Bulvár

Poslední slavná svatba trůnu habsburského


Arcivévoda Karel František Josef, dědic habsburského trůnu, prasynovec Františka Josefa. Atraktivní muž, o němž se povídalo, že má rád hezké ženy, byl císařem bedlivě sledován. Stařičký mocnář chtěl pro něj nevěstu odpovídajícího stavu – vždyť se měla stát budoucí císařovnou. R. 1911 se začalo šuškat, že se mladý arcivévoda na Dvorním plese zamiloval do princezny z vévodství Bourbon-Parma Zity. Objevovali se často spolu ve společnosti. Jenže Karel se také vídal s Isabellou von Hohenlohe, ta, ač z vysoké šlechty, následníkovi nebyla rovna. Císař nechtěl připustit další mesalianci v rodě (viz František Ferdinand a hraběnka Žofie Chotková), a tak si čtyřiadvacetiletého Karla pozval k audienci. Velmi přívětivě, až familiérně se jej vyptával na zdraví, a pak cíleně zavedl řeč na Isabellu. Arcivévoda ani nestačil odpovědět a císař už vyslovil požadavek – ať se Karel ožení, ale proboha, stavovsky přiměřeně, a pokud možno co nejdříve, aby se nešířily klepy.

Karel už si v duchu vybral, jen nevěděl, zda by Zita souhlasila. Svěřil se své matce, ta zase matce Zity. Ale samotná princezna o ničem nevěděla. Karel ji chtěl získat sám, ale to byl problém – mladí lidé ve vysokých kruzích museli být vždy s doprovodem. Pomohla Karlova babička, která zorganizovala rodinné setkání na svém statku ve Štýrsku. Všichni šli na lov a Karel se Zitou si konečně mohli o samotě promluvit. Požádal Zitu o ruku, což naprosto neodpovídalo habsburským tradicím – nevěsta nebyla nikdy zvlášť požádána o souhlas se sňatkem. Ale Karel chtěl mít ve své manželce nejen matku svých dětí, ale především rovnoprávnou partnerku. Uslyšel ano.

Okamžitě byl informován František Josef, který, ač překvapen, určil hned datum zásnub. Odehrály se v rodinném kruhu, a když Karel Zitě podal zásnubní prsten, nervózně ho strčila do kapsy a poděkovala. Karel brzy odcestoval do Londýna, aby se zúčastnil korunovace Jiřího V. Při setkání s královnou Mary neváhal a ukázal jí Zitinu fotografii. Okolí vidělo, že je zamilován až po uši. Zita mezitím odjela do Vatikánu a nechala si požehnat od samotného papeže.

21. 10. 1911 se v dolnorakouském Schwarzau konala svatba.
Na počest snoubenců kroužili ještě před příjezdem svatebních hostů na jasné obloze letci z Weiner Neustadtu. Přišli všichni, kdo měli jméno a postavení. V předvečer svatby se konala recepce, na které byly předány svatební dary. Císař věnoval sedmnáctileté nevěstě nádherný briliantový diadém, Karel perlový náhrdelník o dvaadvaceti řadách. Nechybělo zlato, drahokamy, vzácné kazety i osobní dary jako nově zkomponovaný „Valčík pro arcivévodkyni Zitu“ od dvorního kapelníka Dostala. Schwarzau překypovalo nádhernou květinovou výzdobou, vlajkami i slavobránami. V noci se pak rozzářil ohňostroj a nakonec se na obloze rozvinula ohnivá palma s nápisem "Tisíckrát sláva vznešenému páru". To pak bylo podtrženo ještě obrovskou nebeskou kyticí.

Svatební den zahájily výstřely z hmoždířů. Všichni očekávali příjezd císaře, který přijel v dobré náladě. Nadšení obyvatel neznalo mezí. Vždyť viděli na vlastní oči svého mocnáře. Na zámeckých schodech ho přivítal vévoda z Madridu, jako hlava rodu Bourbonů, nevěstina matka a samotná Zita. František Josef zabránil princezně v gestu hluboké úcty, když mu chtěla políbit ruku. Přivinul ji k sobě a políbil na obě tváře.  Pak v sále pohovořil se vznešenými hosty a se svatebčany odešel do malé domácí kaple. Karel měl na sobě uniformu lotrinského dragouna s řády. Za zvuků hymny „Zachovej nám Hospodine“ vstoupila jako poslední Zita. Měla na sobě drahocenné šaty krémové barvy s dlouhou vlečkou, protkanou bourbonskými liliemi.  Živůtek ke krku byl zdoben bruselskými krajkami. Husté tmavé vlasy byl vyčesány vzhůru a na nich spočíval myrtový věneček se závojem a briliantovým diadémem. Obřad se konal ve francouzštině (princeznině jazyce). Princezna své „Oui“ pronesla tak šťastně, že to u přítomných vyvolalo úsměv. Karlova matka byla tak dojatá, že mu zapomněla předat pouzdro s prsteny. Po chvíli čekání si novomanželé vyměnili prsteny s nápisy: Karel Rakouský – Zita z Bourbon-Parmy a latinským nápisem – v překladu Pod tvou ochranu se utíkáme, svatá Bohorodičko. Samotný obřad dojal i jindy neoblomného a ledového císaře, který si několikrát během obřadu osušil oči kapesníkem.

Následovala hostina. U pěti nádherně prostřených stolů seděli všichni hosté. Prostřední byl určen pro novomanžele, napravo od Zity seděl císař, nalevo Karel. Menu? Zeleninová krémová polévka, jako předkrm zaječí paštika sv. Huberta a jehněčí plec. Následovaly langusty a plnění mladí krocani. Pak saláty a zelenina s pikantními omáčkami. Jako desert se podával ananas a jiné plody, sladkosti a sýry. První přípitek pronesl císař, který vyjádřil velkou radost z tohoto svazku.

Schwarzau se podílelo na oslavách – školní dítka přednášela básničky a jásot dosáhl vrcholu, když pár spolu s císařem vystoupil na zámecký balkon. Při upomínkových fotografiích František Josef osobně dirigoval novomanželský pár na správné místo. Ve čtyři hodiny nastoupl Karel se Zitou do auta bohatě ověnčeného květinami. Zita se v slzách loučila se svou matkou. Následovaly týdny, asi nejšťastnější v jejich životě, kdy inkognito trávili v Dolním Rakousku. Projížděli se na kole po loukách a lesích, zastavovali, kde se jim zrovna zachtělo. Zde si mohli žít, jak chtěli – bez etikety a předpisů. Oficiální svatební cesta pak vedla do Dalmácie. Počasí jim nepřálo, prudké bouře bičovaly Jadran, takže museli změnit program. Kromě toho došlo k potížím s železničními vlaky, které měly být dány k dispozici. Uherské vagony nebyly na místě včas a Zita snad poprvé zjistila, co je to být manželka arcivévody, který se má stát císařem.

 
Karel se jím stal v září 1916 po smrti Františka Josefa I., ale jen na tři roky – skončila válka a habsburská monarchie se rozpadla. 10. 11. 1918 v Schönbrunnu vyslechla císařská rodina v kapli naposled Haydnovu hymnu „Zachovej nám Hospodine císaře a jeho rod...“
Aniž abdikoval 23. 11. 1919 (poté, co dostal ultimátum republikánské sněmovny, hrozící Karlovi a jeho rodině postavením mimo zákon), odešel navždy ze své země. V uniformě polního maršála odjel vlakem do Švýcarska.

 

2. 4. 1919 odhlasovalo Rakouské shromáždění vyhoštění císařské rodiny a konfiskaci jejího jmění. Zemřel r. 1922 na Madeiře na následky zápalu plic a prodělané španělské chřipky. Zita jej přežila o 67 let. Měli spolu 8 dětí.

   
14.02.2006 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [2] 1567 [*]

    superkarma: 0 14.02.2006, 06:59:25

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme