Sice jsem nezažila klinickou smrt, ale něco úplně jiného....

Před lety mi zemřel otec. Nevěděla jsem o tom. Léta jsme spolu nemluvili. Tu noc po jeho smrti se mi zdál podivný sen. Otec stál u mé postele a loučil se se mnou.

Ať mu prý odpustím, všechno špatné co mi udělal a vzpomínám na to pěkné, co jsme spolu prožili. Nevím, jak ten sen dlouho trval.

Když jsem se probudila, říkala jsem si co se mi ten táta napletl do snu? Nebrala jsem to vážně. Řekla jsem si divný sen...

Byla sobota. Máma ráno odjela na zahradu a já ještě doma prala a uklízela. Přijela jsem za ní až po obědě.

Přivítala mě slovy "Posaď se. Něco ti musím říct. Táta včera umřel". Došla mi ta souvislost. Táta se skutečně přišel rozloučit a omluvit.

Po druhé se mi to stalo, když maminka odcházela z tohoto světa. Opět byla sobota. Ráno v pět hodin jsem se probudila a ne a ne znovu usnout. Máma byla v nemocnici a v pátek mi lékaři řekli, že je stabilizovaná.

Usnula jsem až po šesté hodině. Kolem deváté telefon - telegram - maminka je mrtvá.

Volala jsem do nemocnice, co se stalo. Lékař mi sdělil, že ji od pěti do šesti hodin oživovali.

Nevěřím v boha, ale myslím si, že něco mezi nebem a zemí je. Jinak by se mi tyto věci nestaly.

 

Hernajs

 

 

Tedy... až mi přeběhnul mráz po zádech!!!
Myslím, že zde skutečně logické vysvětlení neexistuje....

 

Opravdu se s námi lidé, které milujeme, chodí rozloučit? Co myslíte? Stalo se něco podobného i vám? Napište mi na známý mail: redakce@zena-in.cz

 

Těším se! Počasí nic moc, ale právě v takovémto uplakaném počasí jsou strašidelné příběhy na místě, nemyslíte?

 

Krásný pátek vám přeje editorka dne

Reklama