hluboke vody...

    Bydleli jsme v sestem patre, zacatek byl desny, pak jsem se otrkala, i kdyz po kazde zime, kdy jsem tam nebyla tak casto, to bylo opet postupne navykani si. Ale vypracovala jsem se a bezne  jsem stoupala na zabradli a zakukovala natazena za roh, kdyz jsem vyhlizela dcery. Tak asi se s tim bojovat da, ale musi se prubezne a stale, jinak se fobie vrati a zautoci s vetsi silou.

    superkarma: 0 20.04.2010, 08:43:14
  30. avatar
    [1] Ferdas [*]

    Sml15 tyhle pokusy já už vzdala...

    superkarma: 0 20.04.2010, 08:41:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme