Před sedmnácti lety, 18. listopadu 1991, zemřel osmý československý prezident a slovenský politik Gustáv Husák.

Patřil ke generaci, která do komunistické strany vstupovala s bezmeznou vírou v politiku SSSR.

Jako první Slovák mezi prezidenty byl představitelem tvrdé brežněvovské linie a hlavním architektem normalizace. Svým vzděláním, obratností v získávání politických přátel i schopností reagovat na aktuální politické otázky se výrazně odlišoval od zbytku komunistických funkcionářů.

Husákova politická kariéra byla neodmyslitelně spjata s osudy KSČ, do níž vstoupil ve svých 20 letech.

Jeho kariéra nastartovala především během 2. světové války, kdy se stal členem hnutí odporu, které vyústilo ve Slovenské národní povstání. Byl místopředsedou povstalecké Slovenské národní rady, pověřencem vnitra a místopředsedou Komunistické strany Slovenska.

Na jaře roku 1950 byl Husák spolu s Vlado Clementisem, Laco Novomeským a dalšími obviněn ze „slovenského buržoazního nacionalismu“ a odvolán z funkce předsedy Sboru pověřenců. V únoru 1951 byl zatčen a v dubnu 1954 ve vykonstruovaném soudním procesu s tzv. buržoazními nacionalisty odsouzen na doživotí. Stal se jednou z mnoha obětí systému, který sám budoval.

Propuštění na svobodu a posléze i rehabilitace se dočkal v 60. letech. V té době představoval jednu z hlavních osobností reformního proudu. Za Pražského jara vystupoval jako věrný stoupenec Alexandra Dubčeka. V dubnu 1968 se stal místopředsedou vlády.

Byl jedním z předních iniciátorů ústavního zákona o federativním uspořádání republiky. V roce 1971 se stal prvním tajemníkem KSČ, o čtyři roky později byl zvolen prezidentem republiky.

Po odchodu z politiky žil v rodinné vilce v Bratislavě, kde se mu o domácnost starala hospodyně. Na veřejnosti se téměř neobjevoval a odmítal rozhovory s novináři. Nepobíral prezidentský důchod, protože nepředložil potvrzení o odpracovaných letech. Čas od času ho vyslýchala generální prokuratura v souvislosti s událostmi roku 1968.

Za svého politického působení nepřipustil, aby se o jeho nemocech či hospitalizaci cokoli publikovalo. V roce 1988 absolvoval náročnou operaci očí. Během své prezidentské kariéry prodělal dokonce tři mozkové příhody. Jeho zdravotní stav se po abdikaci v roce 1989 silně zhoršil.

O rok později se na onkologické klinice v Bratislavě podrobil zákroku, při němž mu byla odstraněna část žaludku. V té době mu zbýval už jen jediný rok života.

Reklama