Všem, kteří pročítali Věřiny deníky, všem, kteří se zúčastnili legendárního srazu na parníku, i všem ostatním, kteří znali čtenářku s nickem Věra57, píšeme tuto kratičkou smutnou zprávu. Ž-inka Věrka nás opustila v pátek 10. února odpoledne.

Do poslední chvíle věřila, do poslední chvíle dávala naději i nám, že tu potvoru přepere. Věrka svůj boj s rakovinou nakonec prohrála, ale byla opravdu silným soupeřem.

Přiznávám, že bych onu událost nejraději vstřebávala v tichosti, ale vím, že Věrčino přání bylo rozloučit se s vámi a tak se vám pokusím toto rozloučení alespoň zprostředkovat.

S maminkou jsme mluvily často a často jsme vzpomínaly na známé čtenářky. Říkala, že vám jednou za všechno pořádně poděkuje. K naší lítosti odešla dřív, než to stihla. Pokusím se ale najít ta slova, která by pro vás určitě měla. „Děkuji Ženě-in, která mi umožnila psát svůj deník, děkuji čtenářkám, zejména Anai, Evelyn, Eva_FL, Maje, Mio, Enka1, ToraToraTora ale i všem ostatním, za podporu, za milé komentáře pod články, za to, že jste mi držely palce. Děkuji za vaše přátelství.
Vážím si toho. Vzpomínejte v dobrém a važte si života.“

(Věřin Deník si můžete připomenout zde: http://zena-in.cz/clanek/rikali-ze-se-nedoziju-vanoc )

Děkuju vám i za sebe a při nějaké veselejší příležitosti zase na přečtenou.

Eva Soukupová


Evička mě ještě poprosila, jestli bych Věře nezahrál jednu písničku.

„Připoj, prosím, můj valentýnský song pro personu, kterou jsem vždycky milovala nejvíc na světě.“

Reklama