Jeden z nejmodernějších trendů, co se týče pohřbívání, zní QR kódy. Když se projdete po některých amerických hřbitovech, můžete je na náhrobcích najít. Směřují na posmrtné webové stránky nebožtíků...

QR

Klid a ticho, jen lehké šumění větru ve stromech. To Alena vždycky na hřbitovech milovala - tu posvátnost a úctu. Vždycky si ráda prohlížela náhrobky, luštila zašlé nápisy a dokázala zde strávit celé hodiny.

Kdykoli jí bylo zle, kdykoli chtěla nad něčím v klidu popřemýšlet, vydala se (jak sama říkala) do parku - ale myslela tím hřbitov. Také dnes si potřebovala vyčistit hlavu, tak si našla příjemnou lavičku ve stínu stromů naproti novému náhrobku.

Seděla tam asi dvacet minut, když se objevila parta náctiletých. Jeden z kluků před novým hrobem vytáhl mobilní telefon a začal fotit. V Aleně to vzedmulo zlost - veškerá pieta toho místa, jako by byla v tu ránu pryč.

Ten co fotil, zavýskl k ostatním: „Hustý, chlapi, mám nějakýho doktora kandidáta věd, či co? Ty jo, je přemoudřelej jak vopice.“ Celá parta se kolem něj seběhla a začali se hlasitě bavit nad přístrojem.

Alena jim chtěla něco říct, ale nakonec se jen zvedla a šla pryč.

QR kód na hrobě

K této mikropovídce mě inspirovalo nedávné zjištění, že v USA na moderních hrobech můžete mít QR kód, který směřuje na vaše posmrtné webové stránky. Na ty si můžete umístit cokoli - texty, videa, hudební soubory, jakékoli vzkazy či informace o tom, co jste měli rádi, kým jste byli...

Když nad tím člověk přemýšlí, posouváme se tak zase o krůček blíž k nesmrtelnosti, ale pieta a tajemství hřbitovů se trochu vytrácí. Zatímco dřív musela naše povídková Alena přemýšlet a dohadovat se, co nápisy na zašlých náhrobcích znamenají a jaké asi osudy měli lidé, kteří jsou zde pochovaní, v moderní době to dostanete naservírované až pod nos.

Je to dobře, nebo ne? Těžko soudit, je to prostě pokrok. Z mého pohledu to moc dobře není, ale vidím v tomto způsobu zanechání odkazu i zajímavé možnosti. Například nesporné videozáznamy s poslední vůlí, děti se na hřbitovech také nebudou nudit a budou moci poznat dědečka tváří v tvář, dokonce si s ním i „promluvit“. Tohle všechno QR kódy na hřbitovech přinesou. Odvážnější lidé dokonce budou moci participovat na svém pohřbu a promluvit k pozůstalým.

Odvrácená stránka věci - na webové stránky lze umístit opravdu cokoli. Dovedu si tedy představit, že nějaký praštěný zesnulý vyhlásí QR casting a chytí se toho firma, která za sesbírané nebožtíky bude dávat bonusy třeba při hraní nějaké moderní morbidní hry. Dovedu si také představit, že mrtvý hacker zanechá na svých posmrtných stránkách kód, který bude směřovat k nabourání se do bezpečnostních systémů státu. Dovedu si představit zkrátka ledacos, co se dá propojit s internetem a na hřbitov to nepatří.

Pevně ale doufám, že ta mikropovídka z úvodu článku zůstane jen fikcí a generačním nedorozuměním. Že si hřbitovy svoji pietu nějak přirozeně uchrání, jen posunutou víc do elektroniky.

Čtěte také

Reklama